Pohádkosloví



Josef Štefan Kubín

(1864—1965)

Sbírky lidových povídek a příbuzná tvorba (chronologicky)

1908

  Povídky kladské. Část I. Sebral a zapsal Josef Kubín. Komentářem kriticko-bibliografickým provází J. Polívka. Praha, Společnost Národopisného musea českoslovanského, 1908, 158 + (2) str.

Vychází jako příloha k Národopisnému věstníku českoslovanskému (III, 1908, str. 1-80; IV, 1909, str. 81-160).

Na obálce separátu uveden rok 1909 (Jech 1964, s. 275, pozn. 6).

(K obsahu srov. vydání z roku 1958.)

1910

  Povídky kladské. Část II. Sebral a zapsal Josef Kubín. Komentářem kriticko-bibliografickým provází J. Polívka. V Praze, Nákladem Společnosti národopisného musea českoslovanského, 1910 [1910—1914], 26 cm, 348 + (4) str.

Souběžný titul na obálce 2. části: Contes populaires tchèques de la région de Glatz (Kladsko) en Prussie. Partie IIe. Recueillis et publiés par Josef Kubín. Et accompagnés d'un commentaire critique et bibliographique par J. Polívka. Société d'ethnographie tchécoslave, Prague 1910—1914.

(K obsahu srov. vydání z roku 1958.)

1913

  Lidomluva Čechů kladských. Příspěvek k české dialektologii. Napsal Josef Kubín. Rozpravy České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, třída III, číslo 37. V Praze, Nákladem České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1913, 27 cm, XVI + 265 str. + 1 mapa.

1916

  Pohádky z Kladska. Z úst lidu zapsal Josef Kubín. Poznámku napsal Zdeněk Broman. Edice Pohádková kytice, VII. Pacov, P. Plaček, 1916, 12°, 29 str.

Obsah:

O silném Honzovi. Jak Honza rozesmál princeznu. O Honzíkovi.

 

 

 

1919

  České Kladsko. Prof. Jos. Štefan Kubín. Propagační knihovna Československého cizineckého úřadu. IV. V Praze, Vydává Československý Cizinecký Úřad, 1919, 13 str.

1922

  Lidové povídky z českého Podkrkonoší. Podhoří západní. Z úst lidu zapsal Josef Kubín. Vydal a komentářem kriticko-bibliografickým opatřil Jiří Polívka. Rozpravy České akademie věd a umění, třída III, č. 51, 52, 57. V Praze, Česká Akademie věd a umění, 1922—1923, s. 883.

(K obsahu srov. vydání z roku 1964.)

1924

  Hostem u pohádky. Ze svých lidových povídek z Podkrkonoší vybral a mládeži zapsal Josef Š. Kubín. Vyzdobil Václav Náhlíček. Praha, Nakladatel A. B. Černý, knihkupec, 1924 (správně 1923), 155 + (1) str. + 6 barevných obrazových příloh. — Viz 2. vydání (1940).

Dedikace: Rodnému kraji, jenž po svém štěpil tyto pohádky, v lásce posvěcuji.

Obsah:

Poznámka úvodní /7-8/. Zakletý had /9-15/. Dvě Mariánky /16-23/. Zakletí švagři /24-30/. Princ Miloš /31-37/. Pokořená princezna /38-42/. Bratří dvojníci /43-49/. Zlatý pták /50-53/. Honza a dcera čarodějníkova /54-57/. Březka samořezka /58-65/. Jiříkovo štěstí /66-72/. Kouzelná lucerna /73-76/. Kokeš /77-85/. Pasáci zajíců /86-88/. Tři bratři /89-102/. Tři sta let zakletá /103-105/. Podivná nevěsta /106-110/. Tambor králem /111-114/. Špork /115-118/. Jahodníček /119-123/. Čarodějné knížky /124-125/. Plivník /126-128/. Hastrman na trhu /129/. Divotvorná travinka /130-131/. Nenasytný Honza /132-133/. Hrdina krejčí Drobínek /134-141/. Každé slovo lež /142-144/. Dobrá žena /145-148/. Houdek flašinetář /149-154/.

  Kniha pohádek pro dospělejší mládež. Z různých jazyků vybral a přeložil Jos. Š. Kubín. Illustroval Josef Lada. V Praze, Nákladem České grafické Unie, 1924, 28 cm, 144 + (4) str.

Obsah:

Jak Vítek dobyl princezny (Vyprávěla Anna Kolíčková z Jičína) (Česká z Podkrkonoší) /5-10/. Všehochlup (Vyprávěl Jan Kubín z Jičína) (Česká z Podkrkonoší) /11-15/. Fabián. Svatý muž (Vyprávěl Josef Čížek v Tíkově) (Česká z Podkrkonoší) /16-20/. Dva klíče (Česká z Kladska) /21-29/. Ševcovský chasník (Česká z Kladska) /30-35/. Ztracený chlapec (Slovenská. Pavel Dobšinský) /36-40/. Divotvorný lovec (Slovenská. Pavel Dobšinský) /41-43/. Tři rady (Polská. Seweryn Udziela) /44-48/. Pokuta (Polská. Seweryn Udziela) /49-52/. Alenuška a Ivánek (Ruská. Afanasjev) /53-55/. Krásná Vasilisa (Ruská. Afanasjev) /56-62/. Marko Bohatý a Vasil Nešťastný (Ruská. Afanasjev) /63-70/. O Ilji Muromci a Slavíku Loupežníku (Ruská. Afanasjev) /71-75/. Dívka vojákem (Litevská. K. Brugman) /76-78/. Matěj a vlk (Litevská. K. Brugman) /79-85/. Hloupý Matěj (Litevská. K. Brugman) /86-88/. Zlatá jabloň a devět pávic (Jihoslovanská. Dr. Krausz) /89-97/. Víla na Klapech (Jihoslovanská. Dr. Kraus) /98-101/. Železný muž (Jihoslovanská. Dr. Krausz) /102-105/. Hatinka a Paraskiva (Rumunská) /106-111/. Honza, pasák vepřů (Německá z Rujany) /112-115/. Bílá kočička (Francouzská. Madame d'Aulnoy) /116-125/. Tonda, Venda a Honda (Bretoňská. François-Marie Luzel) /126-132/. Princezna Slunce (Bretoňská. François-Marie Luzel) /133-144/.

  V moci kouzla. Původní pohádky z Podkrkonoší. Z úst lidu zapsal Jos. Š. Kubín. Illustroval Art. Scheiner. Praha, Nákladem Českomoravských podniků tiskařských a vydavatelských v Praze, 1924, v. 8°, 110 + (2) str. + 8 barevných obrazových příloh.

Obsah:

Princezna Amálka /3-7/. O Janečkovi /8-12/. Silný Honza /13-15/. Čarodějný statek /16-20/. Moudrý rozsudek /21-22/. Ježek princem /23-25/. Venda a jeho tovaryši /26-30/. Větroví duchové /31-36/. Krásná Florinka /37-41/. Honza ve službě královské /42-46/. Mluvicí pták /47-51/. Labuť–princezna /52-58/. Vašíček zlatovlásek /59-66/. Ferda kouzelník /67-69/. Váša sirotek /70-78/. Princezna Paradie /79-84/. Dva bratři myslivci /85-89/. Rohatá princezna /90-93/. Princezna holubička /94-101/. Jakoubek /102-110/.

1925

  Dárek od pohádky. Mládeži napsal Jos. Š. Kubín. Illustroval Art. Scheiner. Praha, Nákladem Českomoravských podniků tiskařských a vydavatelských v Praze, 1925 (správně 1924), 24 cm, 118 + (2) str. + 8 barevných obrazových příloh.

Dedikace: Své dceři Vlastě, věrné účastnici, na milou pamět připisuji.

Obsah:

Černý mužíček /7-16/. Ovčák Matěj /17-21/. Medvěd Prušík /22-26/. Kunifer /27-36/. Blažek /37-42/. Jasná /43-46/. Lička – samochtička /47-51/. Stohlásek /52-56/. Boch a Krupička /57-61/. Dva zámky /62-68/. Tři jablka /69-73/. Honza čaroděj /74-78/. Ta lichnická brána... /79-86/. Žebráček králem /87-93/. Honzíček a Svatojánka /94-99/. Tvarohová chaloupka /100-108/. Velik /109-118/.

  Kladské písničky. Sebral a úvod napsal Josef Št. Kubín. Výkladem a poznámkami provází Jiří Horák. Český čtenář, roč. 17, sv. 4–5. Praha, Český čtenář, 1925, 8°, 233 + (7) str.

1926

  Čarovné kvítí. Nové pohádky. Mládeži napsal Jos. Š. Kubín. Ilustroval Art. Scheiner. V Praze, Nákladem Českomoravských podniků tiskařských a vydavatelských (vytiskla Rolnická tiskárna v Praze), 1926 (správně 1925), 23 cm, 125 + (3) str. + 8 barevných obrazových příloh.

Dedikace: Velikému rytíři Jaroslavu Májovi jun. na dobrou vzpomínku autor.

Obsah:

Škubánek /5-10/. Kejvita /11-17/. Kozlíček Jaroslávek /18-27/. Rozum a Štěstí /28-42/. Kačinka z modrých oblak /43-51/. Sesano, Sesano! /52-55/. Honza králem /56-61/. Obr a Kačenka /62-69/. Víno lásky a moudrosti /70-80/. Tři šišlavé /81-86/. Malý a Velký Mikuláš /87-94/. Čertova tchyně /95-103/. Leposáva /104-111/. Lesní žínka /112-119/. Princezna z Černohor /120-125/.

  České Kladsko. Nástin lidopisný. Líčí Josef Št. Kubín. Illustrační část sestavil J. F. Svoboda. Národopis lidu českoslovanského, díl II. Vydává Národopisná společnost českoslovanská, Československé zemědělské museum a Archeologická komise České Akademie věd a umění. V Praze, Nákladem Národopisné společnosti čsl., 1926, 4°, (IV) + 234 + (2) str.

Rec.: Václav Flajšhans, „České Kladsko“, Naše řeč 11/3, 1927, str. 63-65.

Z obsahu:

  Lidové povídky z českého Podkrkonoší. Úkrají východní. Z úst lidu zapsal Josef Kubín. Vydal a komentářem kriticko-bibliografickým opatřil Jiří Polívka. Rozpravy České akademie věd a umění, třída III, č. 62. V Praze, Nákladem České akademie věd a umění, 1926, 27 cm, s. 474.

(K obsahu srov. vydání z roku 1971.)

1928

  Kudrlinky. Kniha českého humoru. Jos. Št. Kubín. Ilustrace a obálka Mistra J. Čapka. Praha-Vysočany, Nakladatelství Max Forejt (Knihtiskárna Max Forejt Praha-Vysočany), 1928, 19 cm, 212 + (4) str.

Dedikace: Krajanskému kruhu „Jičín v Praze“ věnováno.

Obsah:

I. DROBNÍ VENKOVANÉ

Borové šišky /9/. Nucená neplatí /11/. Co se v Košťálově nestalo /12/. Jesuita a koza /13/. V zemi Jendále /14/. Uřknutí /19/. Testament /20/. Honzíček ze Lhůtky /23/. Vejš než ta věž /26/. Chalupník Tajfl /27/. Hukal /33/. Rakev /35/. Dobrou chuť! /39/. Snad počká /42/. Divadlo na Hůrce /43/. Paňmáma Durdová /45/. Kobylí vejce /46/. Koza Milada /48/. Kos či pěnkava? /50/. Paní Morávková /52/. Kmotr Vondrouš /54/. Očkování /55/. Vlak jí ujel /55/. Ženská manýra /56/. Hodná žena /57/. Na mokré pouti /61/. Na venkovském nádraží /66/.

II. RŮZNÍ LIDÉ

Flašinet /71/. Vambeřický kostel /76/. Tatar /78/. Netahavé doutníky /81/. Hlásek /83/. Kramář Hejda /84/. Zakletý student /86/. Thaky žid /87/. Práce a jídlo /88/. Vincek a žid /88/. Holič Mazánek /90/. Z Hilerovýeh taškařin /92/. Kyjónek /92/. Prášky /93/. Ňouňův kůň /94/. Ubohý Zuzánek /94/. Hoši chytráci /95/. Psí testament /99/. Vzteklý řezník /101/. Stará vojna /102/. Sekula a Mikula /104/. Krajánek /104/. Jak poslal dýmku /105/. Slavný švec /106/. Ševcova noční příhoda /108/. Světová povodeň /109/. Lidová satira na ševce /111/. Řečník /112/. Z Proseckých hor /114/. Prase z prvního manželství /118/. Řemeslo a život /119/. Spolek hrbatých /119/. Jak jsem vedl kumpanii vojáků /120/.

III. V JINČÍ SPOLEČNOSTI

Splašení ševci /125/. U nebeské brány /126/. Tři otázky /121/. Každý týden čtvrtek /129/. Větry JV /130/. Diškrece /131/. Strakaté máslo /133/. Krejčí a hrabě /134/. Lenoši /135/. Jak babička zaříkávala /138/. Znalost Písma /140/. Ignác /140/. Mluvící pes /141/. Ať žije sklenička! /145/. Šibalský kousek /147/. Na otázkách /149/. Tonda u zpovědi /149/. Na oddavkách /151/. Svět a boty /151/. Co Habásek taky dovede /152/. Pomíchaná měchem /152/. Na Kohoutce /154/. Dva záletníci /154/. Metempsychosa /155/. Člověk – osoba /156/.

