Chronologie
pohádek

 

1366

Klaret neboli Claretus de Solencia ve dvou svých rukopisných dílech, Astronomiáři a Exempláři, dochovává nejstarší stručné záznamy pohádkových motivů na našem uzemí. V Astronomiáři se objevuje jako glosa zárodek pohádky O dvanácti měsíčkách.*/

1443

Ve třech rukopisech se dochovaly Příběhy římské neboli staročeská Gesta romanorum (nejstarší rukopis je z roku 1443).

1518

Patrně v Norimberku vytištěná Frantova práva obsahují několik „kratochvílných rozprávek“ jako např. pohádku o kováři Paškovi nebo bajku o zpovědi lva, vlka a osla.

1550

V Benátkách vychází první část díla Giovanna Francesca Straparoly Le piacevoli notti (Líbezné noci). Druhá část vychází roku 1553. Mnohé příběhy jsou v podstatě rozvinuté a propracované pohádky se vším všudy. Kniha byla zprvu cenzurována a od roku 1604 až do roku 1966 byla zařazena do vatikánského seznamu zakázaných knih (Index librorum prohibitorum).

1634

Neapolský knikupec Salvatore Scarrano vydává v neapolitánštině (nebo také napulitánštině) první sešitek s názvem Lo Cunto deli cunti overo lo trattenemiento de' peccerille (Pohádka pohádek aneb zábavy dětinské) (1634—1636) z pozůstalosti Giambattisty Basileho († 1632). Teprve ve čtvrtém vydání z roku 1674 se na titulním listu poprvé objevuje název Pentameron.

1697

Charles Perrault vydává pod jménem svého syna Pierra Darmancoura sbírku osmi pohádek Histoires ou Contes du temps passé. Contes de ma mère l'Oye (Příběhy a vyprávění z minulých dob. Pohádky mé matky Husy). Červená Karkulka, Popelka, Paleček a Kocour v botách triumfálně vyrazili do knižního světa.

Hraběnka d'Aulnoy vydává ve čtyřech svazcích Les Contes des fées (Vyprávění o vílách / Pohádky) (s vročením 1698).

1704

V Paříži začínají vycházet Les mille et une nuit, contes arabes (Tisíc a jedna noc, arabská vyprávění) ve volném překladu Antoine Gallanda († 1715). Poslední dva díly byly vydány posmrtně (1717). V roce 1709 se Galland v Paříži setkal s Hannou Dijábem, mladým libanonsko-syrským maronitou z Aleppa, od kterého pochází zápis řady arabských vyprávění. Část Galland zařadil do své sbírky Tisíce a jedné noci. Nejpodmanivější příběhy o Ali Babovi nebo Aláaddínovi tak byly otištěny poprvé až v Gallandově překladu, původní rukopis se nedochoval. Zpět do arabštiny byly pravděpodobně přeloženy až dodatečně z francouzského vydání.

Počíná se století tisícijednonočního okouzlení.

1795

Krameriova expedice tiskne Arabské pohádky.

1796

Jakožto druhý díl k Zrcadlu Pošetilostí u Kraméria vychází Žert a pravda. To jest velmi pěkně smyšlené, utěšené historie a rozprávky v několika stech, kteréž se pro vyražení mysli a pro zasmání při dlouhé chvíli, i v každé veselé společnosti, časem také i drobet pro vybroušení rozumu, dobře užívati mohou.

1798

V Praze a Vídni u Schönfelda vycházejí Sagen der böhmischen Vorzeit aus einigen Gegenden alter Schlösser und Dörfer (Pověsti českého dávnověku z několika končin starých zámků a vsí). Vydání s titulním listem z roku 1808 se dostalo do rukou Jacoba Grimma, kterého zaujala pohádka „Zlatá kachna“ (Die goldene Ente).*/

1812

Bratří Jacob a Wilhelm Grimmové vydávají v letech 1812 až 1815 ve dvou dílech Kinder- und Hausmärchen (Pohádky pro děti a pro domov). Konečná podoba zahrnující 210 pohádek a pověstí vyšla až roku 1857.

1819

Wolfgang Adolf Gerle vydává ve dvou svazcích Volksmärchen der Böhmen (Lidové pohádky Čech).

1821

Vuk Stefanović Karadžić vydává Narodne srpske pripovijetke (Srbské národní pohádky) a v rozšířené podobě roku 1853 jako Srpske narodne pripovijetke (Srbské národní pohádky). Posmrtně, v roce 1870, vycházejí pohádky i s četnými dalšími texty nalezenými v pozůstalosti.

