Pohádkosloví



Josef Stanislav Menšík

(1811—1863)

Publikované práce

  Moravské národní pohádky a pověsti z okolí Jemnického. Sebral Jos. St. Menšík. V Brně, tiskem Karla Winikera, 1856, 388 + (4) str.

Patitul: Pohádky a pověsti národa Moravského. Pořadatel: Beneš Method Kulda, duchovní správce v mor. slez. ochranitelně pro zanedbalou mládež v Brně. Díl II. Moravské národní pohádky a pověsti z okolí Jemnického.

Obsah:

1.

Barchan čili slavnost svatovítská v Jemnici /10-17/.

Popis a původ jemnické slavnosti „Barchan“: Manželka krále Jana odměnila barchanovým náprsníkem, šátkem atd. posly, kteří jí r. 1313 a 1314 donesli zprávu od manžela z bitvy proti Uhrům.

Srov. Mikšíček, Sbírka pověstí, I, s. 63-67.

2.

Město Jemnice jest až posavad pannou /18-19/.

V Jemnici nalezli sochu sedící dívky se založenýma rukama; je prý to zakladatelka města anebo jeho symbol. Jemnice je „pannou“, protože ji nepřítel nikdy nedobyl.

3.

Čert nikdy nespí /19-32/.

Panna Maria zázračně zachrání malíře frátera Fulgence, nevinně odsouzeného k smrti za svatokrádež.

Tille, I, 175n., II/2, 466n. (Čert pokušitel — žena).

Srov. Menšík 1856, č. 25; Menšík 1862, IV, č. 3.

4.

Nešťastný otec /22/.

Tři němé dcery; otec potrestán bohem za to, že v mládí vyřezával chyceným ptákům jazyky.

5.

Katova louže /23-24/.

Ukamenovali v ní kata, kterému se nepodařilo oběsit odsouzence.

6.

Větrný kopec blíž Jemnice /24-31/.

Srov. Tille II/2, 427n. (Sněm čarodějnic). Srov. Polívka IV, 183n.

Moravské národní pohádky a pověsti (1983) č. 1.

7.

Dům pod číslem 61 v Jemnici /31-33/.

Purkrabí si přivlastní peníze sirotků, za to po smrti straší ve svém domě.

8.

Sedlák z Dančovic /33-34/.

Sedlák nosí potravu na zámek obležený vzbouřenými sedláky a dostane za to výsady. Dančovice, dříve ves, nyní část obce Dešná, o. Jindřichův Hradec.

9.

Úmluva Bartoše z Pálovic s čertem /35-42/.

Smlouva chudého muže s čertem: za 24 roků dá čertovi to, o čem doma neví (syna), a za to se stane myslivcem a všecko trefí. Syna zachrání posunutí kalendáře o deset dní dopředu.

Srov. Tille I, 177n. (Čertovy smlouvy).

Menšík uvádí: „Nalézá se ne toliko v ústech lidu, než i v archivu zámeckém v Jemnici, ba i v tisku; avšak kniha tištěná není nám nyní po ruce.“

Pálovice, o. Třebíč.

10.

Věrný pes /42-45/.

Pes zachrání za povodně dítě z kolébky.

Polívka V, 129.

Totéž jako Menšík 1856, č. 17.

11.

Srdnatá Marianka /45-47/.

Myslivcova dcera opaří loupežníka převlečeného za mnicha a ostatní zažene střelbou z pistole na útěk.

Tille II/2, 397n. (Loupež v myslivně). Srov. AT 956 (B).

12.

Soused jemnický Svoboda, obyčejné Dudek /47-48/.

Svoboda předstírá na cestě z posvícení, že omdlel, a nechá se odnést pány radními až domů.

13.

Josef Karásek, farář jemnický /49-50/.

Zemřelému faráři ani po letech nezetlí v kryptě pravá ruka, kterou obdaroval žebráka.

Srov. Polívka IV, 32.

14.

Mlynář Kobera /50-53/.

Mlynářovy žerty: dá podříznout pod radními mostek, na stůl jim donese brambory a syrovátku.

15.

Polomrtvý soused a polomrtvá žena v Jemnici /53-54/.

A. Hrobník po letech otevře rakev; mrtvý leží na břiše a nehty má zaťaté do prkna.

B. Nosiči upustí cestou na hřbitov rakev, zdánlivě mrtvá žena procitne a žije ještě několik let.

Srov. Tille II/2, 22n. (Vzkříšená nevěsta), Tille I, 463n., II/2, 486, 505n. (Hrobník lupič). Polívka II, 403n., 335n. Srov. AT 990.

Srov. Menšík 1856, č. 87; Pleskáč č. 32; Orel č. 10.

16.

Smrt mladého Flika v Jemnici pro vybírání ptáčat /54/.

Syn ředitele jemnického panství spadne a probodne se o větev, když vybírá pěnkavy.

17.

Věrný pes /55-57/.

Přetisk z Menšíka 1856, č. 10.

18.

Pyšná Bětulinka /57/.

Kristus potrestá pyšnou dívku: odmítla podat starci vodu, a proto zkameněla.

19.

Budulínek /57-59/.

Srov. AT 333 (1652).

Moravské národní pohádky a pověsti (1983) č. 2.

20.

Čáp a liška /59/.

AT 60.

Moravské národní pohádky a pověsti (1983) č. 3.

21.

Chytrý sedlák /60-61/.

Tille I, 120n., II/2, 465 (Císař a šťastný chuďas / Záhadné odpovědi: synové, výdělek). Polívka IV, 443n. AT 921 B + 1557.

Srov. Menšík 1862, II, č. 3, č. 34; Pleskáč č. 39.

Moravské národní pohádky a pověsti (1983) č. 4.

22.

Potrestaná surovost /62-63/.

Chudá vdova řekne v zoufalství, že může dluhy zaplatit jen svým dítětem; když chce panský sluha dítě odnést, vezmou ho čerti do pekla.

23.

Závěť čili poslední vůle /63-64/.

Soud o dědictví: vdova má z dědictví po manželovi dát jeho synu z prvního manželství „tolik, kolik chce sama“.

Srov. Menšík 1856, č. 51.

23.

Christus Pán, svatý Petr a Žid /65-67/.

Tille I, 600n. (Kristus a Šváb). Polívka IV, 13n. AT 785.

24.

Hloupý Honza /67-72/.

Tille II/1, 279n. (Princezna nemocná); II/1, 303n., zvl. 319n. (Zaječí pastva). AT 610 + 570.

Polívka II, 49.

25.

Student se zapsal čertu a stal se papežem /72-77/.

Bohoslovec se upíše čertu na dvacet let, s jeho pomoci se stane knězem, kardinálem, papežem. Odolává všemu světskému pokušení a v den vypršení smlouvy čerta zažehná.

Tille I, 175n., II/2, 466n. (Čert pokušitel — žena).

Srov. Menšík 1856, č. 3 a Menšík 1862, IV, č. 4.

26.

Tří rychtáři /77-78/.

Srov. AT 1925.

Moravské národní pohádky a pověsti (1983) č. 5.

27.

Bába chytřejší nad čerta /78-80/.

Tille I, 177n., zvl. 181n. (Čertovy smlouvy / Rozličné sázky: znalost ptáků). AT 1092.

Vypravěč Václav Menšík. — Srov. Menšík 1856, č. 78, také č. 49; Menšík 1862, IV, č. 16.

Moravské národní pohádky a pověsti (1983) č. 6.

28.

Jan, vlídný syn kupcův /80-88/.

Tille I, 468n., II/2, 487 (Jean de Calais). Polívka III, 52n. AT 506.

Vypravěč Václav Menšík.

29.

Bohatý a chudý bratr /88-90/.

Tille I, 36n. (Alibaba). Polívka IV, 302n. AT 676 (Sezame, otevři se).

Viz Pleskáč, č. 6; Švéda č. (6).

Moravské národní pohádky a pověsti (1983) č. 7.

30.

Námluvy /90-91/.

Tille II/2, 127n. (Theofil), II/2, 128n. (Ženich směšný — stržený ubrus).

Vypravěč Františka Fedrová.

31.

Pomsta sedlákova /91-92/.

Sedlák myslí, že pozdrav „salus“ při kýchání je nadávka.

Vypravěč Františka Fedrová.

32.

Rektorova Kačenka /92-105/.

Tille II/2, 38n. (Sázka o věrnost ženy / Karolina plukovnik). Polívka IV, 284n. AT 882.

Z Třebětic, o. Jindřichův Hradec.

Srov. Pleskáč č. 26.

33.

Král a jeho tři princi /105-115/.

Tille II/1, 18n., II/2, 490 (Lék otci u princezny / Magnetová hora). Polívka II, 365n. AT 551.

Z Ostojkovic (u Menšíka: Vostejkovice), o. Jindřichův Hradec.

Srov. Soukop č. 15.

34.

Udatná Káča /116-120/.

Tille II/2, 301n. (Ženich lupič / Cesta k šibenici). Polívka III, 373n., IV, 330n. AT 955 (Loupežníkova nevěsta).

Z Třebětic, o. Jindřichův Hradec, vypravěč Josef Starý.

35.

Černý mlynář /121-122/.

Vypravěčka Františka Fedrová.

Moravské národní pohádky a pověsti (1983) č. 8.

36.

O vodníkovi /122-123/.

Polívka V, 171 (Vodník u řezníka).

Vypravěčka Františka Fedrová.

Moravské národní pohádky a pověsti (1983) č. 9.

37.

Mrtvá žena /123-124/.

Mrtvá žena, do pasu bílá, od pasu černá, se zjevuje do té doby, než budou všichni lidé nábožní.

Vypravěčka Františka Fedrová.

38.

Bílá paní /124-125/.

V lese pod kopcem se v poledne zjevuje černě oděná paní s bílým pásem, která hlídá poklady.

Vypravěčka Františka Fedrová.

39.

Příhody jednoho pocestného z Jemnice /126-129/.

Tille II/1, 41 n. (Lži). Polívka IV, 425n. AT 1889 (1881, 1882, 1889 E, 1889 K).

Vypravěčka Františka Fedrová.

Moravské národní pohádky a pověsti (1983) č. 10.