IV. UMĚLCI A LITERÁTI

Waldhauser /159/. Kaván a sedlák /160/. Výtečný eksemplár /160/. Šoulova chalupa /162/. Jindřich Mošna /163/. (Antonín Marek) /155/. Peterka /166/. Je tohle možné? /166/. Mikrobi /167/. Slovo za zlatku /168/. Honzejk /170/. Kytinka //172/. (Jaroslav Vrchlický) /175/. V slatiňanské společnosti /177/. Žebrák /180/. Julinka /181/. Z výletu na Oheb /184/. Pod Švajcarnou /189/. Na rybách /192/. Nejedlo /194/. Jíčínská slezina /196/. Beznohý Kodeš /201/. (Irma Geisslová) /202/. Zvěřinec /204/. Jandač /206/. Zedníci /207/. Koncert na Knížeti /209/. Na střelnici /212/. Blyetky /213/.

  Nová kytka pohádek. Mládeži napsal Jos. Š. Kubín. Ilustroval Art. Scheiner. V Praze, Nákladem Českomoravských podniků tiskařských a vydavatelských (vytiskla Rolnická tiskárna v Praze), 1928, v. 8°, 117 + (3) str. + 8 barevných obrazových příloh.

Obsah:

Na čertově vinohradě /3-10/. O krásné Jašince /11-17/. Havlíček /18-26/. Bezedný /27-30/. Hadí nevěsta /31-41/. Blázni byli /42-46/. Samec Mráz /47-51/. Nebeská /52-60/. Fabián čtyřnohý /61-68/. Čertu zadaná /69-78/. Došková střecha /7 9-84/. Boucharóni /85-90/. U sedmi pavoučků /91-95/. Důchodní Havran /96-101/. Félinka /102-110/. Hvězdičky /111-117/.

1930

  Pohádek jako kvítí. Psáno pro československou mládež. Jos. Š. Kubín. Vyzdobil Artuš Scheiner. V Praze, Nákladem Českomoravských podniků tiskařských a vydavatelských (vytiskla Rolnická tiskárna v Praze), 1930 (správně 1929), v. 8°, 119 + (1) str. + 8 barevných obrazových příloh.

Obsah:

V království dne a noci /3-11/. Dva malí harfeníci /12-18/. Železný Kobr /19-23/. Čaroděj Komár /24-31/. Čertova mošna /32-37/. Dvě hory, zlatá a stříbrná /38-43/. Pomsta skalníků (Od Ještěda) /44-46/. Voňavé údolí /47-54/. Dračí skála /55-65/. Víly na Ještědě (Od Ještěda) /66-67/. Kaštánek na námluvách /68-74/. Hladolet /75-79/. Starý uhlíř /80-85/. Slavík /86-103/. Divý Blesk /104-108/. Agáva /109-116/. Vousaté dítě (Od Ještěda) /117-119/. Poznámky /119/.

  Pohádky mládí. Vypravuje Jos. Št. Kubín. Vyzdobil Art. Scheiner. V Praze, Novina, tiskařské a vydavatelské podniky v Praze (Vytiskla Rolnická tiskárna v Praze) 1930, 8°, 121 + (3) str. + 4 barevné obrazové přílohy.

Obsah:

S mazanečkem do pekla /3-9/. Dalibor a Konvalinka /10-22/. Aga baba /23-31/. Sedmikrása. Pohádka — ballada /32-36/. Divoj, naše chlouba /37-45/. Rudá Divuše /46-53/. Na Kamenném kopci /54-57/. Horká jehla /58-63/. Lokýtek /64-69/. Jedule /70-75/. Duška — zlatá muška /76-84/. Mladý pekelník /85-89/. V čarodějném kole. 1. Dandulík. 2. Míšek a bílá bábinka. 3. Stříbrná a zlatá louka obra Tarase. 4. Zlaté hnízdo. 5. Na Jívě, dvoře vládyckém. 6. Bylinka /90-100/. Jak vyzrál na ženu /101-108/. Vlk pudinožka /109-114/. Chytrá Ivánka /115-121/.

1931

  České emigrantské osady v Pruském Slezsku. Čechové štrálští. Knihovna Československého ústav zahraničního. Svazek III. Praha, Československý ústav zahraniční (v gener. komisi nakladatelství „Orbis“, Praha XII, Fochova 62. Knihtiskárna Orbis), 1931, 8°, 276 + (4) str. + 4 listy fotografických příloh.

Dedikace: Tato kniha je věnována našim emigrantům u města Štrálu... Psáno roku 1927.

Z obsahu:

Báchorka. Pověst. Povídka /129-145/.

Jak se dostal kovář do nebe /131-133/. Budulínek (Jan Líbal, zedník H.) /133-135/. Srdnatá holka (Traugott Berndt; Luisa Kňourková z P. P.) /135-138/. Vo hapatikářoi /138-140/. Čeští utečenci v Riksdorfu (Anna Kipriho) /140/. O jiných utečencích (Anna Kipriho) /140-141/. Zrádný bratr (Anna Kipriho) /141/. Kňez Voříšek (Tr. Berndt) /141/. Strouženský Bergman (Tr. Berndt) /142/. Jiruška (Tr. Berndt) /142-143/. Shledání (Anna Krčilová, H.) /142-144/. Rod Jana Hradeckého, Mastná /145/. Žert (Jan Hradecký) /145/.

Píseň /146-183/

I. Lidové. a). b) Poštěvačky a laškoviny. II. Písně jarmareční (náboženské) a umělé.

1933

  Honza králem a jiné pohádky. Z knihy Čarovné kvítí. Mládeži napsal Jos. Š. Kubín. Ilustroval Art. Scheiner. Praha, Novina, [1933], 8°, 61 str. + [V] obr. příl.

  Lesní žínka a jiné pohádky. Z knihy Čarovné kvítí. Mládeži napsal Jos. Š. Kubín. Ilustroval Art. Scheiner. Praha, Novina, [1933], 8°, str. [61]-125. + [III] obr. příl.

  Černý mužíček a jiné pohádky. Z knihy Dárek od pohádky. Mládeži napsal Jos. Š. Kubín. S obrázky Art. Scheinera. Praha, Novina, [1933], 8°, 61 str. [IV] obr. příl.

  Dva zámky a jiné pohádky. Z knihy Dárek od pohádky. Mládeži napsal Jos. Š. Kubín. S obrázky Art. Scheinera. Praha, Novina, [1933], 8°, str. [61]-118 + [IV] obr. příl.

1935

  Hadí nevěsta a jiné pohádky. Z knihy Nová kytka pohádek. Mládeži napsal Jos. Š. Kubín. S obrázky Art. Scheinera. Praha, Novina, [1935], 24 cm, 60 str. + 4 obr. příl.

Obsah:

Na čertově vinohradě. O krásné Jašince. Havlíček. Bezedný. Hadí nevěsta. Blázni byli. Samec Mráz. Nebeská.

  U sedmi pavoučků a jiné pohádky. Z knihy Nová kytka pohádek. Mládeži napsal Jos. Š. Kubín. S obrázky Art. Scheinera. Praha, Novina, [1935], 24 cm, 60 str.

1936

  Pomsta skalníků a jiné pohádky. Z knihy Pohádek jako kvítí. Mládeži napsal Jos. Š. Kubín. S obrázky Art. Scheinera. Praha, Novina, 1936, 24 cm, 64 str. + ilustrace.

  Hladolet a jiné pohádky. Z knihy Pohádek jako kvítí. Mládeži napsal Jos. Š. Kubín. S obrázky Art. Scheinera. Praha, Novina, 1936, 24 cm, str. 66-118 + ilustrace.

1937

  Sedmikrása a jiné pohádky. Z knihy Pohádky mládí. Mládeži napsal Jos. Š. Kubín. S obrázky Art. Scheinera. Praha, Novina, [1937], 24 cm, str. 62 str. + ilustrace.

  Vlk Pudinožka a jiné pohádky. Z knihy Pohádky mládí. Mládeži napsal Jos. Š. Kubín. S obrázky Art. Scheinera. Praha, Novina, [1937], 24 cm, str. 66-121 + ilustrace.

1940

  Hostem u pohádky. Ze svých lidových povídek z Podkrkonoší vybral a mládeži upravil Josef Š. Kubín. S 15 kresbami, s 6 barevnými obrázky a s barevnou obálkou Jiřího Trnky. Edice Do života – XXVI. Druhé vydání. Praha, Vydavatelstvo Družstevní práce (vytiskla Tiskárna Jiřího Jelena v Mělníce, barevné obrázky Česká grafická Unie), 1940 (náklad 3300 výt.), 181 + (3) str. + 6 barevných obrazových příloh. — Viz 1. vydání (1924).

Dedikace: Rodnému kraji, jenž po svém štěpil tyto pohádky, v lásce posvěcuji.

Obsah:

Poznámka úvodní /7/. Zakletý had /9/. Dvě Mariánky /17/. Zakletí švagři /26/. Princ Miloš /35/. Pokořená princezna /43/. Bratři dvojníci /48/. Zlatý pták /57/. Honza a dcera čarodějníkova /63/. Březka samořezka /68/. Jiříkovo štěstí /79/. Kouzelná lucerna /87/. Kokeš /92/. Pasáci zajíců /102/. Tři bratři /105/. Tři sta let zakletá /121/. Podivná nevěsta /124/. Tambor králem /130/. Špork /135/. Jahodníček /139/. Čarodějné knížky /145/. Plivník /148/. Hastrman na trhu /152/. Divotvorná travinka /154/. Nenasytný Honza /156/. Hrdina krejčí Drobínek /159/. Každé slovo lež /168/. Dobrá žena /171/. Houdek flašinetář /176/.

  Prachovské skály. Pelíšek v lidové paměti. Napsal Josef Št. Kubín. S kresbou Pelíška od Ed. Pácala, do dřeva ryl Jar. Mencl. V Jičíně, Nákladem Musejního spolku (Vytisklo Tiskařské družstvo, z. s. s r. o. v Jičíně, nájemce Fr. Honzák), 1940, 8°, 37 + (3) str. — Viz Pelíšek v lidové tradici .

Dedikace: Milému příteli, p. profesoru Ant. Houbovi, nadšenému pěstiteli kulturních snah jičínských, v lásce připisuje autor.

Obsah:

Slovíčko úvodní /7-10/. 1. Pelíšek a rarach /11-12/. 2. Pelíškův most /13-14/. 3. Mše /15-16/. 4. Zmetek /17-18/. 5. Pelíšek a hastrman /19-21/. 6. Čerti u muziky /22-23/. 7. Pták bělíček /24-25/. 8. Celka, hadí travinka /26/. 9. Kudrnaté jazyky /27-28/. 10. Skočový kořínek /29-31/. 11. Šelmy /32-33/. 12. Medvěd musel orat /34/. 13. Umřel Pelíšek /35-37/.

1941

  Lidové povídky z Podkrkonoší. V lidovém nářečí zapsal Josef Št. Kubín. Nesmrtelní XXIX. V Praze, Družstevní práce, 1941, 22 cm, 530 str.

2. vyd. 1948.

  V čarodějném kole. Napsal Josef Št. Kubín. Ilustroval Jiří Trnka. Poctěno I. cenou nakladatelství J. Otto v soutěži prací pro mládež. V Praze, J. Otto, 1941, 4°, 75 + (5) str. + 11 barevných obrazových příloh.

Původní název rkp. z roku 1931: V čarovném kole. (Jech 1985 s. 365.)

Obsah:

Svatý Lagus /5-9/. Fikmik /10-14/. Krása /15-19/. Nenadálka /20-26/. Tři ledoví kumpáni /27-33/. Amaldon /34-37/. Bílé růže /38-42/. Anulka a pan Pětiočko /43-49/. Mramorová tetka /50-56/. O nevěstu /57-66/. Sedláček Rak /67-72/. Dva kamarádi /73-76/. Výklad slov /77/.

1942

  Pestrý kolotoč. Napsal Josef Št. Kubín. Ilustroval a upravil Adolf Zábranský. Knihy pro mládež za redakce Dr. Břetislava Mencáka. Praha, Nakladatelství J. Otto (Text a černé ilustrace vytiskla Knihtiskárna Orbis v Praze, barevné ilustrace V. Neubert a synové na Smíchově), 1942, 4°, 120 + (8) str. + 8 barevných obrazových příloh.

Obsah:

Bělka carevnou /5-10/. Každý má svého koníčka /11-14/. Čáp /15-17/. Dvě maminky /18-19/. Zrcátko /20-23/. Šidlík-tanečník /24-25/. Hadí panenka /26-27/. Holoubek /28-31/. Mlsný mourek /32-36/. Špaček klevetný /37-39/. Had mlíkorád /40-44/. Planá zbraň /45-47/. Napálená liška /48-52/. Čmel vypravuje /53-56/. Princ Zlatohlávek /57-61/. Zrádná Maňka /62-64/. Běhounek komediant /65-67/. Zlatá kačinka /68-72/. Slepičí polévka /73-76/. Veverče /77-80/. Vlkova milenka /81-83/. Křižák násilník /84-85/. Medvěd Martin /86-89/. Vzkříšený sysel /90-92/. Cvrček muzikant /93-96/. Jelínek Soliman /97-101/. Koroptví rodinka /102-104/. I dobrý plavec utone /105-107/. Zimní sny kmotra jezevce /108-111/. Švorčata /112-115/. Zlaté prasátko /116-118/. Štědrý večer v doupěti /119-121/. Výklad slov /123/.

