Božena Němcová

(1820—1862)

Publikované práce

  Národní báchorky a pověsti. Od Boženy Němcové. Svazek I.–VII. V Praze. Tisk a sklad Jarosl. Pospíšila 1845—1847.

  Národní báchorky a pověsti Od Boženy Němcové. I.–IV. Otiskl V. Tille. Naše klenoty. Význačná díla českého písemnictví, sv. 3.–6. V Praze, Vydalo Nakladatelské družstvo Máje, Dr. Eduard Grégr a syn knihtiskárna, [1903—1904], 22 cm, sv. I. s. 155; sv. II. s. 163; sv. III. s. 161; sv. IV. s. 158 + (10).

  Národní báchorky a pověsti I. K vydání připravil Rudolf Havel za vedení Bohuslava Havránka. Typografickou úpravu, obálku a vazbu navrhl František Muzika. Spisy Boženy Němcové I. Československý spisovatel, Praha 1950, str. 350 + (6).

  Národní báchorky a pověsti II. K vydání připravil Rudolf Havel (& Bohuslav Havránek). Spisy Boženy Němcové II. Československý spisovatel, Praha 1950, str. 317 + (3).

Tille, II/2, 580–585:

Němcová.

Národní báchorky a pověsti od Boženy Němcové. Otiskl V. Tille. Praha, Máj (1903). I.-IV. Naše klenoty sv. 3.–6.

První tři tištěné pověsti Němcové vyšly v České Včele po jejím návratu z letního pobytu v Ratibořicích r. 1844. Jsou to texty, které tam slyšela: "Silný Ctibor" 1. října, "Devět křížů" 26. listopadu, "Rousín" ("Rozkoš") 24. prosince. Z pozůstalosti Erbenovy otiskl Mil. Novotný v XVI. svazku "Díla B. Němcové" u Kvasničky a Hampla pohádku "Zlatý kolovrat", kterou Němcová přinesla Erbenovi, snad koncem roku 1844. Erben připsal na rukopis prosbu, aby mu byl vrácen, "až p. Možný tuto pověst na čisto přepíše", a aby směl z té pohádky udělat báseň. "Zlatý kolovrat" je první povídka sbírky Němcové, a ony tři pověsti z České Včely doplnily druhý a třetí sešit (20, 21, 30).

Z listů Němcové a Rajské na jaře 1845 víme, že ještě před odjezdem Rajské do Vratislavě bylo vydání sbírky smluveno, že MUDr. Čejka opravoval text Němcové, a že koncem května dopisovala šestou pohádku, poslední prvního sešitu. Podle zpráv v České Včele vycházely sešity prvního vydání takto:

I.     1./7. 1845, č. 1–6.

II.    23./8. 1845, č. 7–12.

III.   30./5. 1845, č. 13–21.

IV.   9./7. 1846, č. 22–30.

V.     26./9. 1846, č. 31–40.

VI.   24./3. 1847, č. 41–48.

VII. 30./11. 1847, č. 49–61.

- 581 -

17. dubna 1848 ptá se Němcová z Všerub Pospíšila, kdy míní vydat osmý svazek báchorek, ale ještě 17. července 1852 vyznává, že nemá dokončeny dvě práce: "povídky pro děti a osmý svazek báchorek." A 17. listopadu 1851 se ptá, má-li na osmý svazek připravit rukopis. Druhé vydání báchorek vydal Pospíšil v letech 1854/5 ve čtrnácti sešitcích, v jiném náhodném pořadí a přitiskl k němu "Viktorku", kterou Němcová poslala 29. července 1851 Helceletovi (Helcelet ji otiskl v Kalendáři "Koleda" na rok 1852, str. 225). Třetí vydání vyšlo po smrti Němcové v jejích sebraných spisech, vydávaných Augustovou tiskárnou v Litomyšli. Viktorka je zařazena mezi povídky třetího svazku, ve svazku pátém (1862) a šestém (1863) jsou otištěny báchorky, ve svazku osmém je dodáno deset čísel pohádek o Kristu a svatém Petru, které Němcová dostala na své naléhání z Medákova prostřednictvím Jana Konopy, a mimo to povídka "Lesní ženka". V Národní bibliotéce otiskl Kober, vedle sebraných spisů Malého, Tyla atd., také sebrané spisy Němcové a v nich čtvrté vydání báchorek r. 1869 jako svazek pátý a šestý.

