Alfred Waldau

(vl. jm. Josef Jarosch)

(1837—1882)


Publikované práce

  Böhmisches Märchenbuch. Deutsch von Alfred Waldau. Prag, Druck und Verlag von Kath. Gerzabek, 1860, s. 665.

Inhaltverzeichnis  

Prinzessin Goldhaar. Nach K. J. Erben /13/
Die schwarze Prinzessin. Nach Božena Němcová /24/
Bušmanda. Nach Jakob Malý /41/
Der wilde Mann. Nach Franz Rubeš /50/
Das weise Urtheil. Nach J. Košin z Radostova /77/
Vogelkopf und Vogelherz. Nach Božena Němcová /90/
Die goldene Handmühle. Nach V. S. Krolmus /111/
Der Schwarzkünstler und sein Diener. Nach Jakob Malý /116/
Der Feuervogel und der Feuerfuchs. Nach K. J. Erben /131/
Die Wundersalbe. Nach J. Košin z Radostova /152/
Der weise Bär. Nach M. Mikšiček /160/
Der Kater, der Hahn und die Sense. Nach Božena Němcová /176/
Der Wassermann. Nach J. K. Tyl /187/
Die Frau des Wassermannes. Nach M. Mikšiček /202/
Die Hausthiere und die Räuber. Nach Jakob Malý /208/
Bolemir. Nach J. Košin z Radostova /213/
Gut, daß es den Tod auf Erden gibt! Nach K. J. Erben /242/
Der goldene Berg. Nach Božena Němcová /248/
Die treulosen Genossen. Nach Jakob Malý /271/
Die drei Spinnerinen. Nach K. J. Erben /278/
Nesyta, der Nimersatte. Nach Božena Němcová /288/
Der Froschkönig. Nach J. Košin z Radostova /303/
Der Lange, der Breite und der Scharfsichtige. 
	Nach K. J. Erben /325/
Vom Hähnchen und Hennchen. Nach V. S. Krolmus /341/
Mikeš, der Furchtlose. Nach Božena Němcová /346/
Die falschen Brüder. Nach J. Košin z Radostova /368/
Die drei Tauben. Nach Jakob Malý /407/
Oheim Zauberer. Nach M. Mikšiček /426/
"Töpfchen, koch!" Nach K. J. Erben /436/
Sonnenkönig, Mondkönig, Windkönig. Nach Božena Němcová /440/
Der Igel als Bräutigam. Nach J. Košin z Radostova /458/
Von den drei verwunschenen Hunden. Nach Božena Němcová /468/
Bumbrliček. Nach J. Košin z Radostova /494/
Die Prinzessin mit dem Goldstern auf der Stirn. 
	Nach Božena Němcová /502/
Die dankbaren Thiere. Nach Božena Němcová /519/
Pipán. Nach M. Mikšiček /526/
Die Blume der fünf Brüder. Nach Karl Amerling /537/
Die schlaue Prinzessin. Nach Božena Němcová /545/
Die Seejungfrau. Nach J. K. Tyl /555/
Die goldenen Schlösser. Nach Božena Němcová /567/
Die drei Goldhaare des Děd-Vševěd. Nach K. J. Erben /587/
Mariška. Nach Božena Němcová /600/
Budulinek. Nach Josef St. Menšik /634/
Die drei Schwestern. Nach Božena Němcová /638/
Käthe und der Teufel. Nach Božena Němcová /656/

  Tschechische Märchen. Prag, Vitalis, 1999.


Tille, II/2, 631–633:

Waldau.

Alfred Waldau: Böhmische Christussagen. Slavische Blätter, Wien I. 1865 s. 239 a n. II. 1866 s. 33–60 pojednání a slib dalších.

s. 239. Kristus na mlatě. [Christus auf der Tenne]

s. 240. Vznik hromu a blesku. [Der Donner und der Blitz]

s. 241. Vznik opic. [Wie die Affen entstanden]

[s. 241. Die Weiber im Dorfe]

s. 243. Běda nelaskavým. [Wehe den Lieblosen!]

s. 243. Kůň. [Das Pferd]

s. 244. Lakomá žena. [Die Geizige]

Alfred Waldau: České pověsti o Kristu. Květy. Obrázkový týdeník. Red. V. Hálek. Praha, Grégr 1868 roč. III.

č. 29. s. 230.