1944

  Čarovná besídka. Za redakce Jaroslava Hlouška. Kresby Antonín Pospíšil. Oreb, knižnice české mládeže. Svazek XVI. Třebechovice pod Orebem, Nakladatel Antonín Dědourek, 1944, 25 cm, 90 + (6) str.

Obsah:

Lenka a Filomenka /5-11/. O Kubíčkovi /12-18/. Paleček a ostatní na námluvách /19-21/. Kubík, pasáček /22-25/. Co pán poroučí? /26-32/. Kouzelné kladívko /33-39/. Dva bratři /40-49/. Hrom – vlčí hlava /50-55/. Pohádky černých Stínů /56-65/. Kozlíček Jaroslávek /66-76/. Vlk Pudinožka /77-83/. Kaštánek na námluvách /84-90/. Slovníček /91/.

  Záhon rozmarýnky. Barevné ilustrace Artuš Scheiner, černé ilustrace Hana Mayerová. Knihy pro mládež. Praha, J. Otto, 1944, 4°, 82 + [IV] str. + [VIII] barev. obr. příl.

Viz 2. vyd. Kresby Sylvie Riczniakové. Praha, Vyšehrad 1950.

1945

  Na veselé hodince. Pohádky. Jos. Št. Kubín. Ilustrovala Květa Jadrníčková. Výbor pohádek k vydání připravil Milan Kubín. V Praze, Melantrich, 1945, 8°, 117 + (3) str. + 7 barevných obrazových příloh.

Obsah:

Nebeská babička /5-13/. U veselého věnce /14-18/. Fabián čtyřnohý /19-26/. Lokýtek /27-32/. Kozlíček Jaroslávek /33-43/. Tvarohová chaloupka /44-52/. Havlíček /53-61/. V čarodějném kole /62-73/. Jak vyzrál na ženu /74-80/. Železný Kobr /81-85/. Hodná žena /86-90/. Krejčí Drobínek /91-98/. Chytrá Ivánka [Ivanka] /99-105/. Došková střecha /106-111/. Každé slovo lež /112-115/. Slavný flašinet /116-117/.

1946

  Když se čerti rojili. Výbor ze svých pohádek pořídil Jos. Št. Kubín. S ilustracemi a obálkou Adolfa Zábranského. Praha, Svoboda, 1946 (náklad 10 000 výt.), 29 cm, 100 + (4) str. + 10 listů (5 dvoulistů) barevných obrazových příloh.

Na obálce (1946): Když se čerti rojili...

1. vyd. (v Albatrosu), Praha, Albatros 1970 (náklad 30 000 výt.), 104 str.

2. vyd. (v Albatrosu), Praha, Albatros 1985, 109 str.

Obsah (1946):

Princezna holubička /5-12/. Dušička /13-14/. Čertova nevěsta /15-21/. Čertova tchyně /22-29/. Kouzelné housličky /30-34/. Pekelná růže /35-41/. Dalo jí to pro vítr /42-47/. Salva /48-56/. Muziky v pekle /57-60/. Ve spárech pekelných /61-67/. Silný Honza /68-71/. Rohatý advokát /72-75/. Horká jehla /76-80/. Čertovy dukáty /81-85/. Dva zámky /86-91/. Důchodní Marvan /92-96/. Kovář Jakotak /97-101/.

  Svátky u pohádky. Ilustrace a obálka Květoslav Bubeník. Máj dětem, sv. 5. Praha, Nakladatelské družstvo Máje (Text vytiskla knihtiskárna Svoboda v Českém Těšíně a obrázky tiskárna J. Doležal, Červený Kostelec), (listopad) 1946, 4°, 113 + (3) str. + 8 barevných obrazových příloh.

Obsah:

Víno lásky a moudrosti /5-14/. Ta lichnická brána /15-22/. Tři jablka /23-27/. Félinka /29-37/. Čaroděj Komár /39-47/. Jasná /49-52/. Dračí skála /53-61/. Jedule /63-68/. Moudrý rozsudek /69-70/. Víly na Ještědě (Od Ještěda) /71-73/. Vousaté dítě (Od Ještěda) /75-77/. Sesano, Sesano! /79-82/. Na Kamenném kopci /83-86/. Dalibor a Konvalinka /87-98/. Čarodějný statek /99-103/. Vašíček Zlatovlásek /105-113/.

  V ráji mladosti. Duhové bublinky. Obálka, obrázky, vazba a graf. úprava od Karla Müllera. Pro mládež za redakce Oldřicha Audyho a Dr Františka Holešovského. Praha, Nakladatelství Dr Karoliny Kolářové (Vytiskla Imressa v Praze), 1946 (náklad 5500 výt.), 160 + (4) str. + 4 celostránkové barevné ilustrace.

Obsah:

Verunka /7-8/. U maminky na klíně /9-13/. Nápady /14-15/. Kladívko /16-18/. Úžas /19-20/. Hrobečky /21-22/. Kodýtek /23-25/. Beránky /26-27/. Sklenky /28-29/. Dětské pohádky /30-33/. Paní Lelková /34-35/. Veška /36-37/. Babička /38-53/. Hrůzy /54-55/. Bílý kominík /56-57/. Zpěněná krev /58-59/. Štědrý večer u Juchků /60-77/. Rozpaky /78-79/. Kolové hry /80-82/. Roj žluťásků /83-90/. Moře /91-92/. Jela na velbloudu /93-94/. Stromek v poli /95-96/. Sen /97-99/. Dva mopslíci /100-102/. Jarmark /103-105/. Obchod s plži /106-108/. Hrozná chvíle /109-110/. Naše ves jindy a dnes /111-115/. Výlet do skal /116-122/. Vynášení smrti /123-127/. Hajný „básnička“ /128-145/. Slečny /146-147/. Na první taneční /148-151/. O životě a díle J. Š. Kubína (O. A.) /152-160/.

1947

  Jak Honza rozesmál princeznu. Ilustroval I. Mařan. Bu-bu. Pohádky pro nejmenší. Řada 1., č. 4. Praha, Mladá fronta, 1947, 12°, 15 str.

Obsah:

Jak Honza rozesmál princeznu /2-11/. O Honzíkovi /11-15/.

1948

  Hvězdičky. Ilustroval Miroslav Štěpánek. Korálky. Pohádkové čtení 1948, č. 5. Praha, Orbis, 1948, 12°, 15 str.

 

 

 

  Kladské povídky. Z úst lidu zapsal Josef Štefan Kubín. Doslov „K pramenům mateřštiny“ napsal Dr Bohumil Novák. Edice Boje, sv. 25. V Praze, Mladá fronta, 1948 (2. vyd., v MF 1. vyd.; náklad 4400 výt.), 514 + (2) str.

Dedikace: Milému básníku dru Bohumilu Novákovi nadšenému úsudci lidové povídky radostně připisuji J. Š. Kubín. Buďte blažen!

  Lidové humorky. Josef Štefan Kubín. Edice Boje, sv. 26. Praha, Mladá fronta, 1948, 166 str.

Obsah:

Úvodem /9-16/. Pan Norakovský /17/. Na hostině /19/. Všemi zvony /21/. Pánbůh třikrát vynahradí /23/. Aby pšenice nesnětivěla /26/. Šibalský kousek /27/. Ignác — ináč /29/. Ty spolky /31/. Krakonoš vytrestal vozku /32/. Ševcův sen /34/. Jak se naučil německy ú36/. Zpověď /38/. Rýbrcoul /39/. Uřknutí /41/. Ferina kominík /43/. Jak Tulka přestal klít /45/. U oltáře /47/. Sedlák nad pána /48/. Odkaz /50/. Sen žebrákův /51/. Dvouzlatník /52/. Klárinka /55/. Samozvaný farář /58/. Tři facky /62/. Jak se farář rozlobil v nebi /65/. Honza a sv. Jan /66/. Získaná husa /68/. Nenasytný Honza /70/. Znalost písma /73/. Jen jednou /74/. Taková bolest /76/. Inu, blázni! /77/. Malý a velký pán /78/. Dovedné holky /80/. Podivný kořínek /82/. Sázka o hospodu /84/. Honza na námluvách /86/. Koně bez hlavy /88/. Vepř — prase /89/. Jsou fikulkové! /90/. Hukal /92/. Snad počká /94/. Paňmáma Durdová /95/. Očkování /93/. Vlak jí ujel /97/. Paní Morávková /98/. Kmotr Vondrouš /101/. Na venkovském nádraží /102/. Vambeřický kostel /104/. Tatar /106/. Netahavé doutníky /109/. Hlásek /112/. Zakletý student /113/. Thaky žid /114/. Práce a jídlo /114/. Vincek a žid /116/. Holič Mazánek /118/. Prášky /120/. Nouňův kůň /121/. Ubohý Zuzánek /122/. Hoši chytráci /123/. Psí testament /127/. Vzteklý řezník /129/. Sekula a Mikula /130/. Jak poslal dýmku /+31/. Fajfka /132/. Světová povodeň /134/. Lidová satira na ševce /136/. Z proseckých hor /137/. Prase z prvního manželství /141/. Tři otázky /142/. Každý týden čtvrtek /144/. Strakaté máslo /145/. Lenoši /146/. Jak babička zaříkávala /149/. Ať žije sklenička /151/. Tonda u zpovědi /153/. Co Habásek taky dovede /155/. Pomíchaná měchem /156/. Kaván a sedlák /157/. Výtečný eksemplář /158/. Šoulova chalupa /159/. Honzejk /161/.

  Lidové povídky z Podkrkonoší. V lidovém nářečí zapsal Josef Št. Kubín. Doslov Bohumil Novák. S 49 kresbami lidových umělců z rukopisných knížek. Obálku navrhl (s použitím obrázku, malovaného na čutoře, která jest v majetku Uměleckoprůmyslového musea v Praze) Jaroslav Šváb. Edice Nesmrtelní XXIX. V Praze, Družstevní práce, 1948 (2. vyd., náklad 10 000 výt.), 453 + (3) str.

Výbor.

  Zlatodol pohádek. Souborného vydání díl I. Souborné vydání pohádek J. Š. Kubína, díl I. Praha, Mladá fronta, 1948 (náklad 5500 výt.), 405 + (3) str.

Text na přední záložce: Souborné vydání umělých pohádek.

Dedikace: Českému lidu, an tolik miloval a dychtivě štěpil naši pohádku, jako věrný jeho následník, v lásce připisuji toto dílo. Buď mu navždy utěšením a temencem živé vody.

Obsah:

I. V čarodějném kole

Šenkýř koněm /13/. Fikmik /19/. Krása /26/. Nenadálka /32/. Tři ledoví kumpáni /42/. Bílé růže /51/. Anulka a pan Pětiočko /58/. Mramorová tetka /68/. O nevěstu /77/. Bělka carevna /92/. Každý má svého koníčka /99/. Sedláček Rak /104/. Dva kamarádi /111/.

II. Blýskavice

Poutníček Radoň /119/. Němý Matýsek /125/. O pyšné Pepině /132/. Turkova nevěsta /137/. Svatý Jiří /142/. Fridolín a Bělinka /147/. Och, ta Ivanka! /150/. Sirotek /153/. Co si hajný Matula zpíval /158/.

III. Kratochvilné kukátko

Hopajdin salon /167/. Pekelná kaše /173/. Máma se zjevila /177/. Pantáta prodal Hopajdu /179/. Jak se pomstil Bonavento /183/. Černočerná kniha /186/. Dvé Hopajdiných kozlíčků /191/. Amálče dostala své nožičky /198/. Kam se poděli černoši /201/. Hastrman v Duškově /207/. Pout do Říma /212/. Bratr /216/. Hopajda a vlk /219/. Pomník /222/. Hopajda mezi skotáky /226/. Jak si nesli Duškov domů /236/. Hopajdin sen /241/. Návarovská nezasmálka /246/. Mlžinky /254/. Sněhulec /258/. Krakonoš vykouřil Sněhulce /263/. Návštěvou na zámku Návarově /268/. Konec /271/.

IV. Pestrý kolotoč

Čáp /277/. Koníček Diblík /280/. Dvě maminky /282/. Zrcátko /284/. Šidlík-tanečník /287/. Svatba /289/. Hadí panenka /292/. Holoubek /294/. Mlsný mourek /297/. Špaček klevetný /303/. Had mlíkorád /306/. Jak se Komárek ženil /311/. Planá zbraň /318/. Napálená liška /321/. Čmel vypravuje /327/. Princ Zlatohlávek /330/. Zrádná Maňka /335/. Běhounek komediant /338/. Zlatá kačinka /341/. Slepičí polévka /346/. Veverče /350/. Vlkova milenka /354/. Bída /357/. Křižák násilník /358/. Medvěd Martin /360/. Vzkříšený sysel /365/. Cvrček muzikant /368/. Jelínek Soliman /372/. Koroptví rodinka /377/. I dobrý plavec utone /381/. Buchta /383/. Zimní sny kmotra jezevce /385/. Křeček Ťuťulka /390/. Švorčata /392/. Zlaté prasátko /396/. Štědrý večer v doupěti /399/.

1949

  Princezna pohádka. Obálka, ilustrace, grafická úprava a vazba Adolf Zábranský. Edice Živá voda. Praha, Mladá fronta 1949 (1. vyd.; náklad 5500 výt.), 278 + (2) str. + 13 barevných obrazových příloh.

Viz 2. vyd. Praha, SNDK 1959.

Viz 3. vyd. Praha, SNDK 1964.