1833

Vychází první sešitek Eventyr fortalte for børn (Pohádky vyprávěné dětem) Hanse Christiana Andersena.

1835

Vychází první sešitek Eventyr fortalte for børn (Pohádky vyprávěné dětem) Hanse Christiana Andersena.

1838

Jakub Malý vydává Národní české pohádky a pověsti. Do roku 1876 vyšla postupně další tři všelijak rozmnožená vydání.

1840

Josef Kajetán Tyl v časopise Květy uveřejňuje text „Panna jezerní. Báchorka národní“.

1841

Peter Christen Asbjørsen a Jørgen Moe prvním sešitem vydávají Norske Folkeeventyr (Norské národní pohádky) (1841—1844).

1844

V České včele vycházejí dvě pohádky zpracované Karlem Jaromírem Erbenem — „O třech přadlenách“ a „Dobře tak, že je smrt na světě “. K soubornému vydání vlastních českých pohádek se Erben přes několik slibných náběhů nakonec nedostal.

Božena Němcová tiskne v České včele po návratu ze Slovenska tři pověsti — „Silný Ctibor“, „Devět křížů“ a „Rousín“ (Rozkoš).

1845

U nakladatele Pospíšila v Praze vycházejí první sešitky Národních báchorek a pověstí od Boženy Němcové. Poslední sedmý sešit vychází na sklonku roku 1847. Druhé vydání ve čtrnácti sešitech je z let 1854—1855.

Ve Znojmě vycházejí Národní báchorky Matěje Mikšíčka.

Sumlork neboli Krolmus začíná po sešitech vydávat Staročeské pověsti, zpěvy, hry, obyčeje, slavnosti, nápěvy ohledem na bájesloví česko-slovanské (1845—1851).

1846

Rukopis Vojtěcha Bohuslava Svobody Pověsti lidu českého s datováním „únor 1846“ se dochoval v Národopisném museu českoslovanském.

1847

František Jaromír Rubeš vydává Povídky, obrazy ze života, národní pověsti a báchorky.

1854

Beneš Metod Kulda v Brně vydává ve dvou dílech Pohádky a pověsti národu Moravského (Moravské národní pohádky a pověsti z okolí Rožnovského a Moravské národní pohádky a pověsti z okolí Jemnického, 1856). Sbírka vychází znova v letech 1874—1875.

1855

Začínají vycházet Народные русские сказки (Ruské národní pohádky) Alexandra Nikolajeviče Afanasjeva. Do roku 1863 vyšlo v osmi svazcích 579 pohádek.

Ve Zlatých klasech vycházejí jako původní sbírka „České národní pověsti a báchorky“.

1856

Pod iniciálovou šifrou J. K. z Radostova začínají ve dvanácti sešitech vycházet Národní pohádky (1856—1858). Postupně do roku 1918 vyšlo šest různě upravovaných vydání.

1857

U pražského kněhkupce Josefa Šálka začínají vycházet Slovenské pohádky a pověsti od Boženy Němcové, do následujícího roku 1858 vyšlo deset svazků.

1858

Josef Stanislav Menšík sebral Moravské národní pohádky a pověsti z okolí Jemnického.

August Horislav Škultéty a Pavel Dobšinský v Rožňavě začínají vydávat Slovenské povesti. Kniha Prvá. Povesti prastarých báječných časov.

1859

Josef Pečírka patrně z německé předlohy překládá a vlastním nákladem v Praze vydává v šesti knihách Tisíc a jednu noc. Arabské a perské pohádky (1859—1862).

D. Libčanský v Hradci Králové vydává Zábavné i Poučlivé Pohádky, Báchorky, Bájky, Hádanky, Životopisy, Deklamovánky (1859—1860).

1868

Františka Stránecká sebrala Pohádky z Moravy.

Alfred Waldau tiskne v Květech na pokračování „České pověsti o Kristu“, které předtím vydával porůznu německy.

1869

Jan Karel Hraše vydává Povídky našeho lidu (první sešit).

1873

Literární řečnický spolek Slavia v Praze vydává první svazeček sbírky Národní pohádky, písně, hry a obyčeje. Poslední svazeček vychází roku 1882.

1874

František Bayer sebral a v Kroměříži vydal Valašské národní pohádky a pověsti z okolí rožnovského.