Dětské pohádky vycházely porůznu v Štěpnici v letech 1855/8. Otiskl jsem je ve vydání Máje, s výběrem jiných lidových textů ze spisů Němcové. Další kritická vydání báchorek vyšla v sebraných spisech Němcové vydávaných u Laichtera M. Gebauerovou a J. Vlčkem a ve vydání "Díla B. Němcové" u Kvasničky a Hampla.

Němcová vypravuje povídky ve sbírce báchorek obsažené úmyslně svým poetickým slohem. Některé střízlivě, jiné s velkým zaujetím a umělecky vybroušeně; ráda vkládá jednak narážky na pohanskou dobu a zlatý věk, jednak i sociální postřehy a šlehy.

Prvních dvanáct povídek, psaných ještě v Praze, nemá podkladem lidové vyprávění, nanejvýš nejasné vzpomínky z mládí a to ještě spíš na věci čtené než na vyprávěné. Pro jednu z nich (č. 11.) "O slunečníku, měsíčníku a větrníku", našel jsem knižní pramen ve sbírce hraběte Johanna Maylátha, vydané poprvé v Brně 1825: "Magyarische Sagen, Märchen und Erzählungen" (str. 257). Vyšla podruhé v Stuttgartu a Tübingen 1837. Z ní přetiskl povídku "Die Zauberhelene" Kletke v své sbírce "Märchensaal" (II. s. 6). Němcová znala asi text nejasně ve vzpomínkách z mládí a pomáhala si tištěnou předlohou. Ukázal jsem v "Pohádkových pramenech" (NV. XXI. s. 16) podrobně shody, které potvrzují, že měla onu tištěnou předlohu při psaní před sebou.

Také pohádka "O labuti" (č. 1) má pravděpodobně za základ německý tisk. Její obsah se nevyskytuje ani v českém ani v jiném lidovém podání: Královna macecha dá zaklít prince v labuť, princezna Lída se do labuti zamiluje, sluha princova děda se změní v holuba a poradí Lídlě. aby labuť objala jako svého ženicha, tím prince osvobodí; macecha ja za trest změněna v pavouka. Změna prince v labuť (der Schwan) a macechy v pavouka (die Spinne) je v tomto odpadku báje o Lédě-Lídě podezřelá, a nezvyklý sloh podezření zesiluje: bába je důsledně jmenována jen "stará" (die Alte),

- 582 -

slibuje učinit "co stojí v mé moci", macecha, když jde ustřihnout princi pramen vlasů k čarám a najde ho spícího, je ráda, že tak "lehko k vlasům přijde", labuť naříká, když se blíží doba, "kde se její vysvobození rozsoudit (entscheiden) mělo", a Lída vede společnost k rybníku, "tam vám rozsudek svůj (meine Entscheidung) vyjevím."

Následující povídku "Jak Jaromil k štěstí přišel" označuje Němcová sama za vlastní výtvor na motiv, zapamatovaný z dětství: sedmiletý pasáček je pestrým ptáčkem zaveden pod zem, do království pídimužíků a vil, které vládnou květům, vodám a ohni, vrátí se na svět sedmnáctiletý a uzdraví pomocí vílích darů princeznu Boleslavu sedm let nemocnou, slepou a němou. Je to v pohádkové formě dík lékaři Čejkovi, který Němcovou (sedm let provdanou) ošetřoval v nemoci, svými výklady a svým přátelstvím jí "otevřel oči" a povzbudil ji, aby psala pohádky.

Z ostatních povídek prvních dvou svazečků je č. 8, "Vodní paní", odnož pohádky Mme d'Aulnoy "L'oranger et l'abeille", a č. 9, "O Popelce", ohlas lidového tisku.

M. Gebauerová otiskla z pozůstalosti Němcové lístky, na kterých jsou poznámky o původu některých pohádek. R. 1848 vypsala Němcová v listu Čelakovskému, které pohádky slyšela od "Buláků". Dle jejích údajů pocházejí z Domažlicka tyto texty:

17. Noční stráž.

18. O chytré princezně. (Též v listu.)

25. O mluvícím ptáku, živé vodě a zlatých jabloních. (V polemice s Malým v Č. Včele 1846, č. 58. V listu i na lístcích schází.)

