Jakub Malý

(1811—1885)

Publikované práce

  Národní české pohádky a pověsti. Bibliotéka zábavného čtení, svazek dvanáctý. V knížecí arcibiskupské knihtiskárně, řízením a nákladem V. Špinky, V Praze 1838, s. 134. — Online Kramerius

Obsah

Bílé růže /15]–26/

Učedlník černoknižníkův /26–38/

Bušmanda /39–46/

Pták ohniváč a liška ryšavka /46–71/

Zvířátka a Petrovští /71–74/

Kterak královič Milan svou zaslíbenou nevěstu po světě hledal, ji našel a s nebezpečenstvím života vydobyl /75–116/

Nevěrný královič /117–134/

  J. B. Malého sebrané báchorky a pověsti národní. V Praze, Jar. Pospíšil, 1845, s. 95 + 104 + 101 + 77. — Online Kramerius sv. I., sv. II., sv. III., sv. IV.

Obsah

Svazek první.

Pokuta po smrti. Powěst /3-18/.

Honza. Povídačka /19-30/.

Hvězdočelci. Báchorka /31-62/.

Švanda dudák. Pověst /63-72/.

Nevěrný princ. Báchorka /73-95/.

Svazek druhý.

Pohádka o zakleté princezně /3-28/.

Smlouva s čertem. Pověst /29-40/.

Tři holubice. Báchorka /41-65/.

Čarodějník Žítek. Pověst /66-82/.

Pomerančová panna. Báchorka /83-88/.

Bušmanda. Báchorka /89-99/.

Zvířátka a Petrovští. Povídačka /100-104/.

Svazek třetí.

Prokop Holý a Anežka Sezimovna. Pověst z časů husitských /3-12/.

Koně bratří. Báchorka /13-68/.

O silném Honzovi. Povídačka /69-75/.

O třech bratřích. Báchorka /76-84/.

Pan Laski. Pověst /85-101/.

Svazek čtvrtý.

O zlatém ptáku. Báchorka /3-36/.

Zrádní soudruzi. Báchorka /37-44/.

Poslední halíř. Bachorka /45-51/.

Zrádný sluha. Báchorka /52-60/.

Vyslaný k slunci. Báchorka /61-77/.

  Národní báchorky a pověsti. Sepsal J. B. Malý. Třetí vydání. V Praze, Tisk a náklad Jarosl. Pospíšila, 1865, s. VII + 243. — Online Kramerius.

Obsah

Pohádka o zakleté princezně /1–16/.

Opatovický poklad /17–23/.

Pokuta po smrti /24–33/.

Bušmanda /34–40/.

O zlatém ptáku /41–61/.

Vyslaný k slunci /62–71/.

Svatý Jan na Skalce /72–80/.

Zrádní soudruzi /81–85/.

Zvířátka a Petrovští /86–88/.

Hvězdočelci /89–108/.

Čarodějník Žítek /109–119/.

Švanda dudák /120–125/.

Prokop Holý a Anežka Sezimovna /126–131/.

O třech bratřích /132–136/.

Koně bratři /137–170/.

Zrádný sluha /171–176/.

O silném Honzovi /177–180/.

Pomerančová panna /181–184/.

Tři holubice /185–199/.

Nevěrný princ /200–213/.

Pan Laski /214–223/.

Smlouva s čertem /224–231/.

Honza /232–239/.

Poslední halíř /240–243/.

  Národní pohádky. Čtvrté, rozmnožené vydání. Výbor drobných spisů Jakuba Malého. Svazek třetí. (S životopisem a podobiznou spisovatelovou.) Národní bibliotéka, sv. 44. V Praze, Nákladem kněhkupectví: I. L. Kober, 1876, 16 cm, s. XII + 322 + (2). — Online Kramerius.

Obsah

Předmluva /VII–XII/.

O zlatém ptáku /1–20/.

Koně bratři /21–53/.

Nevěrný princ /54–67/.

Vyslaný k slunci /68–77/.

Hvězdočelci /78–96/.

Tři holubice /97–111/.

Služebník černoknižníkův /112–121/.

