Jan Vyhlídal

(1861—1937)

Publikované práce

  Pohádky a pověsti z Hané. Opava, Nákladem vlastním, 1917, s. 64.

  Pohádky z Hané. Obrázky vyzdobil akademický malíř P. Pištělka. V Přerově, Knihkupectví Společenské knihtiskárny, 1933, 20 cm, s. 109.

Na obálce: Hanácké pohádky, pověsti a povídky.

Tille, II/2, 629–626:

Vyhlídal.

Msgre Jan Vyhlídal, vlastenecký kněz-buditel, sbíral během svého působení na Moravě a ve Slezsku lidopisný materiál, tiskl mnoho článků v rozličných listech, vydal řadu knížek o lidu a k vzdělání lidu. Bedřich Slavík popsal ve Věstníku Matice opavské r. 1934 podrobně jeho působení a sestavil seznam jeho článků a knih.

Narodil se r. 1861 na selském statku v Hluchově na Hané, r. 1886 byl vysvěcen, stal se kaplanem ve Velké na Moravském Slovácku, pak v hanáckých Dobromilicích. V létech 1890—1898 vedl faru ve Jaktařích ve Slezsku, r. 1898 byl jmenován městským kaplanem v Hulíně, 1903 farářem v Lobodicích, 1911 v Švábenicích, 1926 odešel na odpočinek do Vyškova.

Prosaické lidové podání tvoří malou část jeho sběratelské činnosti mezi lidem, věnované spíš krojům, zvykům, životu lidu. Ve dvou sbírkách je otištěno trochu více textů, v jiných jen po různu; i po časopisích je řada povídek, které se někdy opakují a jsou obsaženy též částečně v těch dvou soupisech. Msgre Vyhlídal poslal také sbírku povídek lidových Slámovi, ale ztratila se.

Společenská tiskárna v Přerově vydává od r. 1935 Vyhlídalovy sebrané spisy. Vyšly dosud tři svazky. Lidové povídky vypravuje autor vesměs vlastním slohem, někdy uvádí místo, kde povídku slyšel, výjimkou také vypravěče.

Naše Slezsko. Napsal Jan Vyhlídal. Praha, "Vlast" 1903. Zvláštní otisk z "Vlasti".

s. 279. (Kristus — Petr) Bůh učí sedláka orat, ženu tkát.

s. 280. Záhoř (Madej). Viz Č. lid 1902.

s. 282. Hastrman.

s. 284. Mrtvá kajícnice.

s. 285. Hadi — zařikávač — had ssaje krávu.

s. 286. Plivník (jarošek prorokuje).

s. 287. Hadí koruna.

s. 288. Zaklínací kniha.

s. 288. Tanečnice (kuzlorky).

s. 289. Čáry dobytku (činit se neviditelným).

s. 290. Poklad pod zemí (za dveřmi drak).

- 630 -

s. 291. Létání na drak.

s. 292. Čáry s povětřím.

s. 293. Pohádky bez konce; konce pohádek.

s. 294. Hloupá žena (muž z nebe).

s. 295. Hloupý Honza — lék, pozdravy.

s. 295. Sázka o nos.

s. 297. Šemjakinúv soud.

s. 297. Achigar.

s. 298. Lakomý řezník (maso za Zaplať Pánbůh).

s. 298. Hodná — zlá dívka: služba.

s. 299. Hodná — zlá dívka: hlídka.

s. 301. Donmělý hadač (myslí, že je kněz).

s. 301. Bajka o odraté koze.

s. 302. Nález uhlí (král trpaslíků).

s. 302. Bída. Prý z Raduně, ale je to volný opis z Erbena (Erben–Otto č. 47).

s. 303. Léčivé báby.

s. 305. Pastýř vypravuje o povodni a o živém červu v opuce.

s. 305. Hloupý Honza: pro lék.


Jan Vyhlídal: Hanácké děti. Brno, Benediktinská tiskárna 1909. Knihovna našeho lidu 13/26 č. 1. XIV. oddíl: Pohádky, str. 128–165. Autor praví v předmluvě, že kniha je doplňkem Bartošových "Našich dětí".

s. 127. Pohádka bez konce.

s. 128. Válka zvířat — bajka.

s. 130. Pohádka bez konce.

s. 130. Vlk a svině — bajka. (Jako medvěd a svině, "kořínky".)

s. ]32. Hodná — zlá dívka: hlídka.

s. 133. Roman — Toman.

s. 136. Hloupá žena: příhoda, poklad.

s. 140. V sklepě straší.

s. 141. Černý chlap straší.

s. 143. Třikrát les — třikrát ves.

s. 143. Spasitel v kolébce.

s. 144. Pytlák a strašidlo.

s. 144. Strašidlo v poledne.

s. 145. Hastrman.

s. 154. Plivnik — kuře.

s. 155. Čáry dobytku.

s. 156. Plivník (v podobě kocoura hádá).

s. 156. Čáry dobytku.

s. 157. Sněm čarodějnic (pacholek na metle).

s. 158. Strašidlo — husa.

s. 158. Podvrženec.

- 631 -

s. 159. Divé ženy — šestinedělka.

s. 159. Podvrženec. (2 texty.)

s. 161. Divé ženy — vdolek.

s. 162. Čáry katovské.

s. 163. Čáry kejklíře (kohout s kládou, zdvižená sukně).

s. 163. Poklad marně dobývaný.

s. 164. Sv. Petr kárá a poučuje hocha za školou.


Vyhlídal: Čechové v Pruském Slezsku. Praha, Kotrba 1899, odd. X.

s. 61. Farář a dráteník: husa, ukradená z trouby.

s. 61. Amaradéví.

s. 62. Proti učarování.


Vyhlídal: Z hanáckého kraje. Brno, Benediktinská tiskárna 1912, Knihovna našeho lidu. XXX. č. 1.

s. 3. Kristus — sv. Petr: Původ Hanáka.

s. 8. Ječmínek.


Malůvky z Hané. Nakreslil Jan Vyhlídal. Kroměříž, Slovák 1908.

s. 84. Stařec Motal vypravuje: Když mu bylo asi 40 let, zbili ho sousedé pro trochu trávy tak, že ležel tři dny bez ducha, čtvrtý den byl v mdlobách vytržen do ráje. Byla to velká zahrada, v ní stáli proti němu Kristus s P. Marií ruku v ruce, hleděli mlčky na něho. Pak jej odnesl anděl k strašné, smradlavé díře, nutil ho sestupovat po schodech dolů, nedbal jeho proseb. Na třetím schodu se Motal probudil.

s. 88. Můra.

s. 93. Čáry proti zlodějům a vrabcům.

s. 145. Čáry s máslem.


Zkratky

Tille

Václav Tille: Soupis českých pohádek I, II/1–2. Praha 1929—1937.





< < < Pohádkosloví