Obsah:

1. Zakletý had /5-10/. 2. Dvě Mariánky /11-17/. 3. Zakletí švagři /18-23/. 4. Pokořená princezna /24-28/. 5. Zlatý pták /29-33/. 6. Princ Miloš /34-40/. 7. Březka samořezka /41-47/. 8. Honza a dcera čarodějníkova /48-52/. 9. Jiříkovo štěstí /53-59/. 10. Pasáci zajíců /60-62/. 11. Kokeš /63-70/. 12. Tři sta let zakletá /71-73/. 13. Tři bratři /74-86/. 14. Tambor králem /87-90/. 15. Čarodějné knížky /91-95/. 16. Kouzelná lucerna /94-97/. 17. Podivná nevěsta /98-102/. 18. Bratři dvojníci /103-108/. 19. Špork /109-112/. 20. Plivník /113-115/. 21. Nenasytný Honza /116-118/. 22. Divotvorná travinka /119-120/. 23. Jahodníček /121-125/. 24. Hrdina krejčí Drobínek /126-132/. 25. Hastrman na trhu /133-134/. 26. Veverče /135-138/. 27. Medvěd Martin /139-142/. 28. Bělka carevnou /143-148/. 29. Zlatá kačinka /149-153/. 30. Mlsný mourek /154-158/. 31. Napálená liška /159-163/. 32. Jelínek Soliman /164-168/. 33. Cvrček muzikant /169-172/. 34. Zrádná Maňka /173-175/. 35. Každý má svého koníčka /176-180/. 36. Houdek flašinetář /181-185/. 37. Krása /186-190/. 38. S mazanečkem do pekla /191-197/. 39. Svatý Magnus /198-202/. 40. Chytrá Ivánka /203-208/. 41. Tři ledoví kumpáni /209-215/. 42. Fikmik /216-221/. 43. O nevěstu /222-232/. 44. Anulka a pan Pětiočko /233-240/. 45. Horká jehla /241-245/. 46. Aga Baba /246-253/. 47. Každé slovo lež /254-256/. 48. Dobrá žena /257-260/. 49. Jak vyzrál na ženu /261-267/. 50. Dalibor a Konvalinka /268-278/.

  Zlatodol pohádek. Souborné vydání umělých pohádek J. Š. Kubína, díl 2. Praha, Mladá fronta, 1949 (náklad 5500 výt.), 456 + (3) str.

Obsah:

I. Pohádka má radost

Hladolet /13/. Dvě hory, zlatá a stříbrná /17/. Pomsta skalníků /23/. Dva malí harfeníci /26/. Malý a velký Mikuláš /34/. Duška — zlatá muška /44/. Rudá Divuše /53/. Aga baba /61/. Boucharóni /71/. Nebeská /77/. Princezna holubička /87/. Jakoubek /97/. Váša sirotek /108/. Mluvící pták /119/. Rozum a štěstí /125/. Honza králem /143/. Obr a Kačenka /150/. Leposáva /159/. Černý mužíček /168/. Ovčák Matěj /179/. Blažek /184/. Liška — samochtička /191/. Boch a Krupička /196/. Honza čaroděj /201/. Žebráček králem /207/. Velik /215/. Venda a jeho tovaryši /220/. Krásná Florinka /233/. Honza ve službě královské /239/.

II. Zlatá brána

Sedum panáčků /247/. Jabůrkovy děti /258/. Stohlásek a Bubulka /269/. Kouzelný úsměv /273/. Amálče /277/. Jejkovi kumpáni /282/. Dušička /291/. Nebeský mlýnek /293/. Mikulkovi hoši /299/. Baron z Lopuchu /306/. Blahuš /310/. Kudrlinky černých stínů /314/. Blázen má taky nohy na zem /323/. Žena hlupáček /328/. Pan Nejedlo /337/. Honzíček Ďoubů /341/. Vlk a zimnice /343/. Žába Rachavá /345/. Bible Kralická /347/.

III. Sedmikrásy

Sedmikrása /355/. Kačinka z modrých hor /360/. Honzíček a Svatojánka /370/. Škubánek /376/. Labuť a princezna /382/. Medvěd Mručík /391/. Ježek princem /396/. Starý uhlíř /399/. Mlynářovic Amálka /405/. Blažej /412/. Hvězdičky /420/. Kvítková /429/. Ztracené děti /440/. Pomněnka /445/. Dudulka /448/. Divý blesk /456/.

1950

  Lidoví baječi. Výbor povídek z Podkrkonoší. Z úst lidu zapsal Josef Štefan Kubín. Předsádku a frontispice navrhl podle lidových motivů Václav Sivko. Praha, Československý spisovatel, 1950, 387 str.

  Záhon rozmarýnky. Obálka a kresby Sylvie Riczniakové. Vydání druhé. Praha, Vyšehrad 1950 (náklad 5000 výt.), 96 + (8) str. + 8 celostr. barevných příloh. — Viz 1. vyd. (1944).

Obsah:

Záhon rozmarýnky /7/. Ej hej, Mikulo! /9-13/. Chuchulka /14-22/. O krásné Kochaně /23-29/. Čeledín Mazanec /30-46/. Růže radostná /47-53/. Žahanovy tajné komory /54-78/. Tři sta krejčích /79-89/. Kmotr Kosina /90-96/. Vysvětlivky /97-98/.

1951

  Zlatodol pohádek. Souborného díla díl 3. Praha, Mladá fronta, nakladatelství ČSM, 1951 (náklad 10 000 výt.), 456 + (3) str.

Obsah:

I. České byliny

Všebor, naše chlouba /13/. Hromas /22/. Kratochvilná historie o Bruncvíkovi /28/. Matěják a Bělinka /93/. Rybákova Blahuše /115/. Krakonoš a Těšinka /123/. Ječmínek /126/. Vojvoda Slez /138/.

II. Hostem u pohádky

Zakletý had /167/. Dvě Mariánky /175/. Zakletí švagři /184/. Pokořená princezna /192/. Zlatý pták /198/. Princ Miloš /203/. Březka samořezka /211/. Honza a dcera čarodějníkova /220/. Jiříkovo štěstí /225/. Pasáci zajíců /234/. Kokeš /237/. Tři sta let zakletá /247/. Tři bratři /250/. Tambor králem /267/. Čarodějné knížky /272/. Kouzelná lucerna /275/. Podivná nevěsta /280/. Bratři dvojníci /286/. Špork /294/. Plivník /299/. Nenasytný Honza /302/. Divotvorná travinka /305/. Jahodníček /307/. Hrdina krejčí Drobínek /313/. Hastrman na trhu /322/. Každé slovo lež /324/. Dobrá žena /327/. Houdek flašinetář /332/.

III. Záhon rozmaryny

Eh hej, Mikulo! /343/. Chuchulka /349/. O krásné Kochaně /359/. Čeledín Mazanec /367/. Žahanovy tajné komory /387/. Tři sta krejčích /415/. Kmotr Kosina /428/.

IV. Pelíšek v lidové tradici   (viz Pelíšek v lidové paměti)

Slovíčko úvodní /439/. Pelíšek a rarach /444/. Pelíškův most /446/. Mše /448/. Zmetek /450/. Pelíšek a hastrman /452/. Čerti u muziky /455/. Pták bělíček /457/. Celka, hadí travinka /459/. Kudrnaté jazyky /460/. Skočový kořínek /462/. Šelmy /465/. Medvěd musel orat /467/. Umřel Pelíšek /468/. Výklad slov /471/.

1952

  Zlatodol pohádek. Souborné vydání pohádek J. Š. Kubína, díl 4. Praha, Mladá fronta, nakladatelství ČSM, 1952 (náklad 5400 výt.), 456 + (3) str.

Obsah:

I. Na veselé hodince

Nebeská babička /13/. U veselého věnce /23/. Fabián čtyřnohý /28/. Lokýtek /36/. Kozlíček Jaroslávek /42/. Tvarohová chaloupka /53/. V čarodějném kole /62/. Havlíček /71/. Jak vyzrál na ženu /83/. Železný Kobr /91/. Chytrá Ivanka /95/. Došková střecha /102/.

II. Když se čerti rojili

Dušička /109/. Čertova nevěsta /111/. Čertova tchyně /119/. Kouzelné housličky /129/. Pekelná růže /134/. Dalo jí to pro vítr /142/. Salva /149/. Muziky v pekle /160/. Ve spárech pekelných /164/. Silný Honza /172/. Rohatý advokát /176/. Horká jehla /180/. Čertovy dukáty /186/. Dva zámky /192/. Důchodní Marvan /199/. Kovář Jakotak /204/.

III. S kytkou za kloboučkem

Zakleté princezny /213/. Princezna z Černohor /231/. U krále Kejvity /237/. Kunifer /244/. O krásné Jašince /255/. Princezna Amálka /261/. Dva bratři myslivci /266/. O Janečkovi /271/. Ferda kouzelník /277/.

IV. Svátky u pohádky

Víno lásky a moudrosti /283/. Ta lichnická brána /294/. Tři jablka /302/. Félinka /307/. Čaroděj Komár /316/. Jasná /325/. Dračí skála /329/. Jedule /339/. Moudrý rozsudek /345/. Víly na Ještědě /347/. Vousaté dítě /350/. Sesano, Sesano! /353/. Na kamenném kopci /356/. Dalibor a Konvalinka /3žé/. Čarodějný statek /373/. Vašíček zlatovlásek /379/.

1955

  Pohádek jako kvítí. Ze svého Zlatodolu vybral Josef Štefan Kubín. Ilustroval Antonín Strnadel. Praha, Státní nakladatelství dětské knihy (SNDK), 1955 (1. vyd., náklad 15 000 výt.), 4°, 151 + (5) str. + 4 celostr. barevné přílohy.

Viz 2. vyd. SNDK, 1956.

Viz 3. vyd. SNDK, 1967.

Viz 4. vyd. Albatros, 1987.

Obsah (1955):

V království dne a noci /5-13/. O krásné Jašince /14-19/. U veselého věnce /20-23/. Nebeská /24-31/. Škubánek /32-37/. Ej hej, Mikulo! /38-42/. Aga baba /43-50/. Jak vyzrál na ženu /51-57/. Félinka /58-67/. Nebeský mlýnek /68-74/. Slavík, veselý tovaryš /75-88/. Kovář Jakotak /89-93/. Havlíček /94-101/. Na čertově vinohradě /102-108/. Pokořená princezna /109-115/. Hrdina krejčí Drobínek /116-122/. Hvězdičky /123-129/. Vašíček Zlatohlávek /130-137/. Fikmik /138-145/. Tři ledoví kumpáni /146-152/.

1958

  Kladské povídky. Z úst lidu zapsal Josef Štefan Kubín. K vydání připravil, srovnávacími a edičními poznámkami, doslovem a slovníčkem opatřil Jaromír Jech. Obálku, vazbu a ornamentální výzdobu provedl Miroslav Štěpánek. Lidové umění slovesné. Řada A. Sv. 7. Praha, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1958 (3. vyd., v SNKLHU 1. vyd.), 454 str.

Folkloristické dílo Josefa Štefana Kubína. Sv. 1.

Obsah.

1959

  Škubánek. Il. František Skála. Korálky, sv. 14. Praha, SNDK 1959, (náklad 70 000 výt.), 29 + (3) str.

Praha, SNDK, 1965 (2. vyd. v SNDK, náklad 50 000 výt.), 8°, 29 + (3) str.

 

 

1964

  Lidové povídky z Podkrkonoší. Podhoří západní. Z úst lidu zapsal Josef Štefan Kubín. K vydání připravil, srovnávacími a edičními poznámkami, seznamem místních jmen a slovníčkem opatřil a doslov napsal Jaromír Jech. Obálku, vazbu a ilustrace provedl Miroslav Štěpánek. Lidové umění slovesné. Řada A. Sv. 16. SNKLU 1964, 599 + (9) str.

Folkloristické dílo Josefa Štefana Kubína. Sv. 2.

Obsah.

  Strakatý máslo. Výbor sestavila Věra Karfíková. Text k vydání připravila Milada Chlíbcová. Doslov napsal Milan Jungmann. Obálku, vazbu, předsádku a typografickou úpravu navrhl a ilustroval Zdenek Seydl. Praha, Československý spisovatel, 1964 (náklad 14 000 výt.), 14 x 21 cm, 176 + (8) str. + 12 listů barevných obrazových příloh.

Dedikace: Ke stým narozeninám zasloužilého umělce J. Š. Kubína.

