Pohádkosloví



Jan František Hruška

(1865—1937)

Publikované práce

  Na hejtě. Chodské pohádky. Vypravuje Jan Fr. Hruška. Nakreslil Boh. Krs. Praha, Nakladatel knihkupec A. B. Černý, 1917 (1. vyd.), 25 cm, 122 str.

Obsah:

Úvodem /7-8/.

Vo jednom dobráčkovi /9-15/.

Vo ptáku chčestí /19-36/.

Siročí peníze /37-47/.

Vo lytíři z Čech /48-59/.

Žebrákovo vidění /61-68/.

Karak se Hondza ženil /69-92/.

Karak Hondza začel chodit mezi chasu /93-100/.

Sůl /101-108/.

Vo nedvědu ha vo lišce /109-112/.

Vlk na posvícení /113-115/.

O podřečí chodském /117-119/.

Slovníček /121-122/.

  Na hyjtě. Chodské pohádky. Vypravuje Jan František Hruška. Obrázky nakreslil Boh. Krs. 2. rozmnožené vydání. Praha, Českoslovanská akciová tiskárna, 1923, 25 cm, s. 174.

  Na hyjtě. Druhá kniha chodských pohádek. Vypravuje Jan Fr. Hruška. S výzdobou Josefa Weniga. Praha, A. B. Černý, 1920, 25 cm, 94 str.

Obsah:

Hdyž chodil Pán Ježíš po zemi I–XIV /7-20/.

Loupežníkovo lože /21-26/.

Pouť k sv. Jakubu /27-33/.

Bratříček ptáček /34-37/.

Vo jiným Hondzovi, teky silákovi /38-53/.

Vo lakomý Barce /54-61/.

Vo Káči, vo čertu ha vo pastyjři /62-66/.

Vo pasáčkovi, jak vysvobodil princesku /67-71/.

Vo srdnatý Káči /72-80/.

Karak humíla mlčít /81-83/.

Jedna hloupyjší než druhá /84-85/.

Brabci a naštovky /85/.

Chleba s kančkou /86/.

Svině a štika /86/.

O podřečí chodském /87-89/.

Dodavek /89-91/.

Slovníček /93-94/.

  Na hyjtě. Chodské pohádky. Díl III. Vypravuje Jan Fr. Hruška. Nakreslil Jos. Schuster. Praha, Českoslovanská akciová tiskárna, 1926, 164 str.

Obsah:

(Předmluva) /5-6/.

Hdyž chodil Pán Ježíš se svatým Petrem po zemi XVI–XIX /7-4/.

Vo Bertholdovi /15-27/.

Pasáček lytířem /29-40/.

Vo královckým písaři /41-50/.

Vo Milošovi ha vo Čekance /51-64/.

Vo zlatý myšce /65-71/.

Sedlák vopíta /73-84/.

Vyzkoušení ženichové /85-92/.

Slnyj Mikeš /93-112/.

Pes a vlk /113-119/.

Vo Kozinovi ha vo Lomikarovi I–XIII /121-135/.

Poklady v Čerchově I–IV /137-145/.

Zes pohádek škádlivyjch /147-158/.

I. Houvězský zajeci /149-150/.

II. První klenckyj půlmistr /150-153/.

III. Domažlický tratarkáři /153-155/.

IV. Jedovatec cikcak /155-156/.

V. Dva pastevci /156-158/.

Prameny /159/.

O chodské mluvě /160-161/.

Slovníček /162-163/.

  Na hyjtě. Chodské pohádky. Díl IV. Vyzdobil Jan Paroubek. V Praze, »Universum« nakladatelství dobré knihy, 1933, 148 + (4) str.

Obsah:

Svatyj Ján Křtitel /9-11/.

Kolíbala Ježíška /12-15/.

Ježíškovo člapátka /16-18/.

Hevíno děti /19-20/.

Kryzurda /23-36/.

Vo Nedvídkovi /37-47/.

Vo bílým hadu /48-56/.

Bílá kniha /57-66/.

Špendy

I. Zadržený špendy /67-71/.

II. Špenda zakotálená /72-74/.

Na kočárku /75-77/.

V Tisový I. /78-79/.

V Tisový II. /80-89/.

Lomikarovo huť /90-93/.

Pískavá smouha /94-95/.

Lesní panny /96-97/.

Škalník letí /98-99/.

Divoká humba /100/.

Divná žínka /101-102/.

Vo třech staryjch vojácích /103-111/.

Poběhlík /112-120/.

Eště jeren hloupyj Hondza /121-127/.

Cesta do nebe /128-135/.

Jedna hloupyjší než druhá /136-139/.

Kohout a koza /141/.

Slovníček /143-144/.

Poznámky /145-149/.

  Na hyjtě. Chodské pohádky. Díl V. Nakreslila Jana Brožová. V Praze, »Vyšehrad« nakladatelská společnost s r. o., 1936, 103 + (1) str.