40.

Kovář a hrabě /130-135/.

Tille I, 375n. (Fimfárum). AT 465.

Vypravěč František Kalina.

Moravské národní pohádky a pověsti (1983) č. 11.

41.

Uznaná lež /135-136/.

Tille II/1, 41n., II/2, 491n., 123 (Lži / Lhaní o závod). Polívka IV, 424n. AT 1920 C (1960 M, 1889 J, 1960 G, 1889 E, K, 1882).

Vypravěč Matěj Živný.

Srov. Menšík 1856, č. 39, 96.

Moravské národní pohádky a pověsti (1983) č. 12.

42.

Louka Na ujmě u Pálovic /137-138/.

Sedlák chytí dva koně bez dolního pysku a vozí s nimi hnůj; když jim žena dá vody koně utečou.

Téměř doslova převzato z Mikšíčka 1847, s. 99-100 (Čerti hnůj vozili).

Pálovice, o. Třebíč.

43.

Číslo domu 4 v Jemnici /138-140/.

Tille II/1, 234n., II/2, 500n. Sen o pokladu na mostě. Polívka V, 271. AT 1645.

Vypravěč V. Fedra.

Viz Menšík 1862, IV, č. 13/II.

44.

Otázky katechetické /140-141/.

Náboženské říkadlo: Ó, mistře nad mistry ... čeho, jest jeden? — jeden Bůh, dvě tabule Mojžíšovy ... , dvanáct apoštolů.

Vypravěč Václav Menšík.

45.

Jak se Honza učil latinsky /142-144/.

Tille I, 432n., II/2, 449, 484 (Hloupý Honza — latina). Polívka V, 18n. AT 1628*.

S malými obměnami podle B. Němcové (Jak se učil Honzík latinsky).

Vypravěč Kajetán Branč.

Srov. Menšík 1856, č. 54; Menšík 1862, II, č. 45, 46.

46.

Kmotr Matouš /145/.

Z B. Němcové (Kmotr Matěj); změněna pouze jména postav.

Vypravěč Kajetán Branč.

47.

Honzíček zlatohlávek /146-151/.

Tille II/2, 261n. (Zlatohlávek). Polívka II, 211n. AT 314.

Viz Mikšíček I, č. 27.

Vypravěč Kajetán Branč.

Viz Menšík 1856, č. 64; Soukop č. 16.

48.

Král a husar /151-153/.

Tille I, 125n., II/2, 465n. (Císař a voják / Lupiči v lese). Polívka IV, 447n. AT 952.

Vypravěč Bartoloměj Bartík.

Srov. Pleskáč č. 38.

Moravské národní pohádky a pověsti (1983) č. 13.

49.

Stráň Na pekle /154-158/.

Tille I, 181n., 93n. (Čertovy smlouvy / Sklizeň). Polívka IV, 164n. AT 1030.

Z Martínkova, o. Třebíč, vypravěč Antonín Švepeš.

Srov. Menšík 1856, č. 27, č. 78; Menšík 1862, IV, č. 16.

Moravské národní pohádky a pověsti (1983) č. 14.

50.

Chudý koštitář /158-164/.

Tille II/1, 443n., II/2, 499n. + I, 346n. (Ptáček štěstí a kouzelné ovoce). Polívka II, 476n., srov. II, 161n., 225, 465n. AT 567 A + 566.

Vypravěč Bartoloměj Bartík.

Viz Soukop č. 17.

51.

Mlynář skrblík /164-167/.

Tille II/2, 452n., 394 (Všecko jí!). Srov. Polívka IV, 262. AT 1407 A, srov. 1458.

Z Martínkova, o. Třebíč, vypravěč František Švepeš.

Srov. Menšík 1856, č. 23, s. 63-64.

Moravské národní pohádky a pověsti (1983) č. 15.

52.

Zlé ženy i čert se bojí /167-170/.

Tille I, 87n., zvl. 95n., II/2, 462n. (Belfegor / Baba ve vlčí jámě). Polívka IV, 153n. AT 1164 D.

Z Martínkova, o. Třebíč, vypravěč František Švepeš.

Moravské národní pohádky a pověsti (1983) č. 16.

53.

Mlýnek, mošna a ubrus /171-175/.

Tille I, 532n., II/2, 488 (Kouzelné dary — Mošna s vojskem / Rybrcoulův mlýnek). Polívka III, 436n. AT 569.

Viz Mikšíček I, č. 8.

Z Třebětic, o. Jindřichův Hradec, vypravěč František Koutný.

54.

Nový starosta dle politiky /176-177/.

Tille II/2, 448n. (Učená řeč). Polívka IV, 460n. AT 1628.

Viz Menšík 1862, II, č. 46; srov. Menšík 1856, č. 45; Menšík 1862, II, č. 45.

55.

Hraniční kámen /177-180/.

Polívka V, 302n.

Vypravěč Václav Votýpka.

Moravské národní pohádky a pověsti (1983) č. 17.

56.

O princezně, která se nikdy nesmála /180-181/.

Tille II/1, 303n., II/2, 497 (Princezna Nezasmálka). Polívka III, 93n. AT 571.

Srov. Soukop č. 14.

57.

Housličky, kostečky a brokovnice /182-189/.

Tille I, 502n. (Kouzelné dary za almužnu / Žid v trní). Polívka III, 416n., srov. IV, 171. AT 592.

Vypravěč Václav Votýpka.

Srov. Pleskáč č. 13, s. 103n.; Soukop č. 20.

58.

Nestranný rozsudek /190-191/.

Žid řeší spor mezi katolíky a luterány: židovský národ je kmen, katolíci jeho plody, luteráni usýchající lístky.

Srov. AT 1855.

59.

Král a jeho dvorský blázen /191-192/.

AT 925.

Moravské národní pohádky a pověsti (1983) č. 18.

60.

Prostomyslnost /192/.

Pasáček dává pánovi dvojsmyslnou odpověď: sviňáček velký sviňák.

61.

Nalezenec /193-196/.

Tille II/2, 415 (Podhozenec / Život svatého Vavřince). Srov. K. Dvořák, „Balada o podhozenci“, Lidová tradice, Praha 1971, 39-54. [Přetisk: Mezi folklórem a literaturou, 1994, s. 97-111.]

62.

Drvař /197-201/.

Alegorie o vyhnání Adama a Evy z ráje: zvědavá žena neodolá a odkryje zapovězenou mísu.

Vypravěč (?) A. B.

63.

Hloupý Honza a jeho Anka /201-206/.

Tille I, 419n. (Hloupý Honza / Dary od nevěsty, svatební hostina a svatební noc). Polívka V, 19n. AT 1685, 1685 A.

Srov. Menšík 1856, č. 90; Menšík 1862, V-VI, č. 21; Pleskáč č. 7; Soukop č. 19.

Moravské národní pohádky a pověsti (1983) č. 19.

64.

Zlatý jelen /206-211/.

Vypravěč Václav Votýpka.

Viz Menšík 1856, č. 47.

Moravské národní pohádky a pověsti (1983) č. 20.

65.

Chudý švec /211-219/.

Tille II/2, 144n., 504 (Unibos / Proroci). Polívka IV, 513n., srov. 272. AT 1535.

Srov. Menšík 1862, IV, č. 22.

Moravské národní pohádky a pověsti (1983) č. 21.

66.

Kupcův syn studentem, řeznickým tovaryšem a pak králem /219-228/.

Tille I, 305n., II/2, 477 (Drak ve skále / Řezník). Polívka I, 161n. AT 300.

Viz Pleskáč č. 2; Švéda č. (10).

67.

Franta, Matěj a Honza /229-234/.

Tille II/1, 264n., II/2, 19 (Pout do Říma). Polívka II, 78n. AT 304.

Viz Soukop č. 18.

Moravské národní pohádky a pověsti (1983) č. 22.

68.

Troje přání lakomcovo /234-238/.

Tille I, 567n. (Kristus a Petr / Bláhová přání). AT 300.

Viz Orel č. 15.

69.

Stará baba nad čerta /238-245/.

Tille I, 81n. (Baba horší než čert). Polívka IV, 279n. AT 1353.

70.

Dvéře žalářní /245-247/.

Polívka V, 46n. (Pan starosta nechal hlavu doma). Srov. AT 1225.

Moravské národní pohádky a pověsti (1983) č. 23.

71.

Polesný a jeho hajný /247-249/.

Polesný splní slib a přijde po smrti navštívit hajného na důkaz posmrtného života.

Srov. AT 470.

Menšík uvádí: „Pravdivá pověst z Babic nedaleko Jemnice.“

Babice, o. Třebíč.

72.

Ženská vytrvalost /249-258/.

Tille I, 397n., 468 (Griselda). Polívka IV, 257n. AT 887.

73.

Dva kmotři /258-263/.

Jemnický občan pozve oběšence na posvícení; na oplátku jej vezme oběšený s sebou na hody, muž se vrátí až po tři sta letech.

AT 470 A.

Vypravěč Václav Menšík.

74.

Na stínadlech /263-265/.

Kat se prochází se sťatou dívkou: kde padla k zemi, dostalo místo jméno Na stínadlech. — Další pomístní názvy a jejich výklad.

Stínadla — kopec u Jemnice.

75.

Zakletý princ /265-275/.

Tille I, 550n., II/2, 488 (Krásná a zvíře). Polívka III, 189n. AT 425 C.

Tille v Soupisu českých pohádek II/2, s. 488 se domnívá, že Menšíkův text je přepsán z nějakého českého tisku.

76.

Dobrá žena /276-277/.

AT 1415 (Šťastný Honza).

Viz Menšík 1862, I, č. 12.

Moravské národní pohádky a pověsti (1983) č. 24.

77.

Zrušená přísaha /277-279/.

Tille II/2, 28n. (Roman-Toman).

78.

Čert a krejčí /279-281/.

Tille I, 177 n. (čertovy smlouvy, sázky). AT 1091.

Srov. Menšík 1856, č. 27, také č. 49; Menšík 1862, IV, č. 16.

Moravské národní pohádky a pověsti (1983) č. 25.

79.

Urputná Barka /281-282/.