Obsah:

Voda zdravi, krásy, čerstvosti /7-11/. Baba nad čerta /11-13/. Starej legruta /13-14/. Zaklenej kaplan /15/. Tři nápadníci /16-17/. Šeucův sen /18-19/. Pout za svěcenou vodou /19-20/. Honza /21-22/. Jejkovi kumpáni /22-28/. Tři facky /28-30/. Získaná husa /30-31/. Farářu pes /32/. Švec Cvrček /33-35/. Chudej a bohatej /36/. Honza králem /37-41/. Volba představenýho /41-42/. Jak se krejčí dostal k princezně /43-45/. Škrtílek a Grešlička /46-48/. Hádanky /48-52/. Jak se Honza vyučil zlodějem /53-58/. Chlupatej syn /59-62/. Sedlák nad pána /62-63/. Drátenik a hraběnka /64-66/. Stvořeni čertovýho syna /66-67/. Selka a sv. František /67-69/. Dovedný holky /70/. Zchytralej krajánek /71/. Ferina kominik /72-73/. Nenasytnej Honza /73-75/. Jak babička zařikávala /75-77/. Chalupnik Tajfl /77-81/. Jak čert stlouk máslo /82/. Uřknuti /83-84/. Kázáni faláře Ramše /84/. Jak se stal Honza pulmístrem /85-88/. Dvouzlatnik /88-90/. Sázka vo hospodu /90-91/. Jak Honza rozesmál princeznu /92-93/. Medicína /94-95/. Strach /95-96/. Stelnej sedlák /96-98/. Proroci /98-100/. Jak se farář rozzlobil v nebi /100-101/. Pálenej čeledin /101-102/. Jak se stal nezdara králem /103-105/. Vo jednom kupcoj /106-108/. Pořbeni psa /108-109/. Strakatý máslo /110/. Tři bratři chytráci /110-112/. Záletníci /113-114/. Šibalskej kousek /115/. Výprava za prasetem /116-119/. Zázrak /119-120/. Strašák /121-123/. Znalost Písma /124/. Eště hloupější žena /124-127/. Sen žebrákův /128/. Zloděj vokrad zloděje /129-131/. Jak šel Honza do mlejna /132-133/. Zpověď /134/. Každý slovo lež /135-136/. Honza na námluvách /137-138/. Skotný švec /138-144/. Papež Řehoř /145-148/. Vo zlý ženě a vo špačkoj /148/. Pánbuh sedumkrát zaplatí /149/. Jak dostal Honza Kačenku /150-154/. Jak se dostal falář s jeptiškou do nebe /155-156/. Švec a žid /157-159/. Učitel a Káča z fary /159-162/. Samozvanej falář /162-165/. Hloupej Honza /166-168/. Švec svatým Frolijánem /169-170/. Ubrousek, beránek a manda /170-174/.

Doslov. Stoletý baječ (Milan Jungmann) /175-177/.

Poznámka (red) /179/.

1971

  Lidové povídky z Podkrkonoší. Úkrají východní. Z úst lidu zapsal Josef Štefan Kubín. K vydání připravil, poznámkami, doslovem, seznamem místních jmen a slovníčkem opatřil Jaromír Jech. Obálku, vazbu a výzdobu provedl Miroslav Štěpánek. Lidové umění slovesné. Řada A. Sv. 20. Odeon 1971 (náklad 3500 výt.), 514 + (14) str.

Folkloristické dílo Josefa Štefana Kubína. Sv. 3.

Plánovaný čtvrtý svazek Lidové povídky z jiných krajů nevyšel. Část materiálu Jaromír Jech použil ve výboru Na vaši radost (1985).

Obsah.

1985

  Na vaši radost. Pohledem do díla doprovází Jaromír Jech. Předmluva Otakar Chaloupka. Převážně z rukopisné pozůstalosti vybral, uspořádal, o přepisy vlastních magnetofonových záznamů rozšířil, textově připravil, slovem a slovníčky doprovodil Jaromír Jech. Přebal Cyril Bouda. Edice Prostor, próza. Hradec Králové, Nakladatelství Kruh, 1985, 427 + (5) str.

Z obsahu:

1997

  Strakatý máslo. Doslov Milan Jungmann. Ilustrace, návrh přebalu a grafická úprava Štěpán Dančo. Praha, MAŤA, 1997 (vydání druhé, v nakladatelství MAŤA první), 15 x 15,5 cm, 354 + (6) str.

Obsah:

Voda zdravi, krásy, čerstvosti /25/. Baba nad čerta /35/. Starej legruta /38/. Zaklenej kaplan /41/. Tři nápadníci /43/. Šeucův sen /47/. Pout za svěcenou vodou /50/. Honza /53/. Jejkovi kumpáni /56/. Tři facky /71/. Získaná husa /75/. Farářu pes /77/. Švec Cvrček /79/. Chudej a bohatej /84/. Honza králem /86/. Volba představenýho /95/. Jak se krejčí dostal k princezně /98/. Škrtílek a Grešlička /103/. Hádanky /108/. Jak se Honza vyučil zlodějem /117/. Chlupatej syn /128/. Sedlák nad pána /135/. Drátenik a hraběnka /138/. Selka a sv. František /143/. Stvořeni čertovýho syna /148/. Dovedný holky /150/. Zchytralej krajánek /152/. Ferina kominik /154/. Nenasytnej Honza /157/. Jak babička zařikávala /161/. Chalupnik Tajfl /164/. Jak čert stlouk máslo /173/. Uřknuti /175/. Kázáni faláře Ramše /177/. Jak se stal Honza pulmístrem /178/. Dvouzlatnik /185/. Sázka vo hospodu /189/. Jak Honza rozesmál princeznu /191/. Medicína /195/. Strach /198/. Stelnej sedlák /200/. Proroci /204/. Jak se farář rozzlobil v nebi /208/. Pálenej čeledin /210/. Jak se stal nezdara králem /213/. Vo jednom kupcoj /219/. Pořbeni psa /225/. Tři bratři chytráci /228/. Záletníci /233/. Šibalskej kousek /237/. Výprava za prasetem /239/. Zázrak /246/. Strašák /249/. Znalost Písma /255/. Eště hloupější žena /256/. Sen žebrákův /263/. Zloděj vokrad zloděje /265/. Jak šel Honza do mlejna /271/. Zpověď /276/. Každý slovo lež /278/. Honza na námluvách /282/. Skotný švec /284/. Papež Řehoř /296/. Vo zlý ženě a vo špačkoj /303/. Pánbuh sedumkrát zaplatí /304/. Jak dostal Honza Kačenku /306/. Jak se dostal falář s jeptiškou do nebe /315/. Švec a žid /318/. Učitel a Káča z fary /322/. Samozvanej falář /327/. Hloupej Honza /334/. Švec svatým Frolijánem /340/. Ubrousek, beránek a manda /342/. Strakatý máslo /351/.

Stoletý baječ (Milan Jungmann, 1964 — M. J., srpen 1997) /352-354/.

2001

  Baba nad čerta. Předmluvu napsal Miloš Doležal. Ilustrovala Tereza Říčanová. Praha, Baobab, 2001, 17,5 x 14,5 cm, 124 + (4) str.

Obsah:

Poslouchám, poslouchám udiven (Miloš Doležal) /5/. Krvavé vajíčko /8/. Perniková chalpa /15/. Černá paní /18/. Dobrá žena /26/. Jak se Franta učil bát /31/. Švec a krejčí /43/. Loupežníkova nevěsta /50/. Čaroděje /55/. Jak Pán Ježíš požehnal práci /56/. Vela /58/. Škodila dobytku /69/. Jak čert stloukl máslo /70/. Čertova skála /74/. Fajfka, pytel a housle /76/. Výprava za prasetem /82/. Zimnice /88/. Lištička a ježek /92/. Služba o nos /96/. Ouřek /100/. Hádanky /104/. Baba nad čerta /112/. Jak dostal Honza Kačenku /117/.

Články

  „Popelka, neznámý text lidový“, Národopisný věstník českoslovanský, r. 16, 1923, str. 149-153.

  „Ukázka lidové prózy z Hlučínska“, Národopisný věstník českoslovanský, r. 23, 1930, str. 33-45.

  „Co si vypravují naši Moravci“, Náš domov 5, 1934, č. 8, str. 1-2, č. 10, str. 1, č. 15, str. 1-2, č. 17, str. 1-2, č. 22, str. 1-2, č. 23, str. 1-2.

  „Zvykoslovné drobty z Podkrkonoší“, Časopis Společnosti přátel starožitností, r. 32, 1924, str. 91-120.

Rukopisy

  Hlučínské povídky a písně /LA PNP/.

  Ještěd (Popis dialektu) (1924) /Ústav pro jazyk český ČSAV, srv. Utěšený NŘ 1965/.

  Jičín literární /nedochováno/.

  Lidové písně z jižních Čech.

  Lidové povídky ze severního Podkrkonoší /nedochováno/.

  Lidopis dědiny Křelina /LA PNP/.

  Lidopis Hlučínska /spáleno za 2. svět. války z obavy před gestapem/.

  Mudrosloví Jaroslava Vrchlického.

  Popis hlučínské moravčiny /Ústřední archiv Československé akademie věd/.

  Slovník jižní podkrkonoštiny.

(Podle Chaloupka s. 125, Všetičky s. 12-13, 26-27 a Jecha [1985] s. 341, 414 a d.)


Tille, II/2, 545–560:

Kubín.

Kubín Kl. I. II. Povídky Kladské. Sebral a zapsal Josef Kubín. Komentářem kriticko-bibliografickým provází J. Polívka. Praha, Společnost. Národopisného musea českoslovanského. I. 1908. II. 1910.

Kubín Pk. I. II. Lidové povídky z českého Podkrkonoší. Z úst lidu zapsal Josef Kubín. Vydal a komentářem kriticko-bibliografickým opatřil Jiří Polívka. Rozpravy České akademie věd a umění. Třetí třída, č. 51 a 62. Praha. I. Podhoří západní. 1922. II. Úkrají východní. 1926.

Kubín — Kladsko. České Kladsko... Líčí Josef Kubín. Praha, Národopisná společnost českoslovanská 1926. V textu také několik povídek a žertů:

s. 117. Jan Obst, od něhož jsou ve sbírce Kubín Kl. II. čísla 77–86, vypravuje o své hospodyni Báře, která mu často nechce otevřít, přichází-li z hospody pozdě domů: Jednou hodil kámen do loužnice u chalupy a hospodyně otevřela, myslíc, že spadl do louže. Jindy vpustil husy z chlívku na zahradu, hospodyně vyběhla podívat se, není-li v chlívku zloděj. Obst vklouzl do domu, zamkl, nechal Báru venku bouřit.

- 546 -

s. 143. Profesor chytí na procházce žábu, měří jí hodinkami puls, pak strčí žábu do kapsy, hodinky zahodí.

s. 144. Farář s opilým kantorem propijí peníze zbožné báby, bába se ze zármutku zabije.

s. 145. Matka nalíčí dceru na pána; oplzlý žert.

s. 157. Sněm čarodějnic. Totéž Kubín Kl. II. č. 69. F. Langrová.

s. 157. Sněm čarodějnic. Totéž Kubín Kl. II. č. 84. J. Obst.

s. 158. 161. Hastrman, světýlka, plivník, čáry, můra, divé ženky, strašidla.

s. 162. Hadí sněm a hadí koruna.

s. 164. Pout do Kompostelly: Živý oběšenec. Totéž v Kladských písničkách, vydaných s Jiřím Horákem, str. 227, z tisku.

s. 214. Založení Kladského zámku Valiskou, Krokovou dcerou. Žižkův buben aj.

Kubín — Hlučínsko. Ukázky lidové prósy z Hlučínska. (Z Chuchelné.) NVČ 1931. s. 39 an.

Emil Hanzlík, trafikant, 54 let.

Marička.

Kristus — Petr: Okouzlený strom.

Smrt kmotra.

Fr. Vašíček, štěrkář, 67 let.

Bajka o vrabci, jenž udělá kramáři za to, že zabil jeho přítele psa, čtyři škody. Vyprávěno pro závěreční oplzlý vtip.

Prodávaná odměna.

Patelin (porušený zlomek): Student přivede sedláka, jenž prodává prase, řediteli nemocnice, vydávaje ho za svého pomateného otce.

Marika Langrová, 59 let.

Zlatovlásek.

Profesor Kubín získal si velkou zásluhu prozkoumáním vsí a kolonií českého koutku v Kladsku. Vydal ústní podání této ohrožené větve českého národa a obsáhlé dílo o jejím životě. Mimo to sbíral po léta lidové podání v Podkrkonoší. Jeho obě sbírky české lidové tradice jsou největší sborník věrně zapsaných povídek českého lidu, který máme. Zásluhou prof. Jiřího Polívky vyšla tato díla jednak nákladem Společnosti Národopisného musea, jednak v Rozpravách třetí třídy České akademie. Povídky kladské mají 173 čísel z dvanácti míst od čtyřiadvaceti vypravěčů, povídky z Podkrkonoší 572 čísel z jedenapadesáti míst od třiadevadesáti vypravěčů. Obsahují tedy obě sbírky úhrnem 745 čísel z třiašedesáti míst od sto sedmnácti vypravěčů, nehledě k textům otištěným porůznu jinde.

Kubín vychází z téhož přesvědčení jako Kulda, že lid je bezděčným nositelem staré národní tradice, že staří a chudí venkovští lidé jsou této tradici bližší než mládež a lidé městští, že „kultura“, vnikajíc do odlehlých míst, tuto tradici kazí, ruší a vypuzuje do míst méně kulturou dotčených. Na rozdíl od Kuldy neupravuje to, co zapisuje, jako lidové čtení, nezbavuje zápisy

- 547 -

toho, co pokládá za prvky rušivé, vypočítává přesně místa i vypravěče, charakterisuje osoby, od nichž zapisoval, snaží se vniknout do jejich duševního života a zjišťovat jejich osudy, styky a četbu. Usiluje poctivě vytvořit dílo vědecké a soustavné. Vykládá, jak se snažil „vyčerpat“ místa i jednotlivce, pokud se dalo, buduje sbírku jako přehlednou soustavu určitého kraje. Nesplnila-li jeho sbírka to, co sám od ní očekával, není tím vinna jeho dobrá vůle, ale metoda, které užil v poctivém přesvědčení, že je správná.

Chybný předpoklad, že je lid „bezděčným“ nositelem dávných zbytků národní literární kultury, odlišné od literatury knižní, zaviňuje sám sebou základní omyl. Především „lid“. Jak se ocítá mezi „lidem“ bývalý ředitel továrny v městě, v Mladé Boleslavi, jenž vypravuje známým v hostinci prastaré anekdoty a uličnické kousky z mládí (I. č. 140–147), jichž by se dalo tisknout do tisíců z našich humoristických listů? Nebo kovář a strojník v městě Kněžmostě, sčetlý divadelní ochotník, jenž vypravuje celkem tři uboze skreslené obsahy tištěných knížek (I. č. 169–171), obsahujících umělé historické povídky z okolí?