Obsah:

Pomni, abys den sváteční světil /7/.

Rodiče Panny Maryje /8-9/.

Lalíje svatýho Josefa /10-11/.

Jak se začely stavět máje /12/.

Tyránek /13-18/.

Tyránek, svatá kýtka /19-20/.

Vochtábová hnit /21/.

Šestinedělka /22-23/.

Dušičky z vočisce I. /24-25/.

Dušičky z vočisce II. /26-29/.

Dušičky z vočisce III. /30/.

Sen děrečka Šepluc /31-35/.

Hde stávalo starý Hujezdo /36-37/.

Paníno bouda /38-42/.

Vo Vojtíškovi, Emerichovi Filípkovi /43-49/.

Dva bratři /50-56/.

Pohádka vo píštělce /57-59/.

Vo třech citronech /60-63/.

Vojna s hadem /64-65/.

Pohůnek s bjičem na hady /66-67/.

Had s korunkou /68-69/.

Eště jeren had s korunkou /70-71/.

Had hospodáříček /72/.

Mužíček I–VI /75-83/.

Škalník I–VI /84-90/.

Čarodenice I–IV /91-95/.

Slovníček /97-98/.

Poznámky /99-103/.

  Princ Jáchcivíc. Časová pohádka na podkladě prostonárodním. S výzdobou J. Paroubka. Plzeň, Beníško, 1920, v. 8°, 12 str. + 3 barevné přílohy.

  Přemyslův pluh. Pohádka. Vymaloval Krs. Nakladatelství Československé akciové tiskárny, Praha 1924, 14 str.

  Rytíř z Čech. Chodská pohádka. Z první knihy chodských pohádek Na hejtě přepsáno v podřečí. Vyzdobil Fr. Fišer. Praha, Nakladatel A. B. Černý, knihkupec, [1919], v. 8°, 13 + (1) str. + 3 barevné obrazové přílohy.

  Vo třech princeznach. Obrázky Artuše Scheinera. Praha, Česká grafická „Unie“ 1921, lex. 8°, 15 + (1) str.

  „O chodských pohádkách a jejich mluvě“, NVČ 12, 1917, s. 281–293.

Tille, II/2, 529–538:

Hruška I-V.

I. Na hejtě. Chodské pohádky vypravuje Jan Fr. Hruška. Praha, Černý 1917.

II. Na hyjtě....... Druhý svazek. Praha 1920.

III. Na hyjtě. Druhé, rozmnožené vydání.... Praha, Československá akciová tiskárna. 1923.

IV. Na hyjtě... díl IV. Praha, Universum 1933.

V. Na hyjtě... díl V. Praha, „Vyšehrad“ 1936.

J. F. Hruška. Vo třech princeznách. Praha, Unie (1922).

Profesor Dr. J. F. Hruška vyložil v NVČ. (12. 1917. s. 281) o svých pohádkových knížkách toto: „Určil jsem je pro mládež, proto to nejsou stenografické zápisy a bylo i nutno vynechávat drsné věci. „Nepokládám se za sběratele; měl jsem otce Choda, z Chodova, matku Chodku z Klenčí, po starodávném chodském řádu byla vedena celá naše domácnost, vyrostl jsem v těch věcech, a srostly se mnou, ano když mne kdysi knihy a svět oddalovaly od tohoto duševního dědictví otcův, to chodské podání ve své hojnosti, v síle i kráse uchvátilo mě znova a proniklo tak, že jsem valný díl cizích názorů setřásl se sebe jako neužitečné břímě a podle lidové moudrosti chodské upevnil jsem si znova zásady životní a podle nich i soukromý život.“ O způsobu zápisu praví: „Zapisuji jen, čeho neznám, nebo co by se snadno z paměti vytratilo, co by se zapomnělo... Kde se mi zdálo, poznamenal jsem si pásmo dějové, stručně, někde také nějaký zvláštní výraz, vzácný dialektický tvar, vtip atd. Ani jediné pohádky nevytvořil jsem sám ze sebe.“

Hruška tedy vypravuje slýchané neb i znamenané texty vlastním slohem různě podle toho, jak jej látka vábí. U některých připomíná, že jsou z hyjt — tedy podle dojmů ze schůzek, na kterých se vyprávělo. V I. svazku je to č. 7. O hloupém Honzovi, č. 17. O Plivníkovi, 18. O světýlkách, 19. O strašidelné zdi, v II. svazku č. 13. O hloupé nevěstě, pekoucí chleba

- 530 -

s kančkou, v III. svazku č. 1. Čtyři povídky o Kristu a sv. Petru. Mezi ně patří asi také v III. sv. povídky o Lomikarovi a strašidlech (s. 123. an), O pokladech na Čerchově z vypravování dřevorubců v Peci (s. 139) a Kocourkovské příběhy z myslivny v Peci (s. 149 an).