Dívka slouží rok v domácnosti vodníkovy ženy; za odměnu dostane smetí, jež se promění v dukáty.

Srov. Polívka V, 173n., II, 196n.

80.

O skleněných zámcích /283-290/.

Tille II/1, 119n., zvl. 124n. (Netvor bez duše a dělení kořisti zvířatům / Ukradené dítě; dívky-ptáci). Polívka II, 158n. AT 400.

Viz Orel č. 6; srov. Pleskáč č. 27; Orel č. 2.

Moravské národní pohádky a pověsti (1983) č. 26.

81.

Šťastný člověk /290-297/.

Chuďas poučuje lehkovážného zemana o štěstí: práce, děti, radost, zbožnost.

82.

Ctižádostivý a lakomý sedlák /297-305/.

Tille II/2, 298n., srov. II/1, 84n. (Ženich čert).

83.

Nádeník a Smrt /306-309/.

Tille II/2, 95n., srov. 159 (Smrt-kmotra). Polívka IV, 241n. AT 332.

Viz Orel č. 1.

Moravské národní pohádky a pověsti (1983) č. 27.

84.

Vykáraná hraběnka /309-315/.

Tille II/2, 184n. (Vyměněné ženy). Polívka IV, 274n. AT 905.

85.

Ožralá a bublavá žena /315-318/.

Sedlákova žena propadne pití, jednou v ní kořalka chytne a ona zemře.

86.

Mlynářova Majdalenka /318-323/.

Tille I, 436n., II/2, 484n. (Hodná — zlá dívka / Služba). Polívka III, 322n. AT 480.

Viz Orel č. 17; srov. Menšík 1862, II, č. 43.

87.

Ratolest /323-327/.

Tille II/2, 221n. (Vzkříšená nevěsta). Polívka III, 403n. AT 885 A.

Viz Pleskáč č. 32; Orel č. 10; srov. Menšík 1856, č. 15/B.

88.

Křivopřísežník /328-331/.

Důstojník usekne v loupežnické hospodě jednomu lupiči ruku. Je to jeho starší bratr, jenž ho před léty křivou přísahou připravil o dědictví.

Srov. Menšík 1862, V-VI, č. 14.

89.

Červený mlynář u Jemnice /331-335/.

Nevděčný mlynářův syn vyžene z mlýna rodiče a sourozence; vyžene i raněného bratra, jenž šel místo něho na vojnu. Za trest jej zabije blesk.

90.

Hloupý Kuba /335-339/.

Tille I, 417n., II/2, 483 + I, 210 (Hloupý Honza / Cesta do lékárny a pozdravy). Polívka V, 19n. AT 1696.

Z Menhartic, o. Třebíč.

Srov. Menšík 1856, č. 63; Menšík 1862, V-VI, č. 21; Pleskáč č. 7, Soukop č. 19.

91.

Nevěrný princ /339-348/.

Tille I, 219n., zvl. 228n., II/2, 48n. (Dívka kouzelnice). Polívka II, 257n., srov. 148n., 143. AT 313 C.

Menšík vypráví podle Malého s. 54-67; udává však, že pohádka pochází z Chotěbudic (u Menšíka: Chotabudice), o. Třebíč, a na konci textu připojuje iniciály A. B.

Srov. Menšík 1862, I, č. 10; Menšík 1862, IV, č. 28; Pleskáč č. 9; Orel č. 3; Soukop č. 11, č. (29).

92.

Kostlivec /348-354/.

Sklepnice vyprosí na mrtvé princezně odpuštění pro kostlivce-rytíře, jenž ji zabil.

Tille I, 370n. (Fext / Dívka). AT 882 B.

Z Malého, s. 203-212.

Z Lomů (u Menšíka: Lom), o. Třebíč.

93.

Pták ohniváč a liška ryšavka /355-367/.

Tille II/1, 2n., II/2, 490 (Lék otci — pták, kůň, dívka). Polívka II, 375n. AT 551.

Z Malého, s. 1-20.

Srov. Pleskáč č. 11.

94.

Služebník černokněžníkův /367-374/.

Tille I, 132n. (Čarodějníkův učeň). Polívka IV, 216n. AT 325.

Z Malého, s. 112-121.

Viz Orel č. 5.

95.

Bušmanda /374-379/.

Tille I, 516n., II/2, 487 (Kouzelné dary: kyj). Polívka III, 424n. AT 563.

Z Malého, s. 163-169.

96.

Lež nad lež /379/.

Tille II/1, 41n., II/2, 491n. (Lži / Lhaní o závod). Polívka IV, 424n. AT 1960 A + 1960 G + 1920 C.

Srov. Menšík 1856, č. 39, č. 41.

97.

Za Bučí /380/.

Slovní hříčka: Matka nakáže dceři, aby jedla buchty až za Bučí; dcera čeká, až buchty „zabučí“ (Buč je nářeční podoba k Budeč, ves východně od Dačic).

98.

Zdraví bez pohodlí /381/.

Srov. Tille I, 120n. (Císař a šťastný chuďas). Srov. AT 844.

Moravské národní pohádky a pověsti (1983) č. 28.

99.

Ať se jmenuje Kvatember /381/.

Volba jména při křtu podle dne v kalendáři: kvatember, tj. „suché“, postní dny čtyřikrát do roka.

100.

Vykázané dříví /381/.

Král dává klášteru mnoho dříví za vykoupení svého strýce z očistce. Ptá se, kdy bude strýc vykoupen; mnich neví, až prý se to dozví, oznámí to.

  Moravské pohádky a pověsti. Díl první. Moravské pohádky a pověsti z okolí Telčského. Pořádal a vydal Josef St. Menšík. V Brně, Tisk Viléma Burkarta, 1862, 19 cm, 382 str.

Obsah:

I. Moravské pohádky a pověsti z okolí Telčského /1-64/.

1.

Bílá paní /7-10/.

Původ pověstí o Bílé paní na zámku v Jindřichově Hradci: bílý šat se vztahuje ještě k pohanské době, kdy se nosil na znamení smutku; jmenovala se Berta a narodila se v letech 1420—1430. Za pomoc na stavbě zámku dostali od ní sedláci „sladkou kaši“ a zvyk se udržel do sklonku 18. století. Věštila šťastné i nešťastné události rodu; ztratila se, když ji nová chůva odehnala od kolébky novorozeněte; ve zdi, kde zmizela, našli poklad.

Podle Mikšíčka.

2.

Vlčí jáma u Telče /10-14/.

Vilém Slavata spadne na honu do vlčí jámy. Po vysvobození se zřekne sňatku, vstoupí do kláštera, na místě vlčí jámy dá postavit kapli a odmění sedláka z Vanova, jenž ho zachránil.

Přetištěno z Mikšíčka, Pohádky a povídky, s. 82-86.

Vanov, o. Jihlava.

3.

Čertovo sídlo u Studené /15-19/.

Panna Maria zachrání duši bohatého měšťana Barty; čert je pronásleduje a na skále, kde odpočíval, zůstanou otisky jeho těla.

Přetištěno z Mikšíčka, Sbírka pověstí III, s. 93-98.

Studená, o. Jindřichův Hradec.

4.

Kovář z Mrákotína /19-31/.

Bureš z Mrákotína se jako kovářský tovaryš dostane do Vlach, ožení se s mladou vdovou a má s ní chlapce. Loupežníci ženu zabijí a syna unesou. Bureš se ožení znovu v Mrákotíně, má dceru; za třicetileté války najde mezi raněnými ztraceného syna, do něhož se jeho dcera zamilovala. Voják zemře a dívka brzy po něm.

Přetištěno z Mikšíčka, Sbírka pověstí II.

Mrákotín, o. Jihlava.

5.

Husar /31-37/.

Tille I, 212n. (Dar zakletého hada). AT 318.

Moravské národní pohádky a pověsti (1983) č. 29.

6.

Černokněžník /37-43/.

Tille II/2, 3n. (Reynold Divosyn). Polívka II, 14n., srov. 28n. AT 552 A.

Moravské národní pohádky a pověsti (1983) č. 30.

7.

Tři princezny /43-45/.

Černokněžník chová ve mlýně tři čápy. Jeho stárek je osvobodí, a když jej mlynář usmrtí čápi mu opět vrátí život. Jsou to tři princezny, jednu z nich dostane za odměnu.

8.

Mlatec Jakub a Páleník Šimek /45-47/.

Jakub ukradne a prodá židovi jeho vlastní krávu.

9.

Churavý havíř /47-49/.

Bůh pomáhá po tři dny v práci chudému havíři.

10.

Dědictví čarodějnice /49-50/.

Srov. Tille I, 219n., II/2, 468n. (Dívka kouzelnice). Srov. Polívka II, 257n., 143, 149n. Srov. AT 313.

Srov. Menšík 1856, č. 91; Menšík 1862, IV, č. 28; Pleskáč č. 9; Orel č. 3; Soukop č. 11, č. (29).

11.

Zlatá fajka /50-52/.

Tille I, s. 177n. (Čertovy smlouvy / O dýmku). Srov. AT 812.

12.

Honza bez starosti /52-53/.

Viz Menšík 1856, č. 76.

Moravské národní pohádky a pověsti (1983) č. 31.

13.

Den sváteční světiti budeš /53-54/.

Lakomý sedlák jede na Štědrý den do lesa na dříví, zjeví se tam čert a sedlák strachy zemře.

14.

Švec Brožek a žid z Třeště /54-57/.

Brožek nese za odměnu židovi hrnce do Třeště; předstírá, že jej chytla třesavka, a hrnce roztluče. Přelstí jej i u soudu.

Třešť, o. Jihlava.

15.

Zlatá jabloň /57-62/.

Tille I, 283n., II/1, 32n. (Draci na mostě). Srov. AT 550.

Moravské národní pohádky a pověsti (1983) č. 32.

16.

Pytlák Šebesta /62-63/.

Moravské národní pohádky a pověsti (1983) č. 33.

17.

Velká řepa /63-64/.

AT 2044.

Moravské národní pohádky a pověsti (1983) č. 34.

II. Moravské pohádky a pověsti z okolí Dačicského /68-128/.

1.

Klášter františkánů v Dačicích /73-76/.