Zrádní soudruzi /122–126/.

O třech bratřích /127–131/.

Pomerančová panna /132–135/.

Zrádný sluha /136–140/.

Poslední halíř /141–144/.

Pohádka o zakleté princezně /145–159/.

Zvířátka a Petrovští /160–162/.

Bušmanda /163–169/.

O silném Honzovi /170–173/.

Hloupý Honza /174–181/.

Chytrý loupežník /182–183/.

Začarovaný osel /184–185/.

Pekelný žaltář /186–188/.

Čarodějník Žítek /189–198/.

Bolemír a Drslav /199–203/.

Pokuta po smrti /203–212/.

Prokop Holý a Anežka Sezimovna /212–218/.

Opatovický poklad /218–224/.

Pan Laski /224–233/.

Slmouva s čertem /234–240/.

Slepý čert /241–248/.

Slečna Novohradská /248–253/.

Dvanáct zakletých panen Týřovských /254–257/.

Ovčák s dudami /258–260/.

Švédský generál v Jihlavě /261–266/.

Černá postava ve Faustově domě v Praze /267–273/.

Svatý Jan na Skalce /274–282/.

Zlatý prsten /283–286/.

Zazděná /287–291/.

U zlaté studny /291–296/.

Tři diví mužové /296–298/.

Zázraky u sv. Jakuba /299–303/.

Noční zjevení na hradě Pražském /303–306/.

Švanda dudák /307–312/.

Jakub Malý (Nástin životopisný) /313–322/.

  Národní báchorky a pověsti. Sepsal Jakub Malý. Čtvrté, rozmnožené vydání. V Praze, I. L. Kober, 1877, s. 322.

  Národní báchorky a pověsti. Sepsal Jakub Josef Dominik Malý. Čtvrté, rozmnožené vydání. V Praze, I. L. Kober, 1891, s. 322.

Tille, II/2, 565–567:

Malý.

Národní pohádky. Čtvrté, rozmnožené vydání. Praha, Kober 1876. Národní bibliotéky díl 44.

Jakub Malý (1811—1885) navštívil r. 1838 svého přítele, vojenského zástupníka, v Týně n./V. Přítelův sluha uměl vypravovat pohádky. Malý si psal jeho vypravování. Jednu povídku otiskl 12. července 1838 v Květech, jiné vydal s povídkami, které dostal od MUDr. Amerlinga a K. J. Erbena, koncem roku v knížce: "Národní české pohádky a pověsti, sebral a vzdělal J. B. Malý" u Špinky v Praze jako 12. svazek Bibliotéky zábavného čtení.

V úvodu vypravuje, jak sbírka vznikla, a zdůrazňuje, že je to první sbírka českých pohádek. První číslo, "Bílé růže", strašidelná historie o fextovi, je vypravováno rozvláčně, patrně z tisku. Druhé číslo, Čarodějův učeň, otištěné již dřív na ukázku v Květech, je látka, o které Krolmus říká (I. s. 570), že od počátku století byla v Čechách obecně známa. Malý ji vypravuje jako novelu. Číslo třetí a páté, dvě veselé povídky o Bušmandě (od Erbena) a o zvířátkách a Petrovských, snad od Amerlinga. Povídka o lišce Ryšce (č. 4.) je od Erbena, jak potvrzuje sám Erben (Máj 1858 s. 205.). Poslední dvě povídky jsou asi podle vyprávění onoho sluhy. Vypravování O kraleviči Milanovi je látka o službě za koně u baby, vyprávěná zcela odchylně od jiných poyídek toho druhu, pravděpodobně z nějakého tisku — nasvědčují tomu umělé podrobnosti. Povídku O dívce kouzelnici, která koná za svého milého nemožné úkoly, prchá sním a je jím zapomenuta, vypravuje Malý hrubě a surově: princ opustí dívku úmyslně (ne kouzlem jako v jiných textech), dívka slouží za sklepnici a

- 566 -

pomstí se mu tím, že ho zláká a umučí do smrti. Všechny povídky jsou vypravovány Malým neuměle a hrubě, s nemotornmi vtipy a vložkami.