Několik vypravěčů je citováno v dílech I.–III. častěji:

Starý krejčí B. Mareš z Chodova vypravuje dvakrát aisópskou bajku o psu a vlku a válce zvířat (I. č. 10, III. č. 10), drobnou zmínku o pokladu marně dobývaném (1. č. 14), dvě vážné morality o Záhoří a o pouti k sv. Jakubu v Kompostele (II. č. 2. 3.) a veselou látku o bábě a čertovi, „Belfegor“ (II. č. 7.). Sedmasedmdesátiletý Josef Kobes, zvaný Bůša, z Chodova vyprávěl hodně romanticky o neznámém vítězi na závodech a o výpravách reka pro zlatého ptáka, koně a princeznu (III. č. 4.), ale třetí povídku, o dívce-kouzelnici, vypravoval podle Němcové č. 31. Také č. 9., o princeznách v podzemí, je vyprávěno podle Němcové č. 15., třebaže odchylky svědčí o znalosti jiných variant. Povídka o mošně s vojskem (č. 7.) je krkonošský variant. Poslední Kobesova povídka (s. 149 V.) je bajka o odraté koze. Dřevorubec Turek vyprávěl o strašidelném holiči (I. č. 3.), o hloupém Honzovi s vraty na stromě a o drakovi ve skále (II. 5, 8). Mimoto obšírnou historickou povídku (I. č. 4) zřejmě z tisku:

Zlý strýc vládne místo princezny Adléty zavřené v klášteře. Její snoubenec je s císařským vojskem v Palestýně. Strýc zachytí jeho list, pošle Adlétě list podvržený, v kterém snoubenec oznamuje, že umírá, a radí jí, aby se stala jeptiškou. Když se rytíř vrátí a píše Adlétě, že ji z kláštera unese, strýc zadrží list, rytíře dá zajmout lupiči. Rytíř s pomocí nejmladšího lupiče unikne, Adlétu osvobodí. Strýc se probodne, Adléta se vdá za rytíře, nejmladší lupič se stane poustevníkem.

Jinak uvedeno ještě na 14 vypravěčů s jedním nebo dvěma čísly. U některých čísel připomíná Hruška, že je zná z dětství nebo ze studií, že jsou vůbec běžně známy. Některé texty mají zajímavý charakter. Na př. Hruškova teta z Klenčí ráda povídala povídku o soli (I. č. 8.): Silný Matouš přijme od zemana podmínku, že bude jako ovčák krmen jen žitným chlebem a místo roční mzdy dostane tolik ovcí, kolik jich přehodí po roce přes lísu. Ale zeslábne, že nepřehodí ani jediné. Baba mu poradí, aby si solil chléb solí pro ovce; příští rok přehází všechny, ale polovinu zemanovi sleví, za druhou zaopatří matku. Pěkně je také vyprávěno, jak dívka za mrtvou selku koná pokání (I. č. 12). Fr. Knopp z Postřekova vypravoval pohádku, o které tvrdil, že ji slyšel od stařeny na hyjtě; je patrně z tisku a nemá paralely v tradici. Sluha Ctibor hlídá princeznu Milenu, zdřímne, žena s hady místo vlasů změní Milenu v zlatou myš a odnese ji. Ctibor vytrhne v lese lvovi trn z tlapy, zabije ptáka, jenž jelenu klove oči, vrátí mládě do hnízda. Pták mu řekne, že je Milena v zlatém zámku. Baba vyjede ze zámku ve vozíku taženém černými psy. Ctibor změní zlatou myš bylinkou od ptáka v Milenu, jelen je odnese, lev roztrhá psy, kteří za nimi táhnou babu, Ctibor změní babu její holí v myš.

- 531 -

Texty čtvrtého a pátého dílu Hruškovy sbírky nemohly být již zařazeny do Soupisu. Vkládám tedy sem obsahy čísel patřících do Soupisu s odkazy na díly a stránky Soupisu, podávaje napřed výčet vypravěčů, jež čtenář z poznámek na konci obou dílů jen těžko by shledával. V poznámkách zmiňuje se autor o dvou kněžích buditelích, kteří asi měli na legendární a jiná čísla jeho sbírky větší vliv, než si sám připouští.

O Kubíčkové starší praví (IV. s. 145): „Je na ní znáti, že rostla v rodině, kde byl student, později kněz Jakub Pittner, který dosud žije v rodné vsi na odpočinku a se vzácnou obětavostí věnuje se duchovnímu povznesení svých rodáků, mládeži i dospělým.“ Bílková starší připomněla k povídce o ztraceném synáčkovi (zjevně knižního původu), že ji znal její děd od P. Šnajdra. Hruška praví (V. s. 101): „Je to jedna z povídaček, kterými zabavoval vynikající kněz, farář Šnajder v Mrákově, své hyjtáky, scházející se k němu za volné chvíle k šírání.“ O tomto knězi zmiňují se také Bílková ml. a M. Soukupová, když vypravují o dušičkách z očistce (V. s. 26 a 29), že lidé jej měli za svatého. Když jednou byl volán večer k zbožné Kačeně, nespěchal, jsa churav, od večeře. Řekl, že žena tak zbožná bez Boha neumře, a měl pravdu.