26. Čertův švagr. (Též v listu.)

27. Kdo je hloupější. (Též v listu.)

28. Chytrá horákyně. (Ne v lístcích, jen v listu.)

29. Strejček Příhoda. (Též v listu.)

33. O kocouru, kohoutu a koze. (Též v listu.)

39. Selka a Honza.

40. Sedlák milostpánem.

41. Alabastrová ručička.

42. Anděl strážce. (Ne v lístcích, jen v listu.)

47. Půjčka za oplátku ("skoro doslovně" též v listu).

48. Hloupý Honza. (Ne v lístcích, jen v listu.)

57. Neposlušná kozlata.

58. O koze.

Můžeme předpokládat, že mimo tyto texty, Němcovou za chodské podání označené, slyšela i jiné povídky své knížky povídat na Domažlicku, na příklad:

15. Neohrožený Mikeš.

19. Čert a Káča.

46. O Nesytovi.

51. Chytrost nejsou žádné čáry.

- 583 -

51. Jak se učil Honza latinsky.

55. Kdo snědl holoubata.

56. Kmotr Matěj (na lístcích jen "národní").

Z okolí náchodského uvádí Němcová jen na lístcích:

č. 12. Mariška, č. 20. Silný Ctibor. Zapomněla na č. 21. Rozkoš (Rousín) a č. 30. Devět křížů.

O některých textech se vyjadřuje neurčitě:

2. O černé princezně: "nic přidáno".

4. O labuti: "Též nic není přidáno."

13. Šternberk: "Zcela národní, i jméno."

31. Zlatý vrch: "Národní. Nic přidáno."

37. Vděčná zvířátka: "Národní. Známá v Moravě i Slovensku i po Čechách".

50. Zlatý lupínek: "Národní. Známa na kolikero místech v Čechách."

52. Tři rady: "Národní."

61. Tajemný pás: "S nepatrnými přídavkami zcela národní."

Vedle těchto více neb méně bezpečně označených zbývá ještě řada textů, o kterých Němcová mlčí: 1, 3, 6 11, 14, 16, 22–24, 32, 34, 36, 38, 43 45, 49, 53, 59, 60. Tedy víc jak třetina, a připočteme-li k nim ty, jejichž původu se jen dohadujeme, tedy víc jak polovina všech čísel. Celkem však na tom nezáleží. Sbírka Němcové má hodnotu jako její umělecké dílo. Vytvořila první typ umělecké české pohádky několika druhů, od lidového žertu až k romantickým povídkám, tak šťastně, že její povídky ještě dnes kolují jako lidové podání mezi lidem z četných přetisků různých výborů v lidových tiscích i v dětských knížkách, a byly moderními sběrateli lidové tradice často zapisovány jako nové lidové podání. Lidové žerty vypravuje formou zjemnělou. Chcete-li se přesvědčit na př. jak vypadá žert o napáleném čertovi, jenž má natáhnout ženský vlas, srovnejte pohádku Němcové O chytré princezně (č. 18) se zápisem v Krausově Anthropofytei (I. s. 172) nebo s Lafontainovou povídkou (IV. č. 14. s. 548).

Z dalších svazečků pohádka Tři zlaté péra (č. 22.), se zanícením vyprávěná, opírá se o stejnojmennou Jablonského báseň. Následující číslo, O zlatých zamcích, složitý romantický příběh o princeznách v podzemí, ukazuje svým slohem k německému tisku podobného druhu, jakého užila Němcová při čísle 11. Látka se v jiných našich sbírkách nevyskytuje. Když jde Soběslav hledat zmizelý zámek, řekne mu jeho švagrová Judita (!), aby šel k "matce Slunci", ta prý ví o všem. Pastýř mu poradí, aby vylezl na vrch na západě. Tam spatří "matku Slunce", osloví ji "Matko krásná!", pak poděkuje "matce Slunci" a odejde. "Chvíli za ním hleděla poutnice skvělá, potom zašla za horu". Němcová tu zřejmě překládá doslova z němčiny. Pěkným slohem jsou zajímavá čísla 41. a 42. "Alabastrová ručička" je líbezná povídka z chodské vsi. Věříme Němcové, že slyšela povídat o děvčeti, které v svatojanské noci v zřícenině hradu našlo alabastrovou ručičku, usnulo, vidělo průvod mrtvých pánů hradu a radou královny našlo pod