O nějakém, byť přibližném, „vyčerpání“ domnělé prastaré tradice nemůže být řeči. V prvním svazku povídek z Podkrkonoší pochází nejvíc povídek z města, z Jičína (68), a v druhém z města Rovenska (71).

Několik číslic: V kladské sbírce má Slané 5 vypravěčů, Jakubovice 4, dvě místa po třech, jedno dva, sedm, tedy víc než polovina, jen po jednom. V podkrkonošské sbírce Rovensko 11, Miletín 5, dvě místa 4, čtyři místa po třech, čtrnáct míst po dvou, ale 29 míst, tedy víc než polovice, po jednom!

V kladské sbírce ze Slaného pochází 49 textů, z Březové 21, z pěti míst zapsáno mezi 10–19, z pěti mezi 1–8. V podkrkonošské sbírce má Rovensko 71 textů, Jičín 68, tři místa přes 30, tři přes 20, tři mezi 13 a 19, tři 10 textů, 31 míst textů 3–9, šest míst dokonce jen po jednom textu. Vypravěčů, kteří by odborně neb řemeslně ovládali větší počet textů, je poměrně málo, tím víc je nahodilých vypravěčů s několika málo útržky.

V kladských povídkách jen 8 vypravěčů má víc než devět čísel: Kovář 21, Klimeš 17, Šrůtková a Langrová po čtrnácti, Vašata 12, Kopáček, Bek a Obst po desíti, 11 jich zná aspoň 2–9 textů, čtyři jen po jednom. V podkrkonošské sbírce má Kulíčková 50, Janečková 35, Kocourková 26 čísel, 11 vypravěčů od deseti do osmnácti, 59 od dvou do devíti a 20 jen po jednom textu.

Prohlédneme-li sbírky těch několika, kteří by počtem svých čísel mohli platit za skutečné znalce a tedy bezděčné nositele pradávné tradice, budí jejich materiál vážné pochybnosti. Číselně vede Anna Kulíčková, stařena z jičínského chudobince, jejíž způsob vyprávění Kubín chválí. Sedm jejích povídek pochází cele neb částečně ze sbírky Němcové, osm ze sbírky Radostova, povídka o putující mrtvole (č. 61) je odnož č. 123 ze Zrcadla pošetilosti a č. 61, soud o uvařená vejce, nápadně se shoduje s č. 7. u Václavka 1898, takže lze předpokládat společný pramen. Zbývá sice ještě dost čísel, jejichž přímý pramen neznáme, jež však přesto budí podezření. Č. 60,

- 548 -

povídka o hochovi, který jako strašák v zelí vyslechne úradu zlodějů, je právě tak jistě z tisku, jako č. 65, variant hojných povídek o ztraceném synáčkovi. Kulíčková jinak vypravuje běžné romantické i humoristické látky schválně hrubě, i lascivně, má i řadu žertů. V romantických povídkách jsou u ní nápadny individuální zvláštnosti. V č. 21. (lék otci od spící dívky) špatní princové hrají v hospodě „v kostky“, jsou pak zavřeni jako do „udírny“, kůň varuje nejmladšího kupovat „uzené“ maso. V č. 22., v němž Kulíčková spletla dvě látky: (o princezně tančící v noci v pekle a o princezně Nesytě), prodává oklamaný husar jablka „z Hešperón zahrady“. Některá čísla jsou v českém podání nápadně výjimečná. Č. 24. o zaspané nevěstě má první část o dívce — labuti zmateně reprodukovanou, Č. 30. o princezně milující otce nad sůl, pokračuje po zavržení způsobem naprosto neobvyklým, zmateným s vložkou z látky Pravda — křivda. Č. 34. o rybáři, jenž chytí vodní pannu, marně se pokouší oškrábat jí šupiny, prozradí její tajemství a pak ji hledá v železných střevících, je nejasný výtažek z ojedinělé látky. Povídky o Krakonošovi (45–48) připomínají slohem spíš tisk než tradici. Celkem: není pochyby, že Kulíčková byla obratná, přihroublá vypravěčka mrštného jazyka, není však také pochyby, že svou „tradici“ pilně doplňovala z knížek. Jiná vypravěčka, kterou Kubín velmi chválí, byla Františka Kocourková, venkovská babka. Chodívala o trhu v Jičíně ke Kubínově matce vypravovat pohádky. Kubín praví, že její povídky „vlivem četby“ plynuly hravě. Osm textů z šestadvacíti má tištěný pramen jistý (dokonce i „Jaromil“ z Němcové!). Několik lascivních anekdot, několik strašidel z běžného materiálu. Dvě čísla jsou zvláštní, ale vzhledem k těm zjištěným tiskům nemají pro „starobylou tradici“ významu tím spíš, že jsou obě ojedinělá: č. 88. vypravuje o čertovi, jenž podle božího vzoru uhnětl sedm lidí z bláta a požádal Boha, aby mu jednoho oživil. Bůh z něho udělal hroma, jenž bije čerta, těch šest schoval k soudnému dnu; č 97. o Kristu a sv. Petru: Kristus nechá u ševce, jenž nezná potěhu, svůj opasek, švec ho užije při šití místo provazu a řekne kamarádům, že to tam zůstalo „po těch“.

Marie Janečková, řečná babka z Trotiny, od níž Kubín zapsal 35 čísel v druhém svazku Podkrkonoší (185–219), imponovala mu množstvím povídek i způsobem vypravování. Kubín však dodává, že byla horlivá čtenářka, citovala texty, které prý si pamatovala z dětské četby, a Kubín také „mnohé původu knižního, pokud nepřešly mezi látky lidové“, vynechal. Z těch co otiskl, Bruncvík, Griselda, Popelka, Princezny pod zemí, Krásná a zvíře jsou zřejmé tisky, ale také z Němcové je vypravováno dvakrát přímo. U jiných textů, na př. 219 (o ztraceném Vojtíškovi), je tištěná předloha zřejmá. Řada anekdot lascivního rázu a strašidelné věci jako obvykle.

Typickým vypravěčem podle tisku je Josef Šlambor (I. č. 175–188), starý dělník z Nové vsi pod Mužským. Pro romantické látky se střídají u něho Hraše, Radostov, Třebízský, Mikšíček v tak věrné podobě, že je nejspíš četl před vypravováním. Tam, kde nemáme předlohy (183–184), jde o otřelé verse, nakonec tři knižní anekdoty, poslední lascivní.

- 549 -

Z kladských povídek nejvíc čísel — 21 — má krejčí Josef Kosář z Březové, ale většinou jsou to drobné anekdoty. Č. 32. je nejasně vypravovaná látka o zaslíbení syna a zámku pokušení, hned na to podle tisku o princeznách v podzemí, pak jistě tisk o císaři Josefovi, na to obvyklý text o Nebojsovi v zakletém zámku, pak řada anekdot, mezi nimi i domnělý hadač (39), putující mrtvola, zakleté dobytče, až do č. 51. o Vinckovi, jenž židovi ukradne krávu a pak mu ji prodá.

Zajímavější je z kladských vypravěček Anna Šrůtková z Blažejova (II. č. 11–24), stará žebračka v chudobských lázních, která měla tvůrčí smysl a uvědomělý sloh. Našel jsem z jejích čtrnácti čísel jen k jednomu (č. 22,) přímý knižní pramen v povídkách od Hraše (I. č. 4), o „Pikolovi“, ale nepochybuji, že se jich dá nalézt víc. Už první (11.) o sklenáři, jemuž Rýbrcoul rozbije cestou sklo, změní listí, které sežraly jeho kozy, v kozách(!) ve zlato, takže pojdou atd. ukazuje spíš k nemotornému tisku než k staré tradici. Č. 12. „Dcera belzebubova“ je odnož Meluziny s „šedivým kmetem“, „Květoslávou“ atd .

Čísla 13, 19, 23 jsou pěkně vyprávěné variace na jeden základní text o „Nedělce“, dívce vychované divými ženkami, která se provdá za mladého venkovana. Zdá se, že v nich vypravěčka tvoří výzdobu z vlastní fantasie. Čísla 14 a 15 jsou zmateně vyprávěné příběhy, patrně z tisku. V prvním, o Honzovi, jenž z pasáka se stane králem, porazí Tatary ohrožující Řím a je králem i papežem „bohatě obdařený“, ukazuje nedostatečnou pamět, druhé, o ševcovském tovaryši, jenž vysvobozuje zakletou princeznu, je těžkopádná, místy nesrozumitelná reprodukce ojedinělé kouzelné povídky. Číslo 16. je nejistě vyprávěný běžný variant Popelky s kouzelnými oříšky, snad ozvěna č. 24. je od Němcové. Č. 16. vyložená kalendářová povídka o strašidle na statku, č. 17. novela o italské princezně, která prchá před starým ženichem, č. 20. běžný text o kouzelných darech, č. 21. variant „Perníkové chaloupky“, v českých sbírkách neobvyklý. Č. 24. patrně knižní román na thema „Ženich — zvíře“, jenž se odehrává v Rusku.

Někteří vyprávěči zbytečně zatěžují sbírku buď nemotornými reprodukcemi tisků, na příklad Josefa Munzarová (Podkrkonoší II. 129–132) vypravující o Bertoldovi, Abuchazanovi, Jenovefě, ženichu-lupiči, vesměs z tisků, nebo zmatenými texty, místy i nesmyslnými, Na příklad devadesátiletá „duchařka“ (Podkrkonoší I. 241, 242), která se těžce rozpomíná na příběh o nevděčném synovi, jenž zkameněl a blábolí o tom, že už je po třetí na světě. Nebo krejčí Čeněk Pítro z Podkrkonoší (I. č. 291–295), jenž sice vypravuje slušně variant o Aladínově lampě nebo o řezníkovi, jenž zachrání princeznu od čerta, ale pak se třikrát pokouší o tutéž látku o třech bratřích, z nichž Honza koná divy. Po prvé vplétá Pítro do děje motiv o kouzelných věcech od vadících se bratří a strašidelném mlýně, po druhé o hadím sněmu a útržek z látky Veritas-Falsitas, po třetí motiv o zámku pokušení, na konec zabíhá vždy do zmateného příběhu o zakletém zámku. Po třetí vynořují se mu vzpomínky na nějakou knižní povídku, ale tak nejistě, že vzdychá: „Nevím jak dál, je na mně nesnáz.“ O tom, jak je text zmatený, svědčí nejlépe to, že za-

- 550 -

pisovatel vkládá tento vzdech vypravěčův do úst krejčímu v textu. Kubín praví v předmluvě, že mnoho vynechal, o čem poznal, že je vyprávěno z tištěné předlohy, i mnoho, co bylo zmateně vyprávěno. Mohl směle vynechat i řadu jiných podobných věcí.

Připojuji výčty povídek, k nimž jsem nalezl přímou tištěnou předlohu, a textů, které obsahem i způsobem vypravování se samy na první pohled k takové, dosud neznámé, předloze hlásí.

Povídky z tisků zjištěných:

Kubín Kl.

I.

A. Hurdálek.

3. Tisk: Prsteny zlaté atd.

4. Třebízský č. 8.

6. Velký národní kalendář 9. 1866. s. 183.

F. Středa.

15. Mikšíček I. č. 8.

V. Klimeš.

52. Rad. č. 47.

Jan Herzig.

59. Němcová č. 18.

60. Němcová č. 15.

II.

A. Šrůtková.

22. Hraše, Povídky I. č. 4. s. 55.

Jan Jirman.

25. Němcová č. 19.

27. Němcová č. 18.

30. Rad. č. 58. (?)

J. Kosař.

33. Tisk: Žluté mužátko etc.

K. Kopáček.

53. Tisk: Černý muž etc.

60. Hraše 1885. č. 11.

62. Němcová č. 13.

F. Langrová.

76. Němcová č. 17.

Jan Štiranda.

88. Němcová č. 20.

Jiří Vašata.

103. Mikšíček I. č. 15.

Kubín Pk. I.

I.

Jan Kubín.

2. Rad. č. 79.

- 551 -

6. Němcová č. 12.

17. Pečírkův nár. kalendář 1863. s. 80. Povídka o židovi, jak se zmocnil statku a jak byl z něho vypuzen.

A. Kulíčková.

19. Rad. č. 54.

20. Němcová č. 46.

23. Němcová č. 11., částečně.

25. Rad č. 50.

26. Počátek Rad. č. 24, pokračování Němcová č. 25.

32. Rad. č. 47.

33. Rad. č. 38.

35. Rad. č. 51.

37. Rad. č. 22.

43. Rad. č. 29.

44. Němcová č. 17.

50. Němcová č. 63. III. IV.

51. Němcová č. 63. V.

52. Němcová č. 63. VII. a Rad. č. 41.

61. Zrcadlo pošetilostí č. 123.

64. Václavek 1898 č. 7. nápadně shodně.

M. Vaňoučková.

74. Němcová č. 9.

F. Kocourková.

79. Němcová č. 15. a 23.

Rl. Němcová č. 11. částečně.

83. Němcová č. 5.

84. Ostrovy Vak-Vak. 1001 noc ed. Weil II. s. 138.

86. Velký národní kalendář 1865 s. 181.

87. Květy 1844. č. 96. s. 383.

91. Hraše, Zkazky s. 5.

96. Erben–Otto č. 67.

100. Malý č. 17.

F. Hortík.

114. Tisk: Zlatý prsten etc.

Jindřich Brixí.