Vypravěčů je z Oujezda 7, z Mrákova 6, z Postřekova jsou 4, z Chodova 3, ze sedmi jiných míst po jednom.

Bílková, Anna st., dcera krejčího v Mrákově.

IV. s. 67. Mrtvá kajícnice.

s. 80. Ženich-lupič.

V. s. 43. Ztracený synáček.

s. 86. II. III. Skalník.

Bílková, M. ml., z Mrákova.

V. s. 13. Ženich-mrtvý (s jinými).

s. 24. Dušičky jdou do nebe. (S M. Soukupovou.)

Bůša viz Kobes, Josef.

Červenková, Marie, ze Stráže, 90 let.

V. s. 13. Ženich-mrtvý (s jinými).

„Houjezkyj“, kořenář z Vitouc dvora v Oujezdě, 93 let.

V. s. 13. Ženich-mrtvý (s jinými).

Hruška, autorův otec.

IV. s. 94. Lomikarova huť.

Viz též II. s. 81. „Vlnař“ a III. s. 17. „Bertold“.

Kapicová, Anna, z Postřekova, 83 let.

V. s. 7. Strašidlo na houbách.

s. 75. I. Šestinedělka a „Mužíček“.

Kinclerová, Anna, viz Selnarová, Anna.

Kobes, Jakub, z Chodova, 80 let. Bednář a muzikant, jenž si sám zapisoval vypravování o strašidlech.

IV. s. 98 a 100. Skalník a Divá honba.

Kobes, Josef, výměnkář z Chodova, 81 let, zvaný Bůša.

- 532 -

V. s. 41. O paní, prchající z Polska.

s. 91. I.–IV. O čarodějnicích.

Viz též III. s. 31 an. č. 3. Neznámý vítěz, 4. Zlaté pero, 5. Dívka kouzelnice (77 let!).

Kubíček, muž Kubíčkové st. z Postřekova.

IV. s. 72. Mrtvá kajícnice žádá rozdat chleba.

Kubíčková, Anna, st., výměnkářka z Postřekova, 82 let.

IV. s. 16. Ježíškova šlépěj u kříže.

s. 48. Ženich-zvíře: had.

s. 75. Nespravedlivý soudce straší.

s. 96. Lesní panny u studánky.

s. 101. Divná žínka učí mlynářku bylinám.

V. s. 8. Narození P. Marie.

s. 13. Ženich-mrtvý (s jinými).

s. 50. Drak ve skále: bratři se zvířaty (81 let).

Kubíčková, Anna ml., krajkářka z Postřekova, dcera Kubíčkové st., 36 let.

IV. s. 121. Pari Banu.

s. 128. Lži o cestě do nebe.

s. 136. Hloupá žena: muž z nebe.

Ledvina, Jan, z Oujezda, 69 let. Jezdíval před válkou z jara s partou na práci do Hamburku, vyprávěl krajanům na besedách, aby je zdržel od hostinců, stal se tak pohádkářem.

IV. s. 103. Kouzelné dary: pytel.

Ouřadová, Marie, 88 let, z Radonic, s dcerou.

V. s. 23. Strašidlo na hřbitově.

s. 76. II. Předurčená smrt (hastrman).

Pejsarová, stařena, vdova z Tlumačova.

IV. s. 9. Narození sv. Jana Kř.

s. 23. Griselda.

Sasínková, Marie, výměnkářka v Mrákově.

IV. s. 141. Říkánka, jak kohout kokrhá, koza mečí.

Selnarová, Anna, rodem Kinclerová z Mrákova, vnučka slepé tabáčnice v Mrákově, provdaná do Oujezda.

IV. s. 12. Husopaska má vidění.

s. 19. Eva zapře Bohu polovinu dětí.

Soukupová, Kateřina, z Mrákova.

V. s. 77. III.–V. Hastrman.

Soukupová, Marie, z Mrákova.

V. s. 24. I.–III. Dušičky (s Bílkovou ml.).

Svatoš, výměnkář, z Oujezda, 80 let.

V. s. 10. Svatba P. Marie (s Vondrovicem).

s. 93. III. Čarodějnice (s Jos. Kobesem).

s. 84. I. Skalník-plivník.

- 533 -

Šerlovská, z Dílů, 50 let, povídá hbitě, protože vypravuje celé dny dětem paličkujícím krajky, aby nedřímaly.

IV. s. 37. Ženich-zvíře: nedvídek.

Šindelář, Karel, kupec v Peci (odstěhoval se do Rožmitálu).