- 584 -

keřem poklad. I ten dodatek o lakotném sousedu, jenž chce děvče oloupit a je odnesen čertem, je patrně z lidu. Ale způsob, jakým z tohoto příběhu dovedla Němcová udělat vesnickou povídku, je pozoruhodný pro její uměleckou tvůrčí schopnost. Motiv o invalidovi, jenž se o děvče stará, je znovu a šíř zpracován Němcovou v povídce Karla. Podobnou pověst vypravuje I. Kopáč ve Zvěstech z Horácka (Humpolec 1929, s. 51) o hradu Vorlíku. Dívka z Rozkoše odpočívá v noci u hradní brány, z brány vyjde průvod s hudbou. Dívka s ním obejde hrad, paní ji vezme do pokoje, dá jí růži a přikáže, aby ve sklepě zarostlém travou vyzdvihla poklad. Dívka druhý den s rodinou poklad najde. "Anděl strážce" byl psán dřív z jara 1846; je to vášnivá parafráse legendy o strážném andělu, jenž chrání zbožného mládence předurčeného šibenici. Němcová se přímo kochá v líčení lásky mladé Olivy k zbožnému mládenci a v její divoké žárlivosti, když manžel odchází v noci se modlit. Do povídky o Nesytovi (č. 46.) vkládá Němcová radostně sociální utopii: Nesyta dostane od čerta kabát dávající peníze, založí na půdě ležící ladem Výsluhov, dá sedlákům peníze, aby si mohli zřídit hospodářství, řemeslníky usídlí u svého zámku, pro staré a nemocné chudáky postaví zvláštní dům, všude tam vládne blaženost. Král na něj pošle vojsko, Nesyta vystrojí vojsku hody, platí mu větší žold než král, až král pochopí a nabídne mu dceru za ženu. Nezapomeňme, že to je psáno ještě v době poddanství a roboty, dávno před hloupým Honzou Tolstého. Sociální vložky má Němcová ráda. V Jarmilovi je vloženo obšírné poučení, jak má vládnout dobrý král; a v Pokořené pýše (č. 38.) pyšná Krasomila, zkrocená láskou k zavrhnutému Míroslavovi, zkouší, jak je chudé švadleně, když jí drzá komorná na mzdě utrhuje, co služka od rozmarných urozených zkusí, jak pohrdlivě se s ní zachází.

Č. 32. navazuje sice na látku ve sbírkách lidového podání se opakující, ale je rozvedeno tak složitě a vyprávěno tak nápadně novelisticky, že se naprosto neshoduje s lidovými povídkami, připomínajíc spíš tisky pro lid: Tři báby jsou chuďasově dcerce Marii za kmotry, dají jí, aby plakala perly, smála růže, zanechávala zlaté stopy. Líčí se úklady zrádné kněžny, která chce Marii odloudit mladého krále, dá ji zaklít, král musí pak radou poustevníka přemáhat různá kouzla, než ji vysvobodí. Nápadná je také zbožnost, jež je v textu tom zdůrazněna, stejně jako v Andělu strážci nebo v č. 60.

Č. 60., Orel, slavík a růže, je podivně romantický příběh, nemající naprosto žádné obdoby v tradici. Čarodějnice Burka marně láká mladého myslivce na svůj zámek, aby se jeho krví omladila. Myslivec se ožení, mají dceru Violku. Burka zakleje rodiče vorla a slavíka. Bůh však pošle anděla, v podobě panny, aby dítě do patnácti let vychovával. Zatím Burka si vychovala chlapečka Mladoně, chtějíc se jeho krví, až mu bude 20 let, omladit. Mladoň se však setká s Violou, Burka zakleje Violu v růži na skalní stěně nad rybníkem. Mladoň se doví z hovoru vlašťovek, jak zahubit Burku a zrušit kouzlo, anděl strážce sletí jim požehnat. Jiná podivně vyprávěná povídka je "Tajemný pás" (č. 61.). Povídka o Viole je vyprávěna s vroucím