Údaje o dějinách františkánského kláštera v Jemnici a v Dačicích.

2.

Kamenná ruka /76-77/.

Moravské národní pohádky a pověsti (1983) č. 35.

3.

Hrabě a havíř /77/.

Tille I, 122n., II/2, 455 (Císař a šťastný chuďas / Záhadné odpovědi: synové, výdělek). Polívka IV, 443n. AT 921 A.

Srov. Menšík 1856, č. 21; Menšík 1862, II, č. 34; Pleskáč č. 39.

Moravské národní pohádky a pověsti (1983) č. 36.

4.

Zednický mistr /78-79/.

Myslivec radí čáry zednickému mistru: aby mu holuby nikdo nechytil a nezastřelil (zazděná lebka v holubníku) a aby mu zajíci běhali sami pod okno (lístek zašitý v kabátě).

5.

Památní kámen /79-80/.

Když majitel domu přesadí kámen z místa, kde se zabili dva formani, opakují se v noci nadpřirozené úkazy.

6.

Dobře jest o všem se přesvědčiti /80-81/.

I. Opilého hrobaře poleká hýbající se lebka: je v ní žába.

II. Muž vidí zemřelou ženu sedět před jejím domkem: je to putna s hadrem.

7.

Na Dušičky /81-82/.

Půlnoční mše mrtvých v den před Dušičkami.

Polívka V, 304n.

8.

Čarodějnická knížka /82/.

Muž se chce podle čarodějnické knižky udělat nezranitelným. Když zkouší účinek, zabije se.

Srov. Tille II/2, 251n. (Zaklínací kniha). Srov. Polívka IV, 238n.

9.

Poslušný syn /82-83/.

Přihlouplý syn se zabije, aby nemusel na vojnu; po smrti se zjevuje.

10.

Nezdárný syn /83/.

Syn prohýří dědictví a po zpovědi skočí z kostelní věže.

11.

Starostlivá žena /83-84/.

Přes knězovy námitky žena žádá, aby sloužil mši za jejího muže sebevraha ať prý muž v pekle povýší na čerta.

12.

Soused Huml v Dalicích /84-85/.

Rozmazlený syn vykrade na vojně pokladnu a zabije sluhu; před popravou lituje svého života.

13.

Liščí mlýn /85-86/.

Ve mlýně u Dačic se zdržují loupežnici a vraždí formany. Náhodný pocestný je udá, jsou odsouzeni k smrti a mlýn srovnán se zemí.

14.

14. Silná Mářa /86-87/.

Na katovu radu má okradená dívka čekat o půlnoci na rozcestí na své ztracené věci: přinese je obrovský černý muž, dívka však z úleku zemře.

15.

Koželuh v Dačicích /87-88/.

Ďábel se marně snaží odvrátit pobožného muže od toho, aby se modlil za blaho celé obce.

Srov. Tille I, 175n., II/2, 466n. Srov. AT 817*.

Srov. Menšík 1862, II, č. 17 a č. 19.

16.

Srdnatý věžník /88-89/.

Tille II/1, 103n., II/2, 493 (Ukradený rubáš). Srov. Polívka IV, 390n. Srov. AT 326.

Viz Pleskáč č. 33; srov. Soukop č. 9.

Moravské národní pohádky a pověsti (1983) č. 37.

17.

Panský švec v Dačicích /89-92/.

Tille I, 175n., II/2, 466n. (Čert pokušitel). Srov. AT 1185.

Srov. Menšík 1862, II, č. 15 a č. 19.

18.

Vydří Kostelní /92-94/.

U kapličky se dvakrát objeví světlo a pánovi na Vydří zemřou dva synové: je to znamení, aby tam postavili pro Pannu Marii kostel.

Kostelní Vydří, o. Jindřichův Hradec.

19.

Pobožnj růženec /94-95/.

Pobožný krejčí se nechá čertem odvrátit od modlení a začne ho pronásledovat nezdar; až se mu zjeví anděl, opět se napraví.

Srov. Menšík 1962, II, č. 15 a č. 17.

20.

Sedlák z Rečice /95/.

Sedlák ze strachu zahrabe do sněhu promrzlého syna, neboť si myslí, že cestou na saních zmrzl; chlapec však přijde k sobě.

Rečice, správně Řečice; o. Jindřichův Hradec.

21.

Sedlák z Hřišice /95-96/.

Syn ujede otci s vozem, a když jej otec doma kárá, chlapec ho usadí vtipnou odpovědí.

Hřišice, o. Jindřichův Hradec.

22.

Podivný had /96/.

Tille II/2, 385n., 537 (Had a dítě). Polívka V, 126. AT 285.

Moravské národní pohádky a pověsti (1983) č. 38.

23.

Šelma nad šelmu /96-97/.

Tille II/2, 436n. 23, (Soud o přepjaté požadavky). Srov. AT 1588**.

24.

Nádeník študent /98-99/.

Srov. Tille I, 414n., II/2, 483, zvl. 484 (Hloupý Honza). AT 1381 E (1644).

24.

Dobří psové /99-102/.

Syn polesného jde do světa se třemi zázračnými psy. Kníže se chce psů zmocnit, ale psi mládence vysvobodí z vězení. Vstoupí do královské služby, uteče s královskou dcerou, na žádost ducha vykope ze sklepa tři mrtvé a pohřbí je a za to dostane starý hrad. Žije tam s princeznou a mají dva chlapce a děvčátko. Královský otec je najde a odpustí jim. Psi se promění v prince.

26.

Svatí tři králi /103/.

Pobožný krejčí má před smrtí vidění svatých tří králů.

27.

Tak svět platí /103-104/.

Polívka V, 125n. AT 155.

Moravské národní pohádky a pověsti (1983) č. 39.

28.

Zdánlivě mrtvý sedlák /105/.

Srov. AT 802, 1738.

Moravské národní pohádky a pověsti (1983) č. 40.

29.

Čest rychtářova /105/.

Moravské národní pohádky a pověsti (1983) č. 41.

30.

Učený rychtář /106/.

Sedlák se učí rychtářem a posílá „do vězení“ láhev vína a piva: vypije je. Když vyjde ze světnice, žena vylije kořalku, protože musí na stranu. Varuje muže, aby kořalku do vězení nedával, nebo že bude muset propustit i pivo a víno. Muž ji neposlechne a stane se, co mu předpovídala.

31.

Žid a sedlák /106-108/.

Tille II/2, 422n., 418 (Půjčený kabát). Polívka V, 50n. AT 1642 A.

32.

Jak daleko to ten chlast přivádí /108/.

Dva myslivci se v opilství pohádají a jeden druhého zastřelí.

33.

Modlete se v duchu a v pravdě /108-109/.

Farář slíbí sedlákovi koně, když se opravdově pomodlí. Sedlák prohraje, protože při modlení přemýšlel, jestli dostane ke koni uzdu.

Tille I, 580, II/2, 489 (Kristus a Petr / Otčenáš).

34.

Boháč a žebrák /109/.

Vtipná odpověď žebrákova: má vždycky dobrý den, protože z almužen je živ on i jeho pes, o šaty se stará bůh, střechu má v pastoušce atd.

Srov. Menšík 1856, č. 21; Menšík 1862, II, č. 3.

35.

Kovář a tesař /110-111/.

Tille II/2, 181n., 504n. (Vražda vyzrazená). Polívka IV, 412. Srov. AT 780, 960.

Viz Soukop č. 22.

36.

Tvůrce a člověk /111-112/.

AT 828.

37.

Rybář a strážce dveří /112-113/.

Tille II/2, 417n. (Prodaná odměna). Polívka V, 80n., III, 97n. AT 1610.

Moravské národní pohádky a pověsti (1983) č. 42.

39.

Zlá žena /113-116/.

Zeman rázně zkrotí po sňatku zlou ženu: zlé bude oplácet zlým, dobré dobrým.

40.

Kterak žid najímal pacholka do služby /116-117/.

Žid vypočítává pacholkovi jeho povinnosti: je jich tolik, že pacholek službu odmítne.

41.

Královský běhoun /117-119/.

Neznámý mladík, který se umí proměňovat, osvobozuje princeznu zakletou u obra. Mění se v ptáka a vyslechne tajemství, jak princeznu vysvobodit. Promění se ve lva a zápasí se lvem před zámkem, na posilu mu děvče hází chléb namočený v kořalce. Vysvobodí princeznu, ta ho pokropí svou krví a on se promění v čerta: luciper prý mu přikázal, aby jednoho člověka osvobodil, jednoho učinil šťastným a jednoho dostal do pekla.

42.

Nejvyšší blaho /119/.

Spor bohatství, rozkoše, zdraví a ctnosti o to, kdo je nejmocnější: je to ctnost, bez ní nemůže být člověk šťasten.

43.

Vdova a její dvě dcery /119-123/.

Hodná—zlá dívka: Pracovitá Jemna dostane od tajemné paní dvorec, závistivá Drozda se stane královnou, ale žije tam bez přátel a lásky. Když navštíví svou spokojenou sestru, objeví se tam tajemná paní se zprávou, že je volná, protože král si našel jinou ženu.

Tille I, 436n., zvl. 459n. (Hodná—zlá dívka / Drozda a Jemna).

Srov. Menšík 1856, č. 86; Orel č. 17.

44.

Potrestaný lenoch /123-124/.

Tille I, 581, II/2, 489 (Kristus a Petr / Podkova a třešně). Polívka IV, 23n. AT 774 C.

Viz Soukop č. 1/1.

45.

Měsíční Němec /124-125/.

Tille II/2, 448n., 484 + I, 432n. (Učená řeč). Srov. Polívka V, 18n. Srov. AT 1628.

Srov. Menšík 1856, č. 45, 54; Menšík 1862, II, č. 46.

46.

Študent na študenta /125-126/.

Viz Menšík, 1856, č. 54.

Moravské národní pohádky a pověsti (1983) č. 43.

47.

47. Opravdový aprobírovaný stavuňk všech zlodějů, však ale pro moudrého a rozšafného hospodáře /126-128/.

Zaklínací říkání na „zmrazení“ a propuštění zloděje.