1. Včely (z krve Kristova čela).

2. Matka jde nemocnému dítěti pro vodu, když se vrací, potká korunované dítě — Krista — nesoucí v hrnéčku duši jejího dítěte.

3. V Čechách bývalo plno zlatých dolů, sedláci zbujněli. Kristus způso-

- 632 -

bil, že zlaté doly zmizely, šachty zpustly, ale za půl století se v nich objevilo uhlí.

4. Nevěrec usne v lese, jeho duše vyjde z těla do nebe, vidí zahrady: mlčících starců, hovořících žen a mužů, zpívajících mládenců a panen, zahradu dětí. Vnikne násilím do brány za zahradou, spatří Krista, jenž jej posílá do pekelné propasti. Nevěrec se probudí, nevyzná se v světě spal sto let zemře.

5. Zkamenělý pastýři se rouhali chlebu.

Č. 31. s. 246.

6. Kristus a Šváb.

7. Kůň není nikdy syt.

8. Kristus před vystoupením na nebesa dá Petrovi housle, které samy hrají, Petr jimi utančí v roští ďábla, který ho pokoušel.

9. Mlynář, kterého Kristus napomíná, že mele o Velký pátek, nadává. Mlýnské kolo se zastaví, shodí mlynáře do vody.

10. Námel ("Svatojanské žito").

11. Kristus napomíná matku, která, ač jí zemřelo dítě, sbírá před sv. Janem jahody.

12. Když ďábel stvořil hrom na zabíjení lidí, stvořil Kristus blesk, aby se zbožní lidé mohli v čas znamenat křížem.

13. Včely se vyhýbají červenému jeteli, protože Kristus neposlušné včele, pracující v neděli, změnil jeho med v jed.

14. Selka suší na plotě čistou košili, Petr si ji vymění za svou chatrnou. Kristus jej pošle vyslechnout, co selka říká. Selka žehná tornu, kdo si ji vzal, Petr musí košili vrátit. Druhá selka však kleje, Petr si smí její košili nechat.

15. Kukačka.

Č. 33. s. 262.

16. Kristus se zastaví v neděli odpoledne před domem. kde zpívají národní písně, Petr pak se zastaví před domem, kde zpívají zbožné písně, Kristus jde dál. Na Petrovu otázku řekne, že tam ti zpívali národní píseň zbožně, ti druzí zbožnou bez pobožnosti.

17. Tesaři a suky.

18. Kristus dává dětem kaménky, jedno chce jít s ním, Kristus mu slíbí, že si je za tři dny vezme, dítě zemře.

Č. 34. s. 270.

19. Kristus slíbí mužům ve vsi bez žen, že jim pošle ženy. Na další cestě mění zvěř, kterou potká ̶ husu, páva, kočku, holuba, hada, straku, včelu, srnku, vránu, sovu, rybu —, v ženy a posílá je do vsi. Dcery pak dědí vlastnosti svých matek.

20. Houby.

21. Kristus se smiluje nad chudými lidmi v Krkonoších, vytvoří v horách zlato, ale chudí si ho nevšímají. Přijdou však lidé z Vlašské země a vyberou všechno.

- 633 -

22. Kristus káže v Čechách, lidé se polepší, čert nemá co dělat, chce odejít, ale má dát za sebe náměstka — přivede popa.

23. Den Pánembohem.

Č. 39. s. 310.

24. Datel neposlechl Krista, je stále žízniv.

25. Okouzlený strom — Bída.

Č. 40. s. 318.

26. Svatá rodina prchá do Egypta, je pronásledována. Sedlák u cesty sije žito, žito náhle vzroste. Sedlák řekne pronásledovatelům, že viděl prchající jít kolem, když to žito sil.

27. Chráněnec osudu zlomek o proroctví při narození dítěte.

Alfred Waldau, skutečným jménem Josef Jarosch (1837—1882), plukovník-auditor a pak notář v Žacléři, vydal též německy sbírku českých pohádek a dva svazky českých národních písní, psal o našich národních tancích. Pohádky o Kristu, německy i česky, vypravuje prostě, svým slohem — je otázka, do jaké míry jsou závislé na ústním podání českého lidu.


Zkratky

Tille

Václav Tille: Soupis českých pohádek I, II/1–2. Praha 1929—1937.





< < < Pohádkosloví

 

TOPlist