- 585 -

zanícením, jako by Němcová tonula ve zbožném vytržení o svém mládí a svých tužbách. Tajemný pás je však nápadný ironickým výsměchem pyšné princezně, která brání lásce. Je to sice běžná látka "Drosselbart", ale s divnými podrobnostmi, odchylnými od podání. Ludomír se svým rádcem, kouzelníkem Dobrodějem, chce zkrotit Kazimíru, "srdce mramorové", která trestá smrtí každý provinilý pár. Slouží u ní za blázna, dává komorné Jutě (!) skvosty za noc s ním ztrávenou, až svede i princeznu, a když princezna chce vzpurnou Jutu soudit, je Jutou sama obviněna a zachráněna jen zjevením Lubomíra, jenž má od Dobroděje neviditelný pás a odvede ji v podobě anděla. Umělý sloh a strojený děj těchto povídek neukazuje k tradici, má však přece snad původ v "podání". Matka spisovatele Čapka-Choda znala Němcovou za jejího pobytu v Domažlicích a vypravovala mi, že Němcová se často stýkala s exaltovanou dívkou Rosalií Šustrovou, která psala lidem "vinše", vypravovala vášnivě ráda pohádky tak, jako by sama byla zakletou princeznou, a mnoho čtla. Němcová, která podle ní psala svou idealisovanou Rozárku, slýchala asi mnoho jejích vyprávění, a z těch mohou být texty, které někdy i označuje za "národní" nebo "nic přidáno", i povídky slohem tak nápadně od jiných odlišné, jako je Tajemný pás.


Zkratky

Tille

Václav Tille: Soupis českých pohádek I, II/1–2. Praha 1929—1937.