III. Staré hanácké písně, opery, rozmluvy, pohádky a t. d. /132-192/.

 

Písně o narození, vychování a lopotném stavu Hanáka.

 

Ach! kdož mně dá, kdo dá slze /131/.

 

Dokad jsem bel malé dítě /131-134/.

 

Povaha lenivého Hanáka při sedlské práci /134-136/.

 

Jiná ranní ožralého Michala /136-138/.

 

Nemírnost v jídle ženské hanácké osoby /138-140/.

 

Opis krojů, obyčejů a povahy Hanáka /140-142/.

 

Píseň soužených Hanáků v první prajské vojně roku 1714 a 1758 /143-145/.

 

Hořekování Hanáka v této vojně souženého /145-147/.

 

Ouzkosti Hanáka v podezření, že jest špehýř /147-148/.

 

Vzdychání lidu hanáckého v tétéž prajské vojně /148-150/.

 

Hanácké operety: I. Maréna, Kedrota /150-159/.

 

II. Jora a Manda /160-169/.

 

Důvěrné psaní starostlivého otce hanáckého k svému v Holomouci studujícímu synu /169-171/.

 

Hanácké dopisy z doby novověké (Z Národních listů 1861).

 

Úvaha jednoho Hanáka od sv. Kopečka /172-174/.

 

Diškur první jedneho Hanáka od sv. Kopečka /174-177/.

 

Diškur drohé jedneho Hanáka od sv. Kopečka /177-180/.

 

Ohlas Hanáka od Prostějova /181-182/.

 

Kópel a póť /182-183/.

 

Elegia /183-192/.

IV. Moravské pohádky a pověsti z okolí Benetického /196-256/.

1.

Kaplička u Bochovic /199/.

Bochovičtí postaví kapličku za vesnicí podle znamení, jež dostával ve snu pobožný myslivec. Když si však krásnou sochu nechají v místní kapli, začne tam strašit. Vše přestane, až sochu přenesou do kapličky za vesnicí.

Bochovice, o. Třebíč.

2.

Věrný pes /200/.

Pes nese důstojníkovi váček s tolary, sedlák jej chytí a peníze mu vezme. Po čase pes odnese váček se sedlákovými tolary důstojníkovi. Sedlák žádá peníze zpět,je však odsouzen.

3.

Malíř /200-202/.

Tille I, 175n., II/2, 466n. (Čert pokušitel — žena).

Srov. Menšík 1856, č. 3, č. 25.

4.

Hastrman na den Božího těla /202-203/.

Rychtář dá zabít, rozsekat a hodit do potůčku chyceného vodníka. Od té doby tam straší, rychtář se synem se utopí. Až postaví kapli, je pokoj.

5.

Trest vzápětí /203-204/.

Chudobný syn se stará o starého otce. Když však otec navštíví bohatého syna, ten ho odmítne; ve sklepě uštípne nehodného syna žába.

J. Krzyżanowski, č. 946 A (Král Lear). Srov. AT 779 C.

6.

Lev v Třebíči /204-210/.

Astrolog Senni předpoví šlechtici, že zemře za tři léta skrze lva. Šlechtic udeří do obrazu se lvy, poraní si ruku o hřebík a zemře na otravu.

Tille II/2, 396n. (Lev příčinou smrti). Srov. AT 934 A.

Přetisk z Mikšíčka, Sbírka pověstí III, s. 48-56.

7.

Jak se pasák stal králem /210-213/.

Tille II/1, 160n. (Neznámý vítěz / Jízda na horu). Polívka II, 24On. AT 530, 502.

8.

Švec musel nositi draka na zádech /213-215/.

Ševcovský tovaryš opravuje studnu, ze které se ztratil pramen: skočí mu na záda drak, tovaryš vysvobodí princeznu, vyžene čerta atd. a je bohatě odměněn.

9.

Princ,jenž se nechtěl ženiti /215-216/.

Tille I, 487n. (Kamr-esaman)

10.

Dva neznámí pocestní /216-217/.

Tille II/1, 222n., zvl. 225n. (Podvržená nevěsta / Růže, zlato, perly). Polívka III, 219n. Srov. AT 403 A.

11.

Nemilosrdná žena /217-218/.

Chudého a hladového žida nechají lidé umřít. Poučení: všichni jsou naši bližní a máme jim pomáhat.

Srov. Menšík 1862, IV, č. 14.

12.

Chytrý mlynář /218-219/.

Dvanáct lupičů se vydává za apoštoly, pobožný mlynář je vpustí do domu a pohostí je. Vyhodí je však do vzduchu soudkem prachu.

13.

I. Vyjevený sen /220-221/.

Rytíř se snaží zabránit věštbě, že jeho dcera zahubí své dva bratry a sama se zabije. Jeden z bratrů se do sestry zamiluje, ze žárlivosti zabije druhého a sám spáchá sebevraždu, sestra vyskočí z hradního okna.

AT 934 A.

 

II. Vyjevený sen /221-222/.

Viz Menšík 1856, č. 43.

Moravské národní pohádky a pověsti (1983) č. 44.

14.

Srdce bez citu /222-223/.

Myslivcová nechá před myslivnou zmrznout žebráka, jeho duch ji straší. Když plní pokání, uškrtí ji had.

Srov. Menšík 1862, IV, č. 11.

15.

Princezna Tuta s dlouhým nosem /223-225/.

Tille II/1, 283n., zvl. 291n. (Princezna Nesyta — Poklad v zahradě). Polívka II, 462n., srov. 161n., 224n. AT 566.

Viz Soukop č. 10; srov. Pleskáč č. 3.

16.

Starý voják ochlasta /225-226/.

Smlouva s čertem: žena zachrání svého muže, když čert nemůže najít prach a broky, které vystřelila ze „zadní pistole“.

Tille I, 177n.

Srov. Menšík 1856, č. 27, č. 49, č. 78.

17.

Statek sirotků /226-227/.

Na zámku straší děd, otec a syn, protože ošidili sirotky.

18.

Chudý a bohatý bratr /227-229/.

Tille I, 609n., zvl. 615n., II/2, 489n. (Lakomcův hrob / Povídky příbuzné). Polívka IV, 390n. Srov. AT 815.

Viz Pleskáč č. 30.

19.

Kdo dobré rady neposlouchá, ten do zahynutí sám pospíchá /229-230/.

Veršovaná skladba: lékař i církev radí ke střídmosti, ta prospívá zdraví i duši.

20.

Výstraha pro nestřídmé /230-231/.

Veršovaná skladba proti pijáctví.

21.

Král ajeho tři dcery /231-234/.

Tille II/1, 173n. (Panna-matka). AT 708.

22.

Čarodějný klobouk /235-236/.

Tille II/2, I 54n. (Unibos / Domněle zázračné věci — klobouk platící). AT 1539.

Srov. Menšík 1856, č. 65.

23.

Štěstí košaře /236-238/.

Syn košíkáře jde hledat štěstí k vodě Richez. Pomocí kouzel uzdraví nemocnou královnu a pak vysvobodí dívku u řeky Richez, již čarodějnice zaklela, aby sloužila hadovi.

24.

Had Z ráje /238-244/.

Tille II/2, 246n. (Zakletá zahrada).

25.

Zkamenělá baba /244-245/.

Kámen u Pocoucova je zkamenělá žena, která se dala zlákat zlatem a trávila lidi, kteří se k ní přišli léčit.

„Národní pověst“.

Pocoucov, o. Třebíč.

26.

Zkamenělá bečka /245-247/.

Sedlák se za kořalku upíše čertovi; za rok jej čert odnese a bečka pálenky u cesty do Svatoslavi se promění v kámen.

„Národní pověst“.

Svatoslav, o. Brno-venkov.

27.

Pes Lovin a vlk /247-249/.

Srov. Polívka V, 143, 129n. AT 101 + 100 + 47 B.

Moravské národní pohádky a pověsti (1983) č. 45.

28.

Černokněžník /250-254/.

Tille I, 219n., zvl. 241n., II/2, 468n. (Dívka kouzelnice / Zaslíbení syna). Polívka II, 257n., srov. 143. AT 313 C.

Srov. Menšík 1856, č. 91; Menšík 1862, I, č. 10; Pleskáč č. 9; Orel č. 3; Soukop č. 11 a č. (29).

Moravské národní pohádky a pověsti (1983) č. 46.

29.

Beránek, kocourek a kohoutek /254-256/.

Polívka V, 119n. (Zvířátka a Petrovští). AT 130.

Viz Soukop č. 8.

Moravské národní pohádky a pověsti (1983) č. 47.

V. a VI. Moravské pohádky a pověsti z okolí Holešovského /257-377/.

1.

Život blahoslaveného Jana Sarkandra /261-290/.

O umučeném Janu Sarkandrovi (nar. 1576), prohlášeném r. 1860 za blahoslaveného.

2.

Přípravy k velkolepé slavnosti sarkandrovské v Holešově /290-291/.

Popis úpravy a výzdoby kostela.

3.

Pravdivý popis válečných pruských nepokojů v městě Holešově r. 1742 /291-304/.

Zpráva o útrapách v Holešově za pruského tažení.

4.

Hostýn /304-315/.

I. Mužík zavede sirotka z Rusavy do královnina podzemního království a ta jej obdaruje zlatými proutky. Když sirotek vše prozradí židovi, ztratí se v hoře.

Tille II/2, 68n. (Sirotek v Radhošti). Polívka IV, 550.

Přetištěno z Mikšíčka, Sbírka pověstí III, s. 17-24.

II. Dějepisné údaje o tažení Tatarů na Moravu, kde byli r. 1241 poraženi u Hostýna.

Rusava, o. Kroměříž.

5.

Císař Josef v Holešově /315-316/.

Srov. Menšík 1862, V-VI, č. 8.

Moravské národní pohádky a pověsti (1983) č. 48.

6.

Cikáni v Holešově /316-317/.

Když se cikán nechce přiznat u soudu ke krádeži hodinek a má dostat bití, cikánka hodinky vrátí.

7.

Rekrut /317-318/.

Nesnáze vojáka na první stráži; nakonec mu ukradnou pušku.

8.

Císař Josef /318-320/.

Srov. Menšík 1862, V-VI, č. 5.