IV. s. 94. Pískavá smouha.

Štejková, Anna, z Oujezda, cihlářka, 70 let.

IV. s. 57. Záhoř.

Vaněk, Josef, výměnkář u Kolářů v Oujezdě, přes 90 let.

IV. s. 112. Vzkříšená nevěsta (starší zápis).

V. s. 36. Starý Oujezd. Zápis z r. 1889.

Viz též II. s. 84. Hloupá žena, s. 85. Bajka.

Verunková, Hanči, vyšívačka z Kyčova, 32 let.

IV. s. 78. Zvon v močidle.

Vogltancová, M., z Mrákova.

V. s. 77. Hastrman III. (viz K. Soukupová).

s. 92. II. Čarodějnice dojí uzdu (s Jos. Kobesem).

Vondrovic, výměnkář z Oujezda, 80 let.

V. s. 10. Svatba P. Marie (se Svatošem).

s. 12. Původ májů.

Výměnkářka u Košťálů v Chodově, 82 let.

V. s. 57. Vražda vyzrazená písní.

s. 60. Tři citrony.

Výmluvnice u Daněhlů v Chodově.

V. s. 83. VI. Hastrman.


Hruška IV.

1. s. 9. Pejsarová: Narození sv. Jana Kř.

2. s. 12. Selnarová: Husopasčino vidění P. Marie.

3. s. 16. Kubíčková st.: Ježíškova šlápěj u kříže.

4. s. 19. Selnarová: Eviny děti (zapřela jich polovinu před Bohem, proto je polovina lidí nešťastných).

5. s. 23. Pejsarová: Grizelda (Kryzurda. I. s. 397). Vložka z Kosoručky (I. s. 490).

6. s. 37. Šerlovská: Ženich-zvíře: medvěd (II/2. s. 350). Bezdětná selka si přeje dítě, třeba byl jako medvědářův medvídek, porodí medvěda. Medvěd žije v lese, vyvede zbloudilého drvoštěpa s podmínkou, že mu dá jednu ze tří dcer (ohlas z látky Ženich-ježek, II/2. s. 299). Nejmladší, Kačenka, se obětuje, medvěd jí svěří, že bude člověkem, Kačenka to prozradí matce, medvěd zmizí ze Skleněné hory. Kačenka jde za ním, Měsíc, Slunce, Vítr jí radí, dávají jí kráčivé boty a po oříšku. Babička v chaloupce vypravuje: V městě na Skleněných horách zuřila saň, medvěd ji zabil, stal se člověkem, má si vzít princeznu (vložka z látky Drak v skále. I. s. 290). Kačenka kupuje od princezny tři noci s ženichem za dvoje šaty a zlatý kolovrátek

- 534 -

z darovaných oříšků, třetí noc se s mužem domluví, odejdou domů.

7. s. 48. Kubíčková st.: Ženich-zvíře: had (II/2. s. 347). Selka přinese z lesa bílého hada, had ji pošle k hraběcí dceři na námluvy, splní podmínky: zlatý kočár, čtyřspřeží, stromy podél cesty kvetoucí při cestě tam, zrající při cestě zpáteční. U oltáře svleče hadí kůži, tchyně kůži spálí, muž zmizí na zlatý vrch. Žena ho jde hledat, převozník ji převeze k mlynáři, synovi čarodějnice ze zlatého vrchu. Žena na radu převozníkovu si vyprosí od služky kůstky kuřete, které mlynář snědl, vytvoří z nich schody na vrch. V zámku je její muž přikován. Pošle ji k čarodějnici sloužit, radí, jak konat těžké práce. Pak prchají šestimílovými botami (vložka z látky Dívka-kouzelnice, I. s. 219). Baba je pronásleduje, oni se mění v kostel–věž, jabloň–jablko, rybník–rybu, baba pije vodu, pukne.

8. s. 57. Štefková: Záhoř (II/2. s. 230). Rodiče zavedou synka z hladu do lesa, muž napíše na kámen své osudy, zemrou tam hlady. S dítětem si hrají andělé, kněz je najde, vychová, andělé mu při mši nesou bílou knihu osudu, čert ji odnese, andělé vedou hocha do pekla, čert knihu vydá, hoch čte o svém původu. Stane se knězem, jde se svátostí přes les, najde klečícího vraha, jenž se chce kát — zabil tolik lidí, kolik je na jeho holi vrubů. Kněz mu uloží zatlouci hůl pěstí do země. Kněz se stane biskupem, přijede biřmovat, jde za faráře k nemocnému, najde jabloň s jablky, u ní starce, jenž se rozpadne, když dostal požehnání. Biskup pak najde kámen s otcovým nápisem, pochová těla rodičů.

9. s. 67. I. Bílková st.: Mrtvá kajícnice žádá, aby za ni byly rozdány almužny.

II. Kubíčková st.: Podobně: rozdávání chleba.

10. s. 75. Kubíčková st.: Nespravedlivý soudce straší v kočáře.