Konkordance třech stěžejních vydání (1845, 1903, 1950)*

  Národní báchorky a pověsti
Svazek I. 1845
Národní báchorky a pověsti I. ed. Tille (1903) Národní báchorky a pověsti I. 1950
1. O zlatém kolovrátku /1-21/. O zlatém kolovrátku O zlatém kolovrátku /9-22/.
2. O černé princezně /22-37/. O černé princezně O černé princezně /23-32/.
3. O Jozovi /38-52/. O Jozovi O Jozovi /33-41/.
4. O labuti /53-63/. O labuti O labuti /42-48/.
5. Jak Jaromil k štěstí přišel /64-103/. Jak Jaromil k štěstí přišel Jak Jaromil k štěstí přišel /49-73/.
6. O třech zaklených psích /104-132/. O třech zaklených psích O třech zaklených psích /74-91/.
    [7.] Divotvorná harfa  
  Svazek II. 1845    
7. Vodní paní /3-33/. [8.] Vodní paní Vodní paní /92-111/.
8. O Popelce /34-60/. [9.] O Popelce O Popelce /112-128/.
9. O třech bratřích /61-75/. [10.] O třech bratřích O třech bratřích /129-137/.
10. O slunečníku, měsíčníku a větrníku /76-94/. [11.] O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku /138-149/.
11. O Marišce /95-130/. [12.] O Marišce O Marišce /150-172/.
  Svazek III. 1846 II. ed. Tille (1904)  
12. Šternberk /3-28/. [13.] Šternberk Šternberk /173-188/.
13. Spravedlivý Bohumil /29-43/. [14.] Spravedlivý Bohumil Spravedlivý Bohumil /189-197/.
14. Neohrožený Mikeš /44-66/. [15.] Neohrožený Mikeš Neohrožený Mikeš /198-211/.
15. Divotvorný meč /67-87/. [16.] Divotvorný meč Divotvorný meč /212-224/.
16. Noční stráž /88-99/. [17.] Noční stráž Noční stráž /225-232/.
17. O chytré princezně /100-110/. [18.] O chytré princezně O chytré princezně /233-239/.
18. Čert a Káča /111-120/. [19.] Čert a Káča Čert a Káča /240-246/.
19. Silný Ctibor /121-126/. [20.] Silný Ctibor Silný Ctibor /247-250/.
20. Rozkoš /127-128/. [21.] Rozkoš Rozkoš /251-252/. (Viz variant 20a. „Rousín“).
  Svazek IV. 1846    
21. Tři zlaté péra /3-24/. [22.] Tři zlaté péra Tři zlaté péra /253-266/.
22. O zlatých zámkách /25-44/. [23.] O zlatých zámkách O zlatých zámkách /267-279/.
23. O třech sestrách /45-62/. [24.] O třech sestrách O třech sestrách /280-290/.
24. O mluvícím ptáku, živé vodě a třech zlatých jabloních /63-85/. [25.] O mluvícím ptáku, živé vodě a třech zlatých jabloních O mluvícím ptáku, živé vodě a třech zlatých jabloních /291-304/.
25. Čertův švagr /86-107/. [26.] Čertův švagr Čertův švagr /305-318/.
26. Kdo je hloupější? /108-111/. [27.] Kdo je hloupější? Kdo je hloupější? /319-321/.
27. Chytrá horákyně /112-121/. [28.] Chytrá horákyně Chytrá horákyně /322-327/.
28. Strejček Příhoda /122-124/. [29.] Strejček Příhoda Strejček Příhoda /328-329/.
29. Devět křížů /125-128/. [30.] Devět křížů Devět křížů /330-331/.
      Varianty
      [1a.] O zlatém kolovrátku /335-342/.
      [19a.] Silný Ctibor. Národní pověst (1844) /343-345/.
      [20a.] Rousín. Národní pověst (1844) /346/.
      [29a.] Devět křížů. Národní pověst (1844) /347-348/.
  Svazek V. 1846 III. ed. Tille (1904) Národní báchorky a pověsti II. 1950
30. Zlatý vrch /3-25/. [31.] Zlatý vrch Zlatý vrch /9-23/.
31. Dobré kmotřinky /26-46/. [32.] Dobré kmotřinky Dobré kmotřinky /24-36/.
32. O kocouru, kohoutu a kose /47-56/. [33.] O kocouru, kohoutu a kose O kocouru, kohoutu a kose /37-42/.
33. O princezně se zlatou hvězdou na čele /57-75/. [34.] O princezně se zlatou hvězdou na čele O princezně se zlatou hvězdou na čele /43-54/.
34. Moudrý zlatník /76-85/. [35.] Moudrý zlatník Moudrý zlatník /55-60/.
35. O bílém hadu /86-99/. [36.] O bílém hadu O bílém hadu /61-69/.
36. Vděčné zvířátka /100-106/. [37.] Vděčné zvířátka Vděčné zvířátka /70-73/.
37. Potrestaná pýcha /107-122/. [38.] Potrestaná pýcha Potrestaná pýcha /74-83/.
38. Selka a Honza /123-125/. [39.] Selka a Honza Selka a Honza /84-85/.
39. Sedlák milostpánem /126-127/. [40.] Sedlák milostpánem Sedlák milostpánem /86/.
  Svazek VI. 1847    
40. Alabastrová ručička /3-13/. [41.] Alabastrová ručička Alabastrová ručička /87-93/.
41. Anděl strážce /14-39/. [42.] Anděl strážce Anděl strážce /94-109/.
42. Zlá matka /40-60/. [43.] Zlá matka Zlá matka /110-122/.
43. Ptačí hlava a srdce /61-81/. [44.] Ptačí hlava a srdce Ptačí hlava a srdce /123-135/.
44. Princ Bajaja /82-99/. [45.] Princ Bajaja Princ Bajaja /136-146/.
45. O Nesytovi /100-115/. [46.] O Nesytovi O Nesytovi /147-156/.
46. Půjčka za oplátku /116-120/. [47.] Půjčka za oplátku Půjčka za oplátku /157-159/.
47. O hloupém Honzovi /121-128/. [48.] O hloupém Honzovi O hloupém Honzovi /160-164/.
  Svazek VII. 1848 IV. ed. Tille (1904)  
48. Sedmero krkavců /3-22/. [49.] Sedmero krkavců /3-15/. Sedmero krkavců /165-177/.
49. Zlatý lupínek /23-44/. [50.] Zlatý lupínek /16-29/. Zlatý lupínek /178-191/.
50. Chytrost nejsou čáry /45-48/. [51.] Chytrosť nejsou čáry /30-32/. Chytrost nejsou čáry /192-194/.
51. Tři rady /49-54/. [52.] Tři rady /33-36/. Tři rady /195-198/.
52. Bratr a sestra /55-72/. [53.] Bratr a sestra /37-48/. Bratr a sestra /199-209/.
53. Jak se učil Honzík latinsky /73-77/. [54.] Jak se učil Honzík latinsky /49-51/. Jak se učil Honzík latinsky /210-212/.
54. Kdo snědl holoubátka? /78-80/. [55.] Kdo snědl holoubátka? /52-53/. Kdo snědl holoubátka? /213-214/.
55. Kmotr Matěj /81-82/. [56.] Kmotr Matěj /54-55/. Kmotr Matěj /215/.
56. O neposlušných kozlatech /83-84/. [57.] O neposlušných kozlatech /56-57/. O neposlušných kozlatech /216/.
57. O koze /85-87/. [58.] O koze /58-59/. O koze /217-218/.
58. Chudý a boháč /88-95/. [59.] Chudý a boháč /60-64/. Chudý a boháč /219-223/.
59. Orel, slavík a růže /96-109/. [60.] Orel, slavík a růže /65-73/. Orel, slavík a růže /224-232/.
60. Tajemný pás /110-131/. [61.] Tajemný pás /74-86/. Tajemný pás /233-246/.
      Dodatky
61.     Divotvorná harfa. Pověst v duchu národním /249-253/.
62.   Viktorka. Pohádka /87-97/. O Pánu Bohu I.–X. /254-265/.
63.   O Pánu Bohu I.–X. /98-109/. Viktorka /266-276/.
64.   Lesní ženka /110-115/. Lesní ženka /277-281/.
65.   Pohádka o kohoutkovi a o slepičce /116-117/. O Smolíčkovi /282-284/.
66.   O Smolíčkovi /118-120/. Pohádka o perníkové chaloupce /285-288/.
67.   Pohádka o perníkové chaloupce /121-125/. Pohádka o kohoutkovi a o slepičce /289-290/.
68.   Povídka bez konce /126/. Žába a dítě /291/.
  Paběrky
69.   [Vojtěška] /127/. Zlaté hvězdičky /292/.
70.   [Sedlák rychtářem] /127/. Povídka bez konce /293/.
      Varianty a drobnosti
71.   [O Kozinovi] /128-129/. Viktorka. Pohádka /297-307/.
72.   [Jahody a třešně] /129-130/. Pohádka o slepičce a kohoutkovi /308-309/.
73.   [Pražnec] /130/. O Krakonošovi /310/.
74.   [Slzičky] /130-131/. Odpověď na posouzení báchorek Boženy Němcové v čísl. Květů 81 /311/.
75.   [Boušín] /131-133/. Poznámky k původu pohádek /312-314/.
76.   [O císaři Josefovi] /133/.
  Varianty
77.   [Silný Ctibor] /134/.
78.   Devět křížů /134-137/.
79.   Rousín /137-138/.
80.   [Povídky bez konce] /138-139/.
81.   [Viktorka] /139/.

