Anna Popelková

(1866—1928)

Publikované práce

  Na besedě. Pohádky. V Poličce, Knihtiskárna F. Popelka nakladatelství, 1897, 16 cm, s. 267. — Online Kramerius.

Obsah

1. O Denici /1–15/.

2. O chytré princezně /15–23/.

3. O třech vrších /24–30/.

4. O ženichovi se šedivou hlavou a zelenou bradou /30–38/.

5. O třínohém koníčku /38–46/.

6. O divné trojici /46–54/.

7. O hloupém Honzovi /54–60/.

8. O dvanácti bratrech /61–78/.

9. O Honzovi s rampouchem /79–84/.

10. O králi pasákovi /85–99/.

11. O princezně myšce /99–107/.

12. O mlynářově Nanynce /107–119/.

13. O králi, který se na jednu tvář smál a na druhou plakal /119–130/.

14. O divném chlupatém /130–138/.

15. O černé paní /138–148/.

16. O Jozífkové tanejstře /149–157/.

17. O Palečkovi /158–168/.

18. O Anežce /168–175/.

19. O Honzičkovi a čarodějném koníčku /176–186/.

20. Štědrý večer /187–191/.

21. O Helence /191–195/.

22. O bohyni vody /195–203/.

23. O pidimužících /203–206/.

24. O krásné Blažence a lidojedech /206–215/.

25. O chytrém tamborovi /215–225/.

26. O svaté spokojenosti /226–229/.

27. O smutné princezně a veselém princi /229–234/.

28. O hloupém Honzovi /234–239/.

29. O Martinovi /240–243/.

30. Jak chtěla muže otrávit a pověsila kolíbku /244–245/.

31. O třech sestrách a loupeživém rytíři /246–250/.

32. O loupežnících /251–256/.

33. O vůdci loupežníků /256–260/.

34. Jak se Honza učil bát /260–262/.

35. O zlých duchách /263–265/.

36. O duchu mlynáře /265–267/.

Tille, II/2, 593–595:

Popelková.

Anna Popelková: Na besedě. Pohádky. Polička, F. Popelka 1897. 267 stránek, 36 čísel.

Anna Popelková, provdaná Kristýnová, sestra Václava Popelky, dcera knihaře Fr. Popelky v Poličce. V Národopisném věstníku (IX. s. 141) popsala své vypravěčky.

Marie Jeřábková (1832—1910) pocházela ze šlechtického rodu, ale "když se dědeček utekl ke katu", ztratili čest i statky. Jeho potomci byli vesměs pohodní a řemenáři, ženili a vdávali se také jen do toho stavu. Babička její byla šlechtična, Spezinová z Linkov. Otec Henčl byl pohodným v Kostelci, pak šatlavský a řemenář v Českém Brodě, jeho dva synové pohodní a řemenáři, obě dcery se vdaly rovněž tak. Marie si vzala pohodného Jeřábka, a když jí po sedmnácti létech umřel, vedla sama po něm v Poličce živnost. Popelková zapisovala její povídky, živě a obratně vyprávěné, v létech 1893—1896, tedy v době, kdy jí bylo přes šedesát, ale byla ještě svěží. Zapisovala z počátku doslovně, ale bylo jí líto pěkného slohu a zapisovala až po vyprávění. Má od ní celkem 21–23 povídek, z běžných látek, pěkně vypravovaných.

Agnes Polívková byla dáma z dobré společnosti. Přišla do Poličky s matkou, odešla pak s úředníkem Hausteinem, na kterého do svých šedesáti let čekala, až ovdoví. Uměla si u dam poličských získat respekt. Robila umělé květiny, dečky a ozdůbky, pekla dorty a cukroví na hostiny, ke kterým bývala také zvána. Vyprávěla dámám povídky, vážné i v důvěrném kroužku lascivní. Popelková, která ji znala již jako děvčátko, otiskla od ní jen 8 čísel, z nichž první bylo zapsáno r. 1892. F. L. Popelka otiskl od ní v své druhé sbírce dvě povídky.

Anna Popelková, rodem Kozlová, žena strýce Morice, matka šestnácti dětí, vyprávěla Popelkovým dětem mnoho v mladších létech a věřila pevně v nadpřirozené bytosti. Autorka má od ní jen pět či sedm povídek, vyprávěných vlastním slohem. Kačenka Paclíková, která sloužila u Popelků, odchovala děti a mnoho jim vyprávěla, zachovala si humor, i když v stáří dlouho stonala. Popelková však se nepamatovala již na pohádky, které jim, dětem, často vyprávěla. L. Popelka otiskl od ní jednu povídku v druhé sbírce (č. 3.), o Popelce.

Celkem jsou texty Popelkové látkou spolehlivé, slohem sotva. Sama připouští, že "ucelovala obsah", a vypisuje, jak měnila ve vyprávěných

- 594 -

textech vlastní jména. Později zapsala přesněji povídky vyprávěné Václavem Příhodou (viz "Příhoda").

Marie Jeřábková.

1. Pout do Říma. Jitřenka 1894.

2. Dívka-kouzelnice. Jitřenka 1894.

3. Pout do zásvětí. Jitřenka 1894.

4. Ženich-upír. Jitřenka 1894.

5. Dary zakletého hada. Jitřenka 1894.

6. Anděl strážce. Jitřenka 1895.

7. Hloupý Honza. Jitřenka 1895.

8. Mnoho bratří. Jitřenka 1895.

9. Čertův švagr. Jitřenka 1895.

10. Nezdara králem. Jitřenka 1895.

11. Myší kožíšek. Jitřenka 1895.

12. Kosoručka. Jitřenka 1895.

13. Lék otci — spící dívka. Jitřenka 1895.

14. Panna-matka. Jitřenka 1895.

15. Mariška. Jitřenka 1895.

16. Princezna v noci tančí. Jitřenka 1895.

17. Paleček. Jitřenka 1895.

18. Dar hadího krále. Jitřenka 1895.

19. Zlatovlásek. Jitřenka 1895.

20. Parisade. Jitřenka 1895.

Agnes Polívková.

21. Modrovous. Jitřenka 1893. Zápis 1892.

22. Myší kožíšek. Jitřenka 1893. Zápis 1892.

23. Pidimužíci.

Stařenka bydlí v chaloupce, jednou v noci přijde k ni pídimužík, prosí, aby směli pidimužíci u jejího oltáříku vykonat svatbu; stařenka vidí, jak svatební průvod přichází a po obřadu mizí. Po čase konaji křtiny, pídimužík dovede stařenku do přístěnku, který neznala, dá jí do zástěry piliny, uhlí, písek, ráno je to zlato. Jitřenka 1893.

24. Dívka-kouzelnice.

25. Unibos (zázračné věci).

26. Výměny.

27. Princezna Nezasmálka.

28. Hloupý Honza.

Anna Popelková.

29. Hildebrand (muž v krosně).

30. Hildebrand (otrava).

- 595 -

Marie Jeřábková.

31. Modrovous.

32. Drak ve skále, řezník (Anna Popelková?).

33. Ženich-zbojník (Anna Popelková?)

Anna Popelková.

34. Nebojsa.

35. Felsenburk

36. Lakomcův hrob.


Zkratky

Tille

Václav Tille: Soupis českých pohádek I, II/1–2. Praha 1929—1937.





< < < Pohádkosloví

 

TOPlist