11. s. 78. I. Verunková: Potopený zvon zachycen o přádlo, sklesne k dnu.

II. Bílková st.: Ženich-lupič (II/2. s. 301). Rytíř na hradu v Tisové má dceru Amalii a malou Evičku. Černý rytíř jezdí za Amalií, která vyčíhá, že vyjíždí ze skály, kde je jedenáct nádherných pokojů, v dvanáctém jáma, špalek, sekera. Schová se do jámy, lupiči přivedou dívku, setnou ji a oloupí, ruka spadne do díry atd. Amalie pořádá ples, vypravuje svou příhodu, rytíř prchne, vojsko schytá jeho druhy.

Rytíř s novou bandou uloupí Evičku s chůvou. Jednou Evička vyběhne do lesa, setká se s matkou, rytíř zachrání chůvu. Lupiči zmizejí, ale položí na okno hradu Eviny šatečky a klenoty.

12. s. 90. Hruška-otec: O Lomikarově huti.

13. s. 94. Šindelář: V Pískavé smouze hrával pastýř na dudy.

14. s. 96. Kubíčková st.: Víly v zelených šatech s kloboučky vybírají ze studánky zlatý písek.

- 535 -

15. s. 98. Jakub Kobes zapsal: Děti před „skalníkem“ se chrání tím, že stoupnou do čepic.

16. s. 100. Týž: Divoká honba v lese: čert honí duše zemřelých jdoucí do nebe.

17. s. 101. Kubíčková st.: Divná žínka učí mlynářku bylinám, neřekne, nač je truskavec.

18. s. 103. Ledvina: Kouzelné dary: pytel (I. s. 509). Tři staří vojáci vypravují, co by si přáli: nehasnoucí dýmku, vyhrávající karty, pytel, do kterého vše musí. Komandant to vyslechne, dá jim pak obyčejné věci. Vojáci přenocují v čertovské hospodě, obehrají čerty v kartách, chytí je do pytle, dají je kovářem kovat.

19. s. 112. Vaněk: Vzkříšená nevěsta (II/2. s. 221). Pepíček se učí kupcem, vyroste s kupcovou Pepičkou, je poslán do světa, Pepička mu dá prsten. (Dál Chráněnec osudu. I. s. 141.) Přijde ke knížeti, jemuž čaroděj ukradl dceru, slíbí ji hledat, zapíše to do knížky. Podobně v městě, kde uschla jabloň, a v městě s vyschlou hojivou studnou. Přejede po moři k rybníku, kde je v rákosí díra do země, projde děrou k hradu čaroděje, kde je ta dívka. Prosí, aby ho schovala pod postel, zeptala se čaroděje na ty otázky. Čaroděj jí odpoví, přizná, že má sílu v knírech. (Ohlas z látky Netvor bez duše. II/1. s. 119 a n.). Pepíček vyskočí, uřízne kníry, sváže čaroděje lýkem, odejde s dívkou. V městě s jabloní poradí zabít hada pod stromem, v městě se studnou zabít žábu, sedící na pramenu, knížeti přivede dceru, dostane spousty peněz. (Dál opět Vzkříšená nevěsta.) Jede jako pán domů, Pepička se právě vdává. Hodí jí do sklenice její prstének, ona zemře, je třetí den pochována. Pepíček požádá kostelníka, aby otevřel rakev, pomaže dívce čelo mastí, kterou vzal u onoho čaroděje, Pepička oživne. Pepíček jde k jejím rodičům ptát se, komu by patřila jejich dcera, která svému manželu zemřela, rodiče praví, že prvnímu ženichovi, ukáže jim Pepičku. — Je to vyprávěno stručně z tisku, jehož obsah je otištěn v Soupisu I. s. 161.

20. s. 121. Kubíčková ml.: Pari Banu (II/1. s. 190). Otec posílá tři syny třikrát přinést od nevěst šátek, svatební košili, přivést nevěstu. Starší utekou nejmladšímu, Honzovi. Tomu poradí stařec, aby vstoupil do skály, kde na stole leží kněžská čepička. Čepička mu dává klíče, aby si vzal šátek, pak košili, po třetí ji Honza musí křížem rozseknout. Je z ní dívka, ze skály zámek, Honza zvítězí nad bratry.

21. s. 128. Kubíčková ml.: Lži o nebi (II/1. s. 41 a n.). Úvodem: hloupá žena nabírá vodu sítem, na radu vrány maže síto blátem. Děd po prasečích kostičkách vyleze s babou do nebe, zvědavá baba vypustí kynoucí těsto, střese jablka a po zlatém trakárku se sveze na zem.

22. s. 136. Kubíčková ml. Hloupá žena: muž z nebe (I. s. 407). Úvod o slepici za to, co trh platí. (Viz ibid. Polívka č. 43.)