Moravské národní pohádky a pověsti (1983) č. 49.

9.

Sklep a poklad /320-321/.

Moravské národní pohádky a pověsti (1983) č. 50.

10.

Loupežníci a mlynář /321-322/.

Moravské národní pohádky a pověsti (1983) č. 51.

11.

Ztracená klisna /322-323/.

Hadač z Bystřice si dá zaplatit od sedláka, který hledá ukradeného koně, ale jeho rada je bezcenná.

Bystřice pod Hostýnem, o. Kroměříž.

12.

Kůň a volek /323/.

Hanákův kůň ukousne na trhu Valachovu volovi jazyk. Soud rozhodne, že kůň je nevinen protože vůl je mladší a neměl na staršího jazyk vyplazovat.

Srov. AT 1525 P.

13.

Vojsko podzemní /324/.

Tille II/2, 439n. (Spící vojsko ve vrchu). Polívka V, 250n.

Viz Pleskáč č. 41.

Moravské národní pohádky a pověsti (1983) č. 52.

14.

Falešná přísaha /324-325/.

Důstojník se sluhou zabije v loupežnické hospodě jednoho lupiče a jednomu usekne ruku; jsou to jeho otec a bratr, kteří jej ošidili o dědický podíl.

Srov. Menšík 1856, č. 88.

15.

Jedináček /326-328/.

Rytmistr na dovolené se dostane do opuštěného zámku, v noci jej hodí mezi mrtvoly a dva muži jej donutí vynést z hrobky cenné věci. Hrobník ho zachrání a rytmistr s vojáky odhalí zámeckou slečnu a její pomocníky. Stane se rytířem a zámek dostane darem.

16.

Košile cizince /329/.

Přes mužovu nevůli daruje hospodská v Holešově cizímu starci čistou košili a pohostí jej. Podle šavle vyjde najevo, že se s ním hospodský setkal kdysi za vojny v Uhrách. Stařec hostinského obdaruje a zmizí.

17.

Lukáš z Bílavska /329-330/.

Lukáš chodil dvacet let na Hostýn na jedno místo pro zelí, které tam nechali Tataři. Když tam jednou vezme svého syna, místo nemůže najít.

Bílavsko, o. Kroměříž.

18.

Čemokněžníci na Hostýně /330/.

Dva černokněžníci pozvou k sobě na návštěvu kostelníka a obdarují jej zlatem.

19.

Květ z čertového péří /330-331/.

Srov. Polívka V, 245.

Moravské národní pohádky a pověsti (1983) č. 53.

20.

Z překřtěnců nemá být žádný až do čtvrtého pokolení knězem /331-332)

Syn pokřtěného žida se stane kaplanem a křtí děti ve jménu ďábla. Aby nebyl odhalen, probodne jednoho bohoslovce, ďábel na ohnivém koni jej v noci odvede.

21.

Zakoupený fojt /332-333/.

Tille I, 414n., II/2, 484. Polívka V, 29n. Srov. AT 1408.

Srov. Menšík 1856, č. 63, č. 90; Pleskáč č. 7; Soukop č. 19.

22.

Dva kmotrové /333/.

Popletená řeč „Kmochám vás, vitáčku ...“ atd.

23.

Dva Hanáci /333/.

Hanák vysvětluje druhému, co je Uher za zvíře: pod nosem křidélka, na patách pazourky, jimiž břinká.

Srov. AT 1865.

24.

Hostýn a Praha /334-335/.

Viz Menšík 1862, V-VI, č. 4/I.

Moravské národní pohádky a pověsti (1983) č. 54.

25.

Zednický mistr z Dřevohostic /335-336/.

Moravské národní pohádky a pověsti (1983) č. 55.

26.

Dva sousedé z mokré čtvrti /336-337/.

Obscénní motiv: dva opilci nadělají jeden druhému do kalhot.

27.

Dvě hloupé /337-339/.

Tille I, 407n., II/2, 482, 535 (Hloupá žena / Muž z nebe). Polívka V, 5n.; 9n. AT 1384, 1540.

Viz Soukop č. 6.

Moravské národní pohádky a pověsti (1983) č. 56.

28.

Študent a anděl strážce /339-343/.

Tille I, 58n., zvl. 70n. (Anděl strážce / Kupecký mládenec: námořní cesta). Srov. Polívka IV, 67n. Srov. AT 934.

Srov. Pleskáč č. 23; Orel č. 4.

29.

Neznámý host /343-345/.

Chalupník dostane pozvání, aby navštívil v Rusku svého bratra, který se ztratil za vojenské služby. Bratr zbohatl, chalupník dostane od něho mnoho peněz a důležitý dopis pro velitele Olomouce. Za dva roky ještě obdrží po bratrovi dědictví.

30.

Lidožrout /345-346/.

Tille II/2, 336n., zvl. 344 (Ženich upír / Dívka pyšná). Polívka III, 348n. AT 363.

Srov. Soukop č. (25).

31.

Osudné místo mezi Lipníkem a Dřevohostici /346-348/.

Moravské národní pohádky a pověsti (1983) č. 57.

32.

Vysoký, břichatý a okatý /348-355/.

Tille I, 253n. (Dlouhý, Široký, Bystrozraký). Polívka 202n. AT 513, 514.

Srov. Soukop č. 14.

Moravské národní pohádky a pověsti (1983) č. 58.

33.

Indich /355-356/.

Žena najde náhodou modrou hlinku indigo; nechá se však podvést a prodá ji židovi.

34.

Soused Kašlík /356-357/.

Moravské národní pohádky a pověsti (1983) č. 59.

35.

Čekanka /357-362/.

Etymologická pověst z pohanských dob o původu květiny čekanky a vrchu Kotouče.

Tille I, 162, II/2, 466 (Čekanka). AT 884A*.

Menšík udává, že povídku přetiskl z České včely. K tomu srov. Tille II/2, 578.

Kotouč — vrch u Štramberka, o. Nový Jičín.

36.

Hradisko /362-363/.

Pytlák zastřelí hraběte Miroslava, usvědčí jej sedlák Ctibor; vdova po hraběti daruje Ctiborově milé mlýn, pomáhá poddaným a ti jí dávají na svátky po vdolku.

Hradisko — vrch u Dobrotic, o. Přerov.

37.

Řezník a hodinář /363-364/.

Řezník a hodinář přijdou pro nadávky k soudu: řezník se hájí, že nazval hodináře zlodějem, neboť hodinář mu nadával do oslů, ale musel mu ukrást oslí uši, protože on je nemá.

38.

Sklížený čert /364-369/.

Přetištěno z Mikšíčka, Sbírka pověstí II. K tomu srov. Tille II/2, 578.

39.

Školní zkouška /369-370/.

Popletené odpovědi při zkoušce z náboženstvi na otázky: kdo tě stvořil, co je škola, co znamená křesťansky věřit.

40.

Nezvídej všeho, budeš dlouho živ /370-371/.

Kvůli kouzlům vezme muž na hřbitově kost z mrtvého, ta se promění v hada, který jej uštkne.

41.

Čertova skála /371-376/.

Pověst o původu Čertovy hráze u Lidečka.

K tomu srov. Tille II/2, 578. AT 81O A*.

Přetištěno z Mikšíčka, Sbírka pověstí II.

Lidečko, o. Vsetín.

42.

Tesařský mistr v Bystřici pod Hostýnem /376-377/.

Po odsvěcení chrámu na Hostýně tesař poškodí sochy apoštolů; za trest postihne všechny jeho děti tělesná vada a on sám se dostane na žebrotu.

43.

Staré památnosti /377/.

Různé údaje o platech a cenách zboží z minulého století. Zpráva o tom, jak hrabě Valdštýn chodil s hraběnkou k pasekáři na žinčici a pasekář se ženou býval zván na hrad Lukov.

Srov. Tille I, 120n.

Lukov — hrad u stejnojmenné vsi, o. Gottwaldov [Zlín].

 

  Moravské národní pohádky a pověsti. Ze sbírek J. S. Menšíka, J. Pleskáče, K. Orla, J. Soukopa a V. Švédy. Text vybrali, předmluvu napsali a poznámkami, slovníčkem a mapou opatřili Oldřich Sirovátka a Marta Šrámková. K vydání připravila a jazykovou poznámku napsala Jarmila Víšková. Ilustrace, obálka, vazba a grafická úprava Jan Sládek. Klasické sbírky českého folklóru, svazek 4. Lidové umění slovesné. Řada A, svazek 27. Praha, Odeon 1983 (náklad 13 500 výt.), 342 + (2) str.

Obsah.

Tille, II/2, 567–574:

Menšík.

(Menšík.) Moravské národní pohádky a pověsti z okolí Jemnického. Sebral a vydal Jos. St. Menšík. Brno, V. Burkhart, 1858. Str. 388, 100 čísel.

(Menšík I-VI.) Moravské pohádky a pověsti. Spořádal a vydal Jos. St. Menšík. Brno, V. Burkhart 1861. Str. 382. (Sešit I.-VI.)

Josef Stanislav Menšík, jemnický občan, stýkal se s Kuldou, když byl v Hobzí. Byl písmák starého rázu, psal česky i německy, sbíral bez výběru různé zprávy. Když Kulda počal sbírat r. 1853 v Rožnově pohádky a vyzýval své přátele, aby sbírali a posílali mu své sbírky, poslal mu Menšík svou sbírku z okolí jemnického. Kulda ji vytiskl v Brně roku 1856 jako druhý díl své sbírky "Pohádky a pověsti národu moravského", jehož první díl tvořily dva svazky jeho vlastních pohádek, nasbíraných v Rožnově. Zachoval se, pokud vím, jediný výtisk a v něm schází uprostřed řada stránek. Menšík vydal sbírku znovu sám, roku 1858. Odešel pak z Jemnice do Brna, kde zemřel r. 1863 jako výpomocný úředník. Jakým způsobem sbíral materiál na druhou sbírku z několika okresů moravských, nevíme. Ale z obsahu je patrno, že jeho údaje o původu textů jsou nespolehlivé; řada textů je opsána z jiných sbírek, z Mikšíčka, Malého, Němcové. Má mnoho mravoučných a historických povídek podezřelého původu. Sloh rozvláčný a nemotorný. Jeho sbírky jsou dnes těžko přístupny, otiskuji tedy jejich obsahy, z nichž je také patrno, jakého druhu věci tiskl.