Malý tiskl dál pohádky v Denici, v Květech, v České včele a vydal je v druhém vydání spolu s prvními: "J. B. Malého sebrané báchorky a pověsti národní", v čtyřech sešitcích, nákladem Pospíšila v Praze, v letech 1845/6. Vycházely současně s pohádkami B. Němcové, bylo jich již 22, z prvního vydání byl vynechán Čarodějův učeň. Nové povídky jsou vyprávěny stejně hrubě jako starší, některé jsou zřejmé překlady z němčiny. Na příklad protihusitská povídka o Anně Sezimové je překlad z Hormayrova Taschenbuchu (IV. 1823, č. 41, s. 375, č. 7.) "Smlouva s čertem", historická povídka, je z téhož pramene (28. 1830. s. 348).

Pohádka "Poslední halíř" (č. 20.) je přeložena z němčiny (viz. NV. XXI, str. 10 n.) a jinak se v českém podání nevyskytuje: Chalupník dostane od žebráka za poslední halíř schopnost měnit se ve zvířata, slouží jako voják. Král s vojskem je obklíčen, pošle vojáka k dceři pro kouzelný prsten. Voják proběhne nepřátelským vojskem jako zajíc, doletí k princezně jako holub, princezna ustřihne holubovi pírko. Při návratu je voják v podobě zajíce zastřelen sokem, ale žebrákem oživen. Princezna pak dokáže ustřiženým pírkem, že je pravý vysvoboditel.

Pet. Mil. Veselský vypravuje v Dennici (1840 II. s. 310.) tutéž látku prý "dle národní pověsti", ale patrně to je jen jiný knižní variant téže látky: Muž pochová za poslední peníz mrtvého, najde sáček zlata, je převozníky oloupen a hozen do vody, zachrání se na prkně — to je duch toho mrtvého, jejž pochoval. Tento začátek připomíná jeden druh povídek o vděčném mrtvém "Jean de Calais", a je asi v této látce původnějšÍ než počátek Malého z látky o kouzelných darech za poslední groš. Mrtvý naučí muže měnit se ve vránu, pošle ho k svému bratru(!), jenž jej naučí měnit se v srnu a zajíce. Slouží králi jako myslivec, táhne s ním do boje, král je obklíčen, pošle jej k své dceři do měděného zámku pro vítězný meč. Myslivec proběhne jako zajíc a srna, doletí jako vrána, princezna chce vidět jeho proměny, vyškubne zajíci a srnce trochu srsti, vráně pírko. Sok zastřelí jej při návratu jako zajíce, vděčný mrtvý zajíce vzkřísí, princezna usvědčí vraha, jenž je pak roztrhán čtyřmi koni.

Č. 6. je povídka "Švanda dudák", otištěná po prvé v Denici I. 1840 s. 230, o které Malý dodává, že to je "samostatná, na podání národním nezaložená práce". Nevím, čeho tím chtěl Malý dosáhnout: jeho ostatní povídky nemají s lidovým podáním nic společného leda běžné motivy, jsou překládány a vypravovány vlastním slohem. A mimo to: látka o strašidelném dudákovi i slovo Švanda nejsou Malým vymyšleny: O strašidelném dudákovi jsou starší doklady, a o strakonickém Švandovi vypravuje Krolmus (I. s. 151) nezávisle na Malém.

Třetí vydání — "Národní báchorky a pověsti. Sepsal J. B. Malý" — je Pospíšilův přetisk druhého vydání r. 1865. Povídky jsou seřazeny jinak, ale bez plánu, přidány jsou jen dvě drobné zmínky o Opatovickém pokladu

- 567 -

a o sv. Janovi na Skalce. Čtvrté vydání má čtyřicet čísel, otiskuje opět Čarodějova učně a proti dřívějšku má 15 nových textů, převážně místních pověstí a historických povídek, stejně hrubě a drsně vyprávěných jako ostatní.


Zkratky

Tille

Václav Tille: Soupis českých pohádek I, II/1–2. Praha 1929—1937.





< < < Pohádkosloví

 

TOPlist