138. Erben č. 7, 8.

Štěpán Hiller.

141. Pečírkův nár. kalendář, 25. 1882 s. 122.

M. Maixnerová.

164. Němcová č. 34.

K. Nejedlý.

169. Tisk: Viz, keř, dcero má, a doufej. J. Hradec, Landfrass 1837, 1853 (srv. zde č. 219).

- 552 -

J. Šlambor.

175. Hraše, Povídky III. č. 2l.

176. Rad. č. 50.

177. Rad. č. 30.

178. Třebízský č. 3.

179. Erben č. 7.

180. Mikš. I. Č. 12.

181. Mikš. I. Č. 23.

182. Mikš. I. Č. 20.

185. Mikš. I. č. 2l.

187. Kulda č. 50.

F. Procházka.

212. Němcová č. 3. částečně.

A. Lhotáková.

219. Kodym s. 43 (srv. zde č. 169).

M. Janoušková.

225. Erben–Otto č. 34 (?).

A. Srba.

236. Hraše, Povídky III. č. 15. s. 217.

F. Hadinec.

246. Tisk: Černý muž etc.

Č. Lamač.

282. Malý Č. 2.

284. Tisk: Žluté mužátko etc.

285. Malý č. 15.

F. Plichtová.

297. Hraše, Povídky I. č. 4. s. 55.

F. Král.

315. Tisk: Robert ďábel etc.

II.

V. Jirsa.

1. Das Schloss in der Höhle Xa-Xa. Reclam 1464.

3. Velký nár. kalendář 9. 1866. s. 183.

K. Stejskalová.

34. Nár. kalendář 2. 1859. s. 116.

M. Antonová.

35. Němcová č. 15.

37. Němcová č. 17.

3S. Němcová č. 59.

40. Němcová č. 26.

B. Grohová.

60. Němcová č. 6. částečně.

J. Čížek.

78. Tisk: Zlatý prsten etc.

- 553 -

Jan Zlatník.

90. 1001 noc. ed. Pečírka VI. s. 1.

J. Šabata.

99. Šandor, „Podle lidové knížky“.

A. Machek.

128. Němcová č. 42.

J. Munzarová.

129. Bertold s opicemi.

130. Abuchazan a Tardys.

131. Jenovéfa.

132. Ženich zbojník — lidový tisk.

F. Erbenová.

139. Tisk: Černý muž etc.

140. Pečírkův kalendář 1871. Fadallah a Zemruda.

J. Fábin.

153. Němcová č. 54.

A. Zívrová.

175. Němcová, Slovenské pohádky I. č. 24.

M. Janečková.

185. Krásná a zvíře.

187. Němcová č. 18.

188. Němcová č. 26.

191. Tisk: Žluté mužátko etc.

194. Erben–Otto č. 56.

195. Tisk: Finette Cendron.

214. Bruncvík.

215. Griselda.

216. Velíček a Šalvěj (svědectví o částečném tisku str. 245).

217. Smělá Rozárka (svědectví o tisku str. 245).

218. Guinevra.

219. Ztracený synáček.

J. Machková.

231. Bruncvík.

A. Machek.

245. Sedm mudrců.

M. Wagnerová.

249. Parisade. 1001 noc ed. Weil III. s. 240.

250. Mariančin košíček. Kr. Šmíd.

 

Povídky z tisků nezjištěných.

Kubín Kl.

I.

A. Hurdálek.

2. Fext.

- 554 -

J. Burdych.

20. Voškovrch — spící vojsko.

V. Klimeš.

10. Sirotek Marjánka poslána farářem přes Krkonoše k příteli, zabloudí, bába ji pošle vyléčit hraběte v zámku, jeho syn si ji vezme.

11. Rytíř Bambus hlídá poklad, dovolí hajnému z něho vzít, ale hajný nemlčí, zlato se změní v listí. Viz II/2. s. 520: Bukovanský č. 13.

19. Vandrovní dostane za kapku „oleje“, která mu zbyla v rohu (?), od „skalního myslivečka“ peníze, ožení se, hýři, jde po druhé, po třetí dát myslivečkovi napít se oleje (?), po čtvrté nedostane nic.

53. Kontesa Leposáva, ukradená cikánem. Na pastvě ji režná babička učí plíst atd., viz Divá žena a dívka.

54. Voják Toník je na stráži v hraběcím zámku, škaredá dcera hraběte si ho vezme.

F. Štěpán.

64. Špaček v kleci zrazuje muži, co jeho žena celý den dělá. Žena jednou polije klec, špaček tvrdí, že přes den pršelo, muž ho zabije. (Odnož 1001 noci nebo Sedmi mudrců ed. Kramerius č. 13).

V. Jirman.

67. Krásná a zvíře.

II.

F. Bek.

8. Pršek došel na konec světa zabedněný prkny. Odtrhl jedno krajní, za ním seděl stařec ve sněhu a v ledu, hrozil mu, vichřice ho donutila prkno sadit. Vytrhl jiné, uprostřed, za ním pán v kvítí, vedro Prška donutilo i druhé prkno zasadit.

10. Nektanebos (švec Vincenc s Hesterou, dcerou žida Jakuba, dělá mesiáše)

A. Šrůtková.

11. Lívacor (rozbité sklo, kozy pojdou po listí, jež se v nich mění v zlato). Srv. Kubín Pk. II. č. 80.

12. Meluzína.

14. Silák Honza slouží u sedláka, píšťalou od starce krotí hastrmana, slouží u hraběte, staví most, krotí hastrmana bičem od báby. Stařec mu dá zbroj a koně na závody o princeznu, po svatbě jede s hrabětem na rozkaz papežův a králův, k Římu (18 mil daleko), pobije Turky, kteří ohrožují Řím, zabije jejich cara.

15. Hrabě Vilém zabije dceru ševce Kopejtka, s kterou má hošíka Viléma, zvítězí na závodech o ruku Amalie z Jezerního hradu, je Amalií odmítnut, dá ji zaklít babou, sám pak straší, jeho syn Amalii vysvobodí a vezme si ji.

17. Jan Děda zachrání z rybníka hraběcího synka, dostane lacino statek, v němž straší červená bába. Když má platit, najde poklad na místě, kde se baba zjevuje.

- 555 -

18. Terezka, dcera hraběte, prchne s matčinými skvosty před nemilým ženichem ze zámku u moře, chytí ji piráti, osvobodí ji rybář se synem, kterého si Terezka vezme.

24. Ženich — zvíře, novela z Ruska, ze 17. století.

J. Jirman.

29. Dva bratři pytlačí, chytí medvěda, myslivec Václava zastřelí, myslivce Josef zabije, zešílí. Myslivcova vdova Kristýna se ho ujme, vezme si ho.

31. Unibos s názvem „Malej a Velkej Mikuláš“. Je to název z německého lidového tisku.

J. Kosař.

49. Hrabě požádá selku o vodu, hodí jí zatím do máselnice kocoura, po čase jede kolem, směje se, co bylo s tím máslem, selka řekne, že je prodala do zámku. Pestrý týden z 12/1 1935 vypravuje totéž o mladém Goethovi a vévodovi Karlu Augustovi ve Výmaru.

K. Kopáček.

59. Magelona.

F. Langrová.

72. Fext.

75. Mariška („Amen Maria!“)

J. Štiranda.

87. Francek pasák vystuduje pomocí sedlákova syna studenta, stane se v Rusku stavitelem, postaví most, carovou pomocí dostane dceru bohatého hoteliéra, navštíví domov.

89. Vzkříšená nevěsta. (Milý tře mrtvé dívce „stránky“ místo „spánky“!)

Kubín Pk.

I.

Jan Kubín.

13. „Velíš.“ Povídka podle 34. kapitoly Dalimila o Jaromírovi, zrazeném Hřivcem a zachráněném Hovorou u Velíze, s nemotorným výkladem jména studánky Velíš. Srv. Kodym s. 23.

14. Stavba kaple Rolety na místě, kam mizí přes noc materiál.

16. Ve francouzských válkách zapomene pluk vojáka na stráži, voják se ve vsi ožení, po čtyřiceti letech tam manévruje jeho pluk, voják se postaví zas na stráž, dostane „metál“.

A. Kuličková.

45. Hoch „chudé kořenářky“ jde nemocnému pánovi pro modrý kvítek z Krakonošovy zahrádky. Dostane jej od Krakonoše, ale nemá se vracet. V přestrojení jde po druhé pro kvítek pro pánova přítele, Krakonoš ho uváže k stromku, dokud prý stromek neuschne. (Srv. II. č. 223.)

46. Hajný rozřeže bábě loktušku s roštím, Krakonoš v podobě fořta jí naloží tři fůry dříví, skutečný fořt s hajným jí dříví odvezou. Krakonoš jim rozbije vůz. Pak nakrade dříví do hajného stodoly, v podobě hocha upozorní fořta, hajný potrestán.

47. Ze tří vandrovních nadává krejčí Krakonošovi Rýbrcoul, uvázne v bah-

- 556 -

ně. Krakonoš okrade krajánka v podobě krejčíka, pak ho v podobě sedláka zavede do hospody, kde je krejčí, krejčí má být za tři dny oběšen. Jeho sestra potká Krakonoše, pláče, že bratra poslala do světa vydělat na dluh vězící na chalupě. Krakonoš se objeví u krejčího jako žalářník, vyvede ho, dá mu svůj plášť, v něm peníze na zaplacení dluhu, dá se za něho oběsit jako slaměný došek.

48. Forman Matěj jede do Prahy, vezme od žida s rancem — Krakonoše — 3 zl., ale ujede mu. Když se vrací, jede za ním Krakonoš jako forman s čeledíny, válí mu do cesty balvany. Matěj musí jim za pomoc draho platit.

60. Matěj chodí za Kačenkou, hoši ho namažou kolomazí, rukávy mu prostrčí latí. Zůstane do šera stát v zelí jako strašák, vyslechne cikány, jak se chystají na barona a fořta. Vyzradí to pánům, když jdou kolem, dostane dvůr a Kačenku.

65. Ztracený synáček.

F. Kocourková.

88. Stvoření čertova syna.

97. Kristus — Petr: potěh.

V. Hortík.

124. Loupežný rytíř pošle zbrojnoše Luce a Ruperta jako poutníky k Duhoňovi z Lesohradu, aby na dané znamení vydali Duhoňův hrad. Hoch, jenž je vede k Duhoňovi, umí italsky, rozumí jim, u Duhoňů chytí holuba, jeho pán varuje Duhoně listem po holubovi. Duhoň odrazí útok, ale po třech letech je přepaden znovu, uvězněn, matka s dcerou prchnou, laň jim v jeskyni dává mléko, dokud Rudolf Habsburský nedobude hradu a neosvobodí Duhoně.

Š. Hiller.

140.–147. Anekdoty.

K. Chvátalová.

152. Meluzina.

153. Smrt kmotra. (Smrt je mladý muž!)

K. Nejedlý st.

170. Kryštof z Hrubé skály jede do Palestiny v černém brnění, jež mu dodá síly, po návratu v Bubenči na turnaji zvítězí nade všemi, i nad otcem, až se dá dědovi poznat.

171. Budovec v tureckém zajetí prchne s dcerou pašovou, paša s vojskem přitrhne až k hradu Zásadě, ale smíří se, když mu vnuk turecky řekne dědečku! Viz č. 258.

J. Šlambor.

186. Baronova dcera odřekne plukovníkovi, vstoupí do kláštera, pošle mu svého psíka. Plukovník pošle sluhu do kláštera zeptat se na psovo jméno. Abatyše se mračí, dívka má strach, sluha též, plukovník ze vzkazu pochopí, že pes slove „Strach“.

- 557 -

A. Srba.

233. Lažanský zastřelí záletného rytíře z Nebákova i svou nevěstu, když je spatří spolu na loďce.

K. Šafář.

238. Pán z Rotštejna vysvobodí z hradu Skály svou nevěstu, zazděnou tam otcem.

F. Hadinec.

247. Meluzína, provdaná za hraběte Alfréda.

248. Hanšpígl.

258. Podobně jako č. 171. Syn hraběte na Mohelnici, turecký císař bloudí, dokud nezruší přísahu, že uprchlíky popraví. Zůstane u nich.

A. Kořínek.

267. O strašícím oběšenci, pak o myslivci, jenž táhl s hrabětem Valdštýnem proti Napoleonovi.

J. Kramář.

272. Zmatený příběh o třech židech, které ani justiciár nemůže vyhnat z chalupy, takže vojsko je oblehne, až umrou hlady.

II.

J. Bažant.

8. Důstojníkův sluha ukradne židovi, u něhož důstojník přenocuje, svítící hodinky, žid přiběhne za vojskem, sluha schová hodinky do kravince, žid je bit. O přírodním lékaři Plechancovi (viz. č. 165).

15. Kominík seštve dvě sousedky na sebe, že prý si čarují.

K. Tajchmanová.

22. 25. Dvě kryptadia, v nichž jsou motivy ze starého francouzského románu o Trubertovi.

M. Antonová.

39. U Čertovy skály se ztrácejí lidé, hoch ze statku chodí kolem skály k chudé Barušce. Bohatá Verunka s pomocí čarodějnice svede hocha, chystá svatbu, místo hocha přijede v kočáře čert, zmizí s Verunkou do Čertovy skály.