Menšík 1856.

1. Svátek sv. Víta v Jemnici. Mikšíček II. s. 134.

2. Kamenná ruka, znamení města. Mikšíček. II. s. 138.

3. Čert pokušitel.

4. Měšťan vyřezával ptákům jazyky — má němé dcery.

5. Katovi se nedaří věšení.

6. Sněm čarodějnic.

7. Zlý správce straší.

8. Povídka o vzpouře sedláků r. 1554.

9. Bartoš z Pálovic a čert. Z Malého č. 27.

10. Pes zachrání při povodní dítě v kolébce (totéž č. 17).

11. Loupež na samotě.

12. Tkadlec se dá z hodů nést jako nemocný.

13. Farář J. Karásek.

14. Mlynář zve na "bažanty" (brambory), nařízne lávku.

15. Pohřbení za živa.

16. Rozpustilec se nabodne na větev.

17. Přetisk čísla 10.

- 568 -

18. Zkamenělá pastýřka se stádem.

19. Budulínek a liška.

20. Liška a čáp.

21. Císař a sedlák.

22. Čert odnese věřitele a exekutora chudé vdovy.

23a. Vdova má dát nevlastnímu synovi z dědictví "co sama chce" neboli to, co si chtěla nechat (9 desetin).

23b. Kristus — Petr: žid.

24. Zaječí pastva (nemocná princezna).

25. Čert pokušitel.

26. Tři rychtáři si přejí: jeden všechny statky, druhý všechny peníze světa, třetí, aby je hrom zabil, on po nich dědil.

27. Čertovy sázky. (Václav Menšík)

28. Jean de Calais. (Václav Menšík)

29. Alibaba.

30. Hloupý Honza. (F. Fedrova.)

31. Sedlák myslí, že pozdrav "salus!" je nadávka. (F. Fedrova.)

32. Sázka o věrnost ženy. (F. Fedrova.)

33. Lék otci: magnetová hora. (Z Vostejkovic.)

34. Ženich zbojník. (J. Starý z Třebetic.)

35. Čert má ve mlýně jedno složení: práškovi, jenž tam nahlédne, vypíchne oko; druhý ukradne čertu trochu meliva — jsou to konince, změní se v zlato. (Fr. Fedrova.)

36. Hastrman: řezník mu utne žertem prst. (Fr. Fedrova.)

37, 38. Černobílá žena straší. (F. Fedrova.)

39. Lži. (Baron Prášil). (Fr. Fedrova.)

40. Fimfarum. (Fr. Kalina.)

41. Lži. (Matěj Živný.)

42. Louka u Pálovic. Z Mikšíčka 1847, č. 17.

43. Sen o pokladu na mostě.

44. Katechetické hádanky 1.–12. (V. Menšík)

45. Hloupý Honza. Z Němcové č. 54. (Kaj. Branč.)

46. Velký had. Z Němcové č. 56. (Kaj. Branč.)

47. Zlatohlávek Z Mikš. I. č. 27. (Kaj. Branč.)

48. Císař a voják (Bart. Bartík)

49. Čertovy sázky. (A. Švepeš z Martínkova.)

50. Ptáček štěstí — kouzelné ovoce. (B. Bartík)

51. „Všecko jí!“ (J. Švepeš z Martínkova.)

52. Belfegor. (Fr. Švepeš z Martínkova.)

53. Kouzelné dary: brašna. Z Mikš. I. č. 8. (F. Koutný z Třebetic.)

54. Učená řeč.

55. Strašidlo s mezníky. (Václav Votýpka.)v

56. Princezna Nezasmálka.

57. Kouzelné dary za almužnu. (V. Votýpka.)

- 569 -

58. Katolíci se prou s luterány, žid vyloží: žid — kořen Kristova kmene, katolíci — květy a plody, luteráni — jarní, vadnoucí lístky.

59. Zdechlý kuň: Nežere, ne...

60. Učenec se ptá na pastvě svináčka, kolik dostává. Prý malý sviňák, jako já, 13 fl., velký sviňák, jako pán, 40 fl. atd.

61. Podhozenec. (Sv. Vavřinec.)

62. Kristus — Petr: Potrestaná zvědavost.

63. Hloupý Honza.

64. Zlatohlávek.

65. Unibos.

66. Drak v skále — řezník.

67. Pout do Říma.

68. Kristus — Petr: bláhová přání.

69. Baba nad čerta.

70. Kocourkov: Vězení bez dveří, bezhlavý starosta.

71. Hajný navštíví podle slibu po smrti polesného.

72. Griselda.

73. Mrtvý host.

74. Katovské čáry.

75. Krásná a zvíře. Z tisku.

76. Výměny. (Kráva-koza-kohout-„nic“, žena se nezlobí.)

77. Roman-Toman.

78. Čertovy sázky: baba.

79. Hastrmanova služka.

80. Syn, jemuž se plní každé přání.

81. Zeman hýřil polepšen příkladem svého nájemce.

82. Ženich čert.

83. Smrt kmotra.

84. Vyměněné ženy.

85. Žena pijačka zkrocena v kolébce.

86. Hodná — zlá dívka: služba.

87. Vzkříšená nevěsta.

88. Starší bratr křivou přísahou zbaví mladšího dědictví, mladší mu přeje, aby mu Bůh pravici urazil. Jde na vojnu, jako důstojník jede domů na návštěvu, je přepaden v hospodě lupiči; jednomu utne ruku. Doma najde zchudlého bratra s uťatou rukou. Viz Menšík V./VI. č. 14.

89. Starší mlynářův syn vypudí ze mlýna otce i sestry, nevpustí raněného bratra, jenž šel za něho na vojnu. Bratr přede mlýnem zemře, vinníka zabije blesk.

90. Hloupý Honza. (Z Menhartic.)

91. Dívka-kouzelnice. (A. B. Z Chotabudic.) Otisk z Malého č. 3.

92. Fext. (Z Lomu.) Otisk z Malého č. 23.

93. Lék otci: pták. kůň, dívka. Otisk z Malého č. 1.

- 570 -

94. Čarodějův učeň. Otisk z Malého č. 7.

95. Kouzelné dary — kyj. Otisk z Malého č. 15.

96. Lži.

97. Pouť do Vydří: Dívka nejí buchtu, až „zabučí“ (za Budčí).

98. Stoletý hajný nestonal — nemoc prý neměla u něho pohodlí.

99. Sedlák chce křtít syna podle kalendáře: je ten den "Kvatember".

100. Františkáni dostávají dříví za mše, složené za zemřelého krále. Nový král se jich ptá, kdy už ho vymodlí z očistce. Kvardian neví, ale slíbí oznámit, až to bude.


Menšík. I–VI.

I. Okolí Telče.

1. Bílá paní. Mikšíček. II. s. 203.

2. Vlčí jáma. Mikšíček. 1847, č. 14.

3. Čertovo sídlo, Mikšíček. II. s. 301.

4. Kovář z Mrákotína. Mikšíček. II. s. 163.

5. Dar zakletého hada.

6. Reynold divosyn.

7. Mlynář vězní tři čápy, stárek jednoho po druhém propouští, mlynář jej za to mučí, čápi jej uzdravují. Změní se pak v princezny, jedna si vezme stárka.

8. Jakub prodá židovi krávu, kterou mu ukradl, ale zmrzačí se pádem s půdy.

9. Horní duch pracuje za nemocného havíře.

10. Čarodějnice chytí hocha a děvče, naučí děvče čarovat, děti prchají, mění se v kapli a obrázek, konec: výsměch pohádkám.

11. Sedlák se upíše čertu za vzácnou dýmku, nakonec nad čertem vyhraje.

12. Výměny (zlato—kůň—kráva—prase—husa—brus).

13. Trest za krádež dříví na Štědrý den.

14. Žid najme ševce, aby mu nesl hrnce, švec je rozbije, že prý má třesavku.

15. Draci na mostě.

16. Pytlák posadí drába na "osla" místo sebe.

17. Velká řepa (dědek—baba—tetka—kmotra—nevěsta—ženich).

II. Okolí Dačic.

1. Františkánský klášter.

2. Z třicetileté války: setník najde poklad po znamení kamenné ruky v sklepě.

3. Císař a chuďas.

4. Myslivecké čáry.

5. V domě straší, dokud nevrátí pomník na staré místo.

6. Domnělá strašidla.

7. Mše mrtvých.

- 571 -

8. R. 1797 Jan Laixner čaroval, aby byl nezranitelný, pak se zastřelil.

9. Strašidlo: hoch, jenž před odvodem skočil s věže.

10. 21. února 1830 skočil s věže muž, jenž prohýřil dědictví.

11. Selka chce zaplatit mši za muže samovraha, aby postoupil v pekle za čerta.

12. Nezdárný syn okrade jako setník kasu, zastřelí sluhu, je oběšen — milost přijde pozdě.

13. Lupiči zatčeni, když pochovávají zabitého kupce.

14. Katovské čáry.

15. Koželuh odmítne čertovo pokušení.

16. Ukradený rubáš. (Nebojsa.)

17. Čert pokušitel.

18. Stavba kostela ve Vydří.

19. Čert svádí krejčího, aby se nemodlil.

20. Zmrzlý hoch, zahrabaný do sněhu, oživne.

21. Kluk míní, že otec měl divného tátu: "Lepšího než ty."

22. Had a dítě.

23. Soud o přepjaté požadavky.

24. Nádeník koupí brýle, aby uměl číst. Cestou "čte", najde kasu, ztracenou z kočáru hraběte Dauna. Kočí hledá kasu, nádeník řekne, že ji našel "když studoval", pak jí hraběti vrátí, odměněn.

25. (Chybně označeno 24.) Myslivecký syn má tři psy, unese s jejich pomocí princeznu. Ráno snídají na louce, princezna usne, Jindřich slyší hlas, jde za ním k starému hradu, vysvobodí tam duše mrtvých. Nenajde princeznu, slouží, po třech letech se na honě setká s princeznou. Žijí v tom hradě, mají dva syny, král je navštíví, pozná svou dceru. Psi se stětím změní v prince, majetníky hradu.