23. s. 111. Sasínková: Dětské říkání, jak kohout kokrhá, koza mečí.

- 536 -

Hruška V.

1. s. 7. Kapicová: Trest za nedělní práci: strašidlo na houbách.

2. s. 8. Kubíčková st.: Narození P. Marie.

3. s. 10. Vondrovic, Svatoš: Svatba P. Marie.

4. s. 12. Vondrovic: Původ májů: vojáci označili si večer vězení sv. Filipa a Jakuba májem, ráno byly máje přede všemi domy.

5. s. 13. „Houjezkyj“ (Kubíčková st., Červenková, Bílková ml.). Ženich-mrtvý (II/2. s. 330) s vlivy látky Ženich-upír (ibidem s. 336).

Děvče, stojící u muziky, radí se s čarodějnicí. Přijde černý tanečník s koňskou nohou, vede po půlnoci děvče přes bahna, děvče volá P. Marii, tanečník hrozí, je bouře. Anděl radí dívce, aby spustila kaftánek, ať zavadí o tyránek, dívka poslechne, čert zmizí, volá: Ty nešťastný tyránku, tys mne připravil o mou Marjánku!

6. s. 19. Tíž: Útěk sv. rodiny do Egypta — chmýří tyránku kryje sv. rodinu před žoldnéři.

7. s. 21. Autor sám: Oktávové nitě se předly v oktávech Jména Ježíš, hromnic, Velkého pátku, šily se jimi rubáše, sváteční šaty, chránily proti blesku. Žena schovaná před bouřkou pod sosnou slyší hlas: Tebe musím dostat! Vzpomene, že kapsu sukně šila obyčejnou nití, vyhodí kapsu, hrom kapsu spálí.

8. s. 22. Ouřadová: Děvče strhne plenu mrtvé na hřbitově, mrtvá šestinedělka si pro ni dojde, děvče ráno na hřbitově mrtvé.

9. s. 24. Bílková ml., Marie Soukupová: I–III. Dušičky jdoucí na Všechny svaté do nebe zpívají s anděly: zbožná Kačenka vidí zář v komoře, umírajíc, je jimi vítána.

10. s. 31. Z rodinné tradice: Bratr Hruškovic babičky, Šepluc, viděl ve snu mrtvou služku, která se přišla podívat na novorozeně. Totéž snil soused.

11. s. 36. Vaněk: O starém Oujezdu, kde stával.

12. s. 38. Sám autor: o rozvalinách lesní boudy, kde bydlívala vzácná paní. Matka o ní vyprávěla, že přes Klenčí prchali před vojnou Poláci do Francouz. Bůša (Josef Kobes) říkal, že paní měla kočku, která jí zachránila život: napila se ze studánky dřív než paní a pošla. Paní prý zakopala v lese zlatý kříž.

13. s. 43. Bílková st. (dle děda, jenž to slyšel od faráře Šnajdra v Mrákově): Ztracený synáček. (II/2. s. 296.)

Pohanský hrabě a křesťanka Rosalie mají Vojtíška, Emericha, Filípka; Emerich je pohan. Hrabě vyžene ženu a hochy křesťany, Filípek se ztratí v lese, myslivec se ujme Rosalie s Vojtíškem. Filípka najde kočovný řezbář, vyučí ho. Vojtíšek, student, pozve Filípka do myslivny vyřezat P. Marii, Filípek pozná matku podle písně o Ježíši. Vrátí se do města, je slavný, otec ho navštíví, poznají se, jdou do myslivny. Otec se kaje, Rosalie obrátí dobrotou i zlého Emericha.

- 537 -

14. s. 50. Kubíčková st.: Drak ve skále: dva bratři se zvířaty. (I. s. 335.)

Kuba a Jirka, sirotci si podobní, jdou do lesa, Kuba v noci hlídá, ušetří medvěda, vlka, lva, dostane po dvou mladých. V městě zabijí mnohohlavou saň, která ohrožuje princeznu, princezna si vezme Jirku, Kuba jde obhlížet království. Jirka vidí z okna les, jde tam, ač je varován. Baba volá se stromu, smí-li se ohřát u jeho ohně, ťuknout proutkem zvířata; promění je v kámen. Kuba se vrátí po pěti letech, je vítán jako Jirka, odepře princezně hubičku, rozdělí mečem pokoj na dva díly. Ráno jede do lesa, babu zahubí, její mastí oživí Jirku se zvířaty, Jirka ho ze žárlivosti zabije, když se však od ženy doví pravdu, oživí ho tou mastí.

15. s. 57. Výměnkářka od Košťálů: Vražda prozrazená písní (II/2. s. 183., text: Polívka č. 41.).