A. Meisnarová.

43. Látka Záletníci, o kněžně Piccolomini na náchodském zámku.

Jan Malý.

61. Neapolský král posílá tři syny, jednoho po druhém, do světa pro nevěstu. Lakomý Vilém dá bábě u sloupku na rozcestí jen dva groše, baba mu škodí. Ze zámku krále se třemi dcerami je poslán jednou z nich k druhé, která se mění ve lva a pošle jej k obrovi. Obr jej převede přes břitký skleněný most k zámku své příbuzné, od ní je Vilém poslán do podzemního hradu k třetí, zlatovlasé princezně, kde ho „klokodýl“ kordem zabije. Záletného Ferdu umoří v Mezopotámii tři sta dívek. Hloupý Honza je vlastenec „vesnického ducha“, hospodský jej pošle k princezně Amalii, Honza jí napřed pošle svou podobiznu, král mu dá Amalii. Vyprávěno zmateně a úmyslně sprostě.

- 558 -

62. Martinic má za trest přinést tři zlaté vlasy Sibyliny. Dva žebráci — duchové — dají mu za dva groše jeden po druhém radu, aby šel „z Babylona“ až k „hranici“, kam dopadá konec stínu věže Sibylina hradu. Má ve věžním stínu rozestavit 30 sluhů držících koně, jednoho za druhým, na hradě uvázat u dveří provaz, projít s ním až ke spící Sibyle, uříznout jí tři rulíky. Sibyla běží za ním, on skáče s koně na koně (?) až k té hranici, na níž přejde do slunečního světla, Sibyla se opozdí tím, že trhá sluhy i koně. Martinic pak koupí hrad Smečno, tam to je vyobrazeno.

63. Selka vypravuje, že jako dívka šla do Rýbrcoulovy zahrádky pro kytku, kterou chtěla získat hocha. Mládenec s třemi zlatými pery za kloboukem jí dovolil kytku natrhat. Omeškala prý se, zůstala tam rok a den, pak se za hocha vdala.

J. Čížek.

75. Švec Václav Fídrmuc se vrátí z vojny a jde hledat svou zmizelou Verunku. Propadne se v lese do podzemí mezi „pětimužíky“, najde Verunku u jejich krále Kejvity (kýval hlavičkou). Verunka ho vydává za bratra, švec učí krále kouřit a tančit, uspí ho, prchne s Verunkou. Prý podle vypravování žebráka Padaleje.

J. Bartoníček.

80. Krakonoš v horách napomene naříkajícího tkalce, aby nepochyboval o jeho moci. Tkadlec najde doma pytel peněz.

Krakonoš poradí naříkající bábě, kde natrhat listí pro kozu. Koza se nažere a pojde, najdou v ní zlato. Srv. Kubín Kl. II. č. 11.

88. Sedlák Lezner zabije r. 1813 raněného důstojníka, jenž mu svěřil své peníze, kaje se a postaví kapli.

J. Zlatník.

89. Šafářův Silvent(!) se uchází o cikánku Marii, její matka chce, aby dokázal, že je „silným podnebím“. Silvent zabije obra, vytrhne lípu, ale když se vrací k cikánce, je dvakrát zahnán jejími včelami — jsou silnější než on. Po třetí naučí v hladové zemi lidi orat a sít, po dvou letech včely jej vítají, Marie si ho vezme.

90. Havlíček si jako hošík hrává s kontesou Mínou, vyučí se ševcem, jde do světa, slouží u pána, jenž posílá na svět nemoci. Opatruje u něho svíce života všech lidí. Po třech letech dostane živou a mrtvou vodu, uzdraví hraběte, Mínina otce, opatří trpící babičce pruského krále lehkou smrt, stane se hrabětem z Verbouku, dostane Mínu.

J. Puš.

104. Látka o ježkovi-ženichovi. Puš ji slyšel od zemřelého Mádla. Vypravuje o trpaslíkoví, ale je to pravděpodobně jen ohlas pohádky č. 38 u Radostova.

105. Látka Čertův mlýn. Asi z tisku, protože Puš nevěda, co to je v mlýně šalanda, říká, že Honzovi dali postel „kalandu“ a že si „hověl na kalandě“.

M. Šubrtová.

137. Stigmata jeptišky Aloizije Jebáto.

- 559 -

G. Lhota.

162. O fextovi historická novela. Prý vypravoval dělník.

163. Královna vil soudí Milenu, že má s hrabětem syna, Satana chce dítě roztrhat. Lstiva radí vydat je úkladům světa, změnit Milenu v holubici. Dvě děvčátka najdou dítě v jahodách, jejich otec je pokřtí Jahodníček. Hoch jde na vojnu, zachrání svého otce plukovníka, jeho matka — holubice — ho chrání. Má se ženit s kontesou, píše však z Frankfurtu dceři své „sestry“, Blažence, vezme si ji. Jedou do „sídelního města“, had je cestou dovede k sluji, kde se mu projeví jeho matka jako dáma, dá Blažence šperky.

165. O lékaři Plechancovi a Krakonoši za Marie Terezie. Srv. č. 8.

F. Vorel.

170. Voškovrch se jmenuje „Voskabrk“, protože tam vozka vezoucí Libušiny panny brk a zvrhl.

171. Správce Cecingar okrade svého pána, jeho dceru si vezme hrabě „Ajchlburk“.

172. Krotký vlk hraběte „Šafkoče“ sežere ovci, o které to prorokoval hadač.

A. Rejl.

223. Nemocná paní Letnická pošle svého tkalce do Krakonošovy zahrady pro skočový kořen. Stařec-Krakonoš mu ukáže cestu a popíše kořen, zapoví mu přijít po druhé. Paní se uzdravuje, uprosí tkalce, aby šel po druhé, tkadlec natrhá kořene do zásoby. Když se vrací, žebrák u vsi přeje tomu, kdo bude užívat, aby umřel. Paní se uzdraví, ale brzy stůně zas. Tkadlec jí dá ze své zásoby kořene, paní do rána umře. Prý proto, že jí „stříbrovlasý kmet“ poradil, aby užívala také v neděli. (Srv. Kubín Pk. I. č. 45.)

225. O hraběti Šporkovi, čaroději, zmateně.

227. Rytíř táhne do války, bratr, kterému svěřil hrad, svádí marně jeho ženu, rytíř ho po návratu vyžene. Bratr vybije v noci hrad, chůva prchá s hošíkem Hubertem, hodí dítě na kupu sena v potoce, staří lidé hocha vychovají. Hubert se pak skrývá před strýcem ve sklepě svého hradu, otcův duch jej pošle k svému příteli, veliteli. Dostane vojáky, přemůže strýce a jeho bandu, dostane svůj hrad, ožení se s dcerou rytíře z Pecky Adlétou. Je raněn ve válce, vzkáže pro ženu, žena veze jeho mrtvolu domů, je přepadena a zabita.

F. Kryšpín.

230. Mašíček je nemanželské dítě, ujme se ho krejčí, kapitán ho vezme na loď. Marie Terezie se plaví lodí, vezme ho do Vídně, Mašíček koupí zchudlému krejčímu dům, stane se Medníkem, „ale nesmí se ženit0#8222;.

F. Málková.

Kubín praví, že tato stará výměnkářka nechodila do školy, je negramotná, „vyprávět umí plynně a lahodně“, zná „přebohatou zásobu, zvlášť pohádek“. Bohužel, bydlila odlehle, „zůstala zcela nevyčerpána“. Zapsal od ní č. 251–255. Málková vypravuje opravdu zname-

- 560 -

nitě, nemohu se však smířit s tím, že by vypravovala jen podle poslechu nebo ze vzpomínek na otce-pohádkáře. Její texty jsou nejen dobře ucelené, ale též dosti individuálně odchylné od běžného materiálu.

251. Ženich-zvíře (medvídek). Matka bydlí s očarovaným medvídkem v městě zakletém v les, teče tam „řeka Cedrón“, oddá ho u té řeky s hajného Karolinkou atd. Řeka Cedrón se objevuje čtyřikrát. Bytosti radící Karolince, když hledá muže, jsou sourozenci Slunce, Měsíc a „Meluzina“.

252. Dívce padají z úst růže: Kupec v městě „Brokovině“ (Bordeaux?), jeho stará žena se stydí, že je s útěžkem, pokřtí dcerku Marii doma, vezmou žebračku za kmotru, ta udělá dítěti zlatý kříž na čele, dá mu zlaté vlasy, určí, že se bude smát růže, plakat slzy, chodit jen zeleným jetelem(!). Pradlena má současně dceru; pradlenin syn, malíř, se vrátí po osmnácti letech ze světa. Pradlena požádá kupce, aby si směla u něho schovat truhlu, Malíř sedí v truhle, namaluje tajně dívku. Pak prodává v Engličanech před hradem „poltrety“, králi se zalíbí portret Marie, jede po moři do Borovína atd. To je zřetelná knižní historie, která předpokládá, že čtenář ví, kde jsou „Engličany“ a jak se jede přes moře do „Borovína“. Rybář, který se ujme zmrzačené Marie, hozené pradlenou z lodi do moře, bydlí patrně na břehu kanálu La Manche, když může „do Engličan“ jezdit s perlami atd.

253. Drak ve skále — nevěrná sestra nemá tak nápadný knižní charakter.

254. „Papež Řehoř“ je text bez knižní předlohy nemyslitelný, Počíná incestem bratra se setrou, dítě hozeno do vody, Tyrský král(!) je najde. Dále se Málková trochu mate, ale pak zas vypravuje bezpečně, když Tyrský král jede s mladým Řehořem k princezně, která si postavila altán, s něhož si prohlíží své nápadníky, Když se princezna vdá za Řehoře a najde v pokoji, do kterého se muž denně zavírá, u kamenného klekátka svůj prsten a lístek, pozná, že se vdala za syna atd. Podrobnosti jsou bez knihy nemyslitelné.

255. Románek o Frantile z Hořic, prý „skutečná událost“, je samozřejmý tisk, nedávno před vypravováním čtený.

Kubínovy sbírky obsahují také asi 150 anekdot, žertů, často hodně hrubých mimo ty, které jsou svázány s povídkovými látkami. Na 120 drobností o strašidlech: duších, hastrmanech, světýlkách, divých ženách; trochu méně čarování, pokladů, bajky jen výjimkou, I když sběratel svými sbírkami nedosáhl toho, čeho si přál, mají přece cenu pro studium tím, že poskytly konečně dostatek spolehlivého materiálu, aby mohlo být zjištěno, že to, co bývalo v různých úpravách považováno za národní, bezděčně lidem ústně dochovanou prastarou tradici, nejsou než ozvěny tisků z nedávné doby. Polívkovy poznámky, jež, zvlášť v prvním svazku z Podkrkonoší, rozrůstají ve vzácné odborné studie o jednotlivých látkách, řadí se k nejlepším pracím toho druhu v cizině.


Kontroverse Tille—Kubín

  Tille, Václav: „Kubínovy pohádky“, Slavia 4, 1925—1926, s. 99–122, 294–313.

  Polívka, Jiří: „Diskuse o Kubínových pohádkách I.“, Slavia 4, 1925—1926, s. 567–572.

  Kubín, Josef Štefan: „Diskuse o Kubínových pohádkách II.“, Slavia 4, 1925—1926, s. 572–580.

Literatura

  Chaloupka, Otakar: Vypravěč Josef Štefan Kubín. Hradec Králové, Východočeské nakladatelství 1966. (Bibliografie, s. 121-127.)

  Jech, Jaromír: „Dílo Josefa Štefana Kubína ve světle korespondence Jiřího Polívky“, Český lid, 1964, s. 272-281. — Online: Kramerius.

  Jech, Jaromír: „Poznámky k textům“, in: Josef Štefan Kubín, Na vaši radost. Pohledem do díla doprovází Jaromír Jech. Hradec Králové, Kruh 1985, s. 361-413.

  Karfíková, Věra: „J. Š. Kubín, pohádkář a spisovatel“, Plamen, 1962.

  os (Oldřich Sirovátka): „Josef Štefan Kubín“, in: Lexikon české literatury. Osobnosti, díla, instituce. 2. H–L. Svazek II. K–L. Praha, Academia 1993, s. 1032-1035.

  Procházka, Miroslav: „Baječ Josef Š. Kubín“, Český jazyk a literatura 45/5, 1994, s. 116-118.

  Rodr, Josef: „Z díla J. Š. Kubína. Z literatury o J. Š. Kubínovi“, in: Josef Štefan Kubín, Buďte blaženi. Připravil Josef Rodr. Hradecké medailónky 6. Nakladatelstvl Krajského domu osvěty v Hradci Králové 1960, s. 63-68.

  -sur-red- (Svatava Urbanová, redakce): „Kubín, Josef Štefan“, in: Slovník českých spisovatelů od roku 1945. Díl 1. A–L. Praha, Ústav pro českou literaturu AV ČR, Nakladatelství Brána 1995, s. 464-466.

  Urbanová, Svatava: Josef Štefan KUBÍN (Slovník české literatury po roce 1945).

  Všetička, František: „Jazyk a styl J. Š. Kubína“, Naše řeč 49/1, 1966, str. 10-20.

  Všetička, František: Josef Štefan Kubín. Portréty spisovatelů. Praha, Československý spisovatel 1980. (Bibliografie, s. 121-127.)

 

Zkratky

NVČ

Národopisný věstník českoslovanský. Vydává Společnost národopisného musea českoslovanského.

Tille

Václav Tille: Soupis českých pohádek I, II/1–2. Praha 1929—1937.





 

< < < Pohádkosloví

Pohádkosloví