26. Zbožnému krejčímu zjeví se před smrtí tři králové.

27. Jak svět oplácí (had pod kamenem).

28. Mrtvý rychtář při pohřbu oživne, praví, že v nebi sedí sedláci u kamen, zlatá křesla u stolu pro pány jsou prázdná.

29. Rychtář slouží "pro trochu té cti".

30. Sedlák se učí poroučet na lahvích, posílá je do "vězení", selka mu podstrčí láhev moče.

31. Půjčený kabát.

32. Dva opilí myslivci se vzájemně zastřelí.

33. Kristus — Petr: Otčenáš.

34. Boháč závidí žebrákovi spokojenost.

35. Vražda vyzrazená zavražděným.

36. Lidská léta: (psí, oslí, opičí).

37. Schází.

38. Prodávaná odměna.

39. Zkrocení zlé ženy.

- 572 -

40. Lakomý žid najímá pacholka.

41. Běhoun hledá princeznu, unesenou obrem. Vletí jako pták do zámku hlídaného lvem, princezna na jeho radu se doví od obra, že je třeba lva zabít a jeho srdcem udeřit o zámeckou zeď, aby byla vysvobozena. Běhoun venku požádá děvčátko, aby přineslo bochník chleba a putnu kořalky. Pak zápasí v podobě lví se lvem, posiluje se chlebem a kořalkou, zabije lva, udeří jeho srdcem o zeď, obr se propadne. Běhoun dá zámek děvčeti, přivede princeznu králi, změní se v čerta: měl uloženo jednoho vysvobodit, jednoho obšťastnit, jednoho dostat do pekla. Dosáhl toho kořalkou.

42. Hádka bohatství a rozkoše se zdravím a ctností.

43. Hodná — zlá dívka. Z tisku.

44. Kristus — Petr: Podkova a třešně.

45. a 46. Učená řeč.

47. Přimrazení zloděje.

III. Hanácké písně, operety, dopisy.

IV. Okolí Benetic. (Sebral učitel K. Klíma, pomocí jiných.)

1. Stavba kaple.

2. Důstojník vypravuje v hostinci: Byl mu ukraden pes a míšek s třicíti tolary, pes se vrátil, přinesl míšek se stem tolarů. Sedlák se přihlásí k mišku, je usvědčen.

3. Čert pokušitel.

4. Zmučený hastrman se mstí.

5. Nevděčnému synovi skočí žába do tváře.

6. Lev v Třebíči. Z Mikšíčka II. s. 259.

7. Neznámý vítěz — skleněná hora.

8. Švec hledá pramen v bezvodé studni, vynese draka, jenž se změní v princeznu. Princezna se dá v podobě ptáka prodat svému otci za svou podobiznu, poradí ševci, aby ze studně vynesl kámen, na kterém sedí čert. Pramen vytryskne, pták se na tom kameni změní v princeznu.

9. Kamr a Bedur (1001 noc ed. Weil I. str. 184).

10. Podvržená nevěsta.

11. Selka odepře židovi nocleh, žid venku zmrzne. (Srv. č. 14.)

12. Mlynářské čáry: přimrazení lupičů.

13. I. Povídka na thema Schillerovy "Braut von Messina": Rytířův sen o dvou růžích roztrhaných hadem, vyložený v ten smysl, že rytíř bude mít dva syny a dceru, která je zahubí. Rytíř má dvojčata Jurána a Haštala, dceru Hadku, kterou zavře do lesního zámku. Jurán ji najde na lovu, slíbí, že ji unese. Haštal, vraceje se z cesty, přijede na noc do hradu, Jurán jej z žárlivosti zabije. Když pozná, že Hadka je nevinna, probodne se, Hadka skočí s okna, otec tam postaví klášter.

13. II. Sen o pokladu na mostě.

- 573 -

14. Myslivcová odepře starci nocleh, stařec v noci zmrzne, jeho duch ji pošle do Říma k zpovědi. V Římě jí uloží políbit vše, co cestou potká. Políbí hada, had ji uškrtí.

15. Princezna Nesyta.

16. Čertovy sázky: přinést zpět třetí výstřel — petitum.

17. Zlý pán straší v zámku.

18. Lakomcův hrob.

19. a 20. Verše o obžerství.

21. Panna — matka.

22. Unibos: donmělé zázračné věci.

23. Košikář se synem u řeky řeže proutí. Labuť dá hochovi psaní, aby hledal na severu vodu Richez. Cestou mu baba dá hůl, pes šátek, šátek, uvázaný na holi, jej donese k té vodě. Tam sedne pod strom, na němž je ovinut had, brání se spánku. Připluje labuť, změní se v pannu, káže mu uplést košíček, dá mu do něho ovoce a prsten pro nemocnou královnu. Královna se uzdraví, hoch se vrátí, panna sedící pod stromem mu dá meč a list, aby zabil hada na stromě. Pak s díkem zmizí, šátek na holi odnese hocha k otci.

24. Zakletá zahrada.

25. Léčivá baba Alruna vyléčí nemocného rytíře, ale když spatří jeho zlato, otráví jej i jeho sluhu. Zabíjí pak všechny, kteří se k ní chodí léčit, až ji zkrotí poutník ss. křížem a zkamení ji u cesty z Třebíče k Velkému Meziříčí. Viz Mikšíček II. č. 6. s. 85. a Peck č. 11.

26. Sedlák se za kořalku zapíše čertu.

27. Starý pes a vlk.

28. Dívka — kouzelnice.

29. Zvířátka a Petrovští.

V./VI. Okolí Holešova.

1–3. Farář bl. Sarkander (Hormayr's Taschenhuch 27. 1838, s. 384.) Prušáci v Holešově 1742.

4. Hostýn. Mikšíček II. s. 74.

5. Císař Josef v hostinci v Holešově. (Srv. 8, 16, 29.)

6. Cikán je bit za krádež hodinek.

7. Německý rekrut na stráži "dává oheň".

8. Císař Josef v holešovské hospodě. Zaklet v polském zámku, tam se s ním setká sedlák vezoucí dva cizince, dostane pergamen, že je zákupním fojtem (viz 5, 16, 29).

9. Poklad hlídaný kohoutem.

10. Mlynářské čáry: přimrazení lupičů.

11. Plivník.

12. Kůň ukousne volovi jazyk.

13. Spící vojsko.

11. Povídka o uťaté ruce, viz Menšík, č. 88.

- 574 -

15. Rytmistr vlákán pannou do zámku, hozen do sklepa mrtvol, prohrabe se ven, najde chalupu, ale dva muži ho vezmou na hřbitov, spustí do krypty, aby jim podával skvosty, pak ho tam nechají. Hrobník ho vytáhne, rytmistr přestrojen jde opět k panně do zámku, zajme ji i ty muže — stane se rytířem.

16. Císař Josef v holešovském hostinci jako žebrák, připomene hostinskému setkání na vojně, dá mu hvězdu a klenoty (viz 5, 8, 29).

17. V díře pod Hostýnem zelí po Tatarech.

18. Černokněžníci a poklady pod zemí.

19. Poklady na sv. Jana — kapradí v botě.

20. Kněz, syn křtěného žida, křtí jménem ďábla, zabije kmotra, jenž to pozná, odnesen čertem.

21. Hloupý Honza: muž v domácnosti.

22. Kmotr brepta žádá o kmotrovství.

23. Hanák vykládá, jak strašné zvíře je Maďar.

24. Sirotek v Radhošti.

25. Zlý vrchní po smrti straší.

26. Hanácký žert o podělaných koženkách.

27. Hloupá žena.

28. Anděl strážce.

29. Císař Josef u chalupníka u Holešova: Chalupník jede do Ruska za bratrem - důstojníkem, setká se s dvěma pány, od nichž dostane peníze a dopis na olomúckého velitele. Pak nová návštěva a dědictví. Zmateno. (Viz 5, 8, 16.)

30. Ženich — upír.

31. Švanda.

32. Dlouhý, Široký, Bystrozraký.

33. Modrá hlína v lese — indigo. (Viz Kulda č. 10.)

34. Poklad zmizí, když dívky před danou lhůtou z něho berou.

35. Čekanka. Z Mikšíčka II. s. 222.

36. Pytlák zastřelí hraběte Miroslava.

37. Hádka řezníka s hodinářem.

38. Sklížený čert. Z Mikšíčka II, s. 228,

39. Katechism ve škole: Kdo stvořil svět atd.

40. Vdova modlička, švec umře od kosti vzaté ze hřbitova.

41. Čertova skála. Z Mikšíčka II, s. 234.

42. R. 1787 sochy na Hostýně rozbity, trest na škůdce.

43. Hrabě Valdštýn chodil s hraběnkou k pasekáři na žinčici a pasekář se ženou býval zván na Luknovský hrad.


Literatura

  vs (Vlasta Skalická): „Josef Stanislav Menšík“, in: Lexikon české literatury. Osobnosti, díla, instituce. 3. M–Ř. Svazek I. M–O. Praha, Academia 2000, s. 231.

 

Zkratky

AT

Aarne, Antti — Thompson, Stith: The Types of the Folktale. A Classification and Bibliography. Antti Aarne's Verzeichnis der Märchentypen (FF Communications No. 3) Translated and Enlarged by Stith Thompson – Indiana University. Second Revision. FF Communications No. 184. Academia Scientiarum Fennica. Helsinki 1961.

Krzyżanowski

Krzyżanowski, Julian: Polska bajka ludowa w układzie systematycznym 1: Bajka zwierzęca, 2: Baśń magiczna, Warszawa 1962—1963 (2. wyd).

Polívka

Polívka, Jiří: Súpis slovenských rozprávok I–V. Turčiansky Sv. Martin 1923—1931.

Tille

Václav Tille: Soupis českých pohádek I, II/1–2. Praha 1929—1937.

Poznámka

Anotace k textům jsou převzaty z komentářů Oldřicha Sirovátky a Marty Šrámkové (1983). Číslování ponecháno podle Menšíkova vydání.





 

< < < Pohádkosloví

Pohádkosloví