*) Tillem vřazená „Divotvorná harfa“ posouvá jeho číslování pohádek oproti základní sbírce.

Prakticky všechna vydání, i různé výbory, podrobně a pečlivě analyzuje Lenka Šilhavíková, Porovnání a zhodnocení edic Národních báchorek a pověstí Boženy Němcové. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita, Brno 2009.

Literatura k pohádkám Boženy Němcové

  Karel Horálek, „K textologii pohádek B. Němcové“, in: Karel Horálek, Studie o populární literatuře českého obrození. Praha 1990, s. 194-204.

  Karel Horálek, „Pohádka B. Němcové Viktorka“, in: Karel Horálek, Studie o populární literatuře českého obrození. Praha 1990, s. 205-210.

  Josef Spilka — Jaromír Jech, „Neznámé pohádkoslovné poznámky Boženy Němcové“, Český lid 49/3 (1962), s. 115-120.

  Lenka Šilhavíková, Porovnání a zhodnocení edic Národních báchorek a pověstí Boženy Němcové. Magisterská diplomová práce. Učitelství českého jazyka a literatury pro střední školy. Ústav české literatury a knihovnictví. Filozofická fakulta. Masarykova univerzita, Brno 2009.

Soupisy prací Boženy Němcové

  Miroslav Laiske: Bibliografie Boženy Němcové. Soupis jejího díla a literatury o něm. Státní knihovna ČSSR. Edice Národní knihovny v Praze, sv. 13. Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1962.

  Božená Němcová (1820—1862) — Bibliografie.





< < < Pohádkosloví