Tři děti sbírají jahody, kdo sebere nejvíc, podědí hospodu. Hana zabije Mankydlu, že má nejvíc, schová ji pod kámen. Forman uřízne si proutek na píšťalku, píšťalka osloví formana, že byla starší sestrou zabita. Forman se vrátí do hospody, otec, matka, synek zkoušejí píšťalku, Haničku oslovuje píšťalka: Sestro hanebná, tys mne zabila. Mrtvou pochovají, Hanu odveze forman do vězení.

16. s. 60. Výměnkářka od Košťálů: Tři citrony (II/1. s. 222). Chuďas doprovází syny, jednoho po druhém, do světa. Každý dostane od muže v lese dřeváček, který ho dovede na kopec k stromu se zlatým, stříbrným, shnilým citronem. První rozloupne zlatý, vystoupí baba-nevěsta. Druhému ze stříbrného vyskočí malá nevěsta. Třetí volí shnilý citron, vyjde princezna, vezme ho na svůj zámek. Zkomolený zlomek.

17–19. s. 64–68. Bez pramene: Sv. Markyta pomáhá ženě proti hadu, pasák ušvihá dva červené hady, žena s dcerkou zahlédnou hada s korunkou.

20. s. 70. Bez pramene: Hadí koruna (II/2. s. 386).

V jedné studánce se koupá had s korunkou. Důstojník přijede, prostře bílý šátek, had složí na šátek korunku, důstojník s ní odjede. Had se jako kolo kutálí za ním, až důstojník korunku odhodí.

21. s. 71. Bez pramene: Had a dítě (II/2. s. 385). Bába se vrací domů s dřívím, vidí mezi dětmi u mísy mléka bílého hada s korunkou. Nejmenší dítě ho klepne lžičkou, aby papal i pápíček, ne jen mlíčko — had před babou zmizí.

22. s. 75. I. Kapicová: „Mužíček“ s koňskou nohou přijde do světnice, kde šestinedělka stála u plotny, rozkládá tkalouny. Žena mu unikne za nebesa postele k dítěti.

II. Ouřadová: Předurčená smrt (II/2. s. 420). Matka žne u vody, její holčička spatří ve vodě panenku, jak na ni kývá. Cestou domů dítě cítí, že umře, vidí stále panenku kývat. Druhý den ráno matka

- 538 -

dítě marně hledá, najde je utopené v rybníce. Jsou tu dva varianty zkříženy.

III. K. Soukupová a Vogltancová: Viděla jako děvče hastrmana v poledne v studánce.

IV. Kat. Soukupová: Děvče pere v rybníce, „mužíček“ je stáhne ke dnu. Děvče mu hospodaří, posílá po něm matce v zakrytém koši potravu. Jednou napeče chleba, postaví k peci slaměnou pannu, skryje se v koši. Když se mužíček chce s košem cestou zastavit, volá z koše, že ho vidí — tak unikne. Srv.: II/1. Modrovous, s. 88, text Kulda III. č. 18.

V. Kat. Soukupová: Hastrman ve mlýně (II/2. s. 389). Hastrman prosí hocha hrajícího před mlýnem na housle, aby ho naučil hrát. Hoch navrtá do vrby dírek, zaklíní mu prsty, až slíbí, že se víckrát nevrátí.

VI. Výmluvnice: Děvče se nedá zlákat hastrmanem, jenž vykládá na čapu pentličky.

23. s. 84. I. Svatoš: Skalník zalétá jako ohnivý chvost komínem k čarodějnici, hoch dírkou pozoruje, jak mu selka dává kaši. On volá: „ouá, ouá“ (t. j. někdo kouká), selka rozumí, že kaše je horká. (Srv. Plivník, II/2. s. 408.)

II. Bílková st.: Skalník zapadá do kamení v lomu, nenajdou než prýštící vodu.

III. Bílková st.: Děd narazil pluhem o kámen, když jej tahal, cosi mu slibovalo peníze, pak vyletěl skalník.

IV.–VI. Bez pramene: Skalník vypije hochovi smetanu; sedlák jej donutí, stoje v klobouku, aby mu svítil na cestu; jiný ho vidí sedět u cesty a letět k lesu.

24. s. 91. Josef Kobes (Bůša): Čarodějnice. I. Děvče potká v noci čarodějnici a stůně. II. (Též Vogltancová): Selka dojí uzdu, říkajíc „ne celý užitek“, pacholek to zkusí, říkaje „celý užitek“, mléko přetéká, selka je zastaví. III. Hoch o svatojanském večeru zbije čarodějnici. IV. Šimánek honí nahou čarodějnici, ale neprozradí její jméno.


Literatura

  ll (Ludmila Lantová): „Jan František Hruška“, in: Lexikon české literatury. Osobnosti, díla, instituce. 2. H–L. Svazek I. H–J. Praha, Academia 1993, s. 344-345.


Zkratky

NVČ

Národopisný věstník českoslovanský.

Tille

Václav Tille: Soupis českých pohádek I, II/1–2. Praha 1929—1937.





< < < Pohádkosloví

 

Pohádkosloví