Vítězslav Hálek v Národních listech zveřejňuje feuilleton „Nekažte nám naše národní pohádky!“*/

1875

J. L. Mašek vzdělal a jako první sešit Laciné bibliotéky mládeže vydal Pohádky z Krkonoš.

1877

Karel Jaromír Bukovanský vypravuje Slezské báje a pověsti národní.

1878

Fr. Al. Sedláček pro mládež dospělejší napsal Pohádky a pověsti od hor krkonošských.

1880

Josef Soukal sebral Prostonárodní české pohádky.

František Mnohoslav Vrána sebral a napsal Moravské národní pohádky a pověsti (Z okolí Němčického na Hané).

Pavol Dobšinský v Turčianskom sv. Martině vydává v osmi sešitech Prostonárodnie slovenské povesti (1880—1883).

Joel Chandler Harris knižně vydává Uncle Remus, His Songs and His Sayings (Strýček Remus, jeho písničky a rozprávky). Kmotr Králík, kmotr Vlk, kmotr Medvěd, kmotra Želva, kmotr Luňák, kmotr Lišák, pan Kocour, paní Husa, pan Pes a paní Kráva rozšiřují řady nesmrtelných literárních postav.

1882

Eduard Peck v letech 1882—1887 zaznamenal sbírku valašských pohádek. (Výbor Valašské národní pohádky z Vizovic vyšel až roku 2011.)

Ve Skalici u dědičů Škarnicla vycházejí Zábavné báchorky.

1883

Řídící učitel v Brzicích Frant. V. Kodym napsal Co babičky vypravovaly. Pověsti a pohádky.

Lad. Popelka sebral Pohádky a pověsti.

1886

Josef Brunclík sebral a napsal sbírku Kytice z prostonárodních českých pohádek.

Josef B. Kolář-Kochovský, sebral Chudobinky. Z luhů moravské Slovače. Národní pohádky a pověsti z okolí Uhersko-Brodského.

1887

Václav Beneš Třebízský vypravuje Národní pohádky a pověsti.

1888

Václav Tille jako člen Gebauerova slovanského semináře sbírá na moravském Valašsku „lidové podání“. V roce 1901 je otiskuje i s komentáři v sedmém svazku Národopisného sborníku českoslovanského. Sbírka vychází též jako zvláštní otisk: Povídky, jež sebral na moravském Valašsku V. Tille.

Vincenc Prasek, Vlastivěda Slezská, Díl 1. Podání lidu.

Matouš Václavek napsal Pohádky a pověsti moravského Valašska.

Národopisec, dialektolog a lexikograf František Bartoš ve své studii Naše děti, jejich život v rodině, mezi sebou a v obci, jejich poezii, zábavy, hry i práce společné otiskuje též několik na Moravě méně známých pohádek a zmiňuje pohádky bez konce.

1889

Vycházejí cikánsko-české pohádky pátera Josefa Ješiny.*/

1891

František Přikryl byl zakládajícím editorem lidopisného časopisu Záhorská kronika. Archiv pohádek, pověstí, obyčejů, starožitností na Záhoří a Pobečví.

1892

Začíná vycházet Český lid. Sborník věnovaný studiu lidu českého v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku. (Srv. článkovou bibliografii 1892—1932.)

1893

Josef Dufek ve vlastivědném sborníku Naše Horácko jindy a nyní uveřejňuje též několik pověstí a lidových povídek.

Vycházejí Dra F. Slámy Slezské pohádky a pověsti.

1895

František Václav Bouchal v časopise Český lid otiskuje věrně dle vypravování stařen „Pohádky z Krumlovska“.

1896

Dialektolog Ignác Hošek v časopise Český lid otiskuje na pokračování věrné zapsané „Povídky z okolí Svojanovského v Čechách“ (1896—1903).

1897

Karla Bufková-Wanklová vydává sbírku Z Ječmínkovy říše. Moravské povídky a pověsti (1897?).

Václav Křemen vydává Nové pohádky a pověsti.

Anna Popelková vydává v Poličce sbírku pohádek Na besedě.

1898

Vladimír Jan Charvát vydává sbírku jihočeského podání lidového Z českého jihu.

1900

František Josef Čečetka ve studii Od kolébky do hrobu. Lidopisné obrázky z Poděbradska zaznamenává i několik příkladů lidového vypravování.

Václav Příhoda, rukopisná sbírka pohádek zapsaná Annou Popelkovou (uložena v Národopisném museu v Praze).

Augusta Šebestová ve studii Lidské dokumenty a jiné národopisné poznámky zaznamenává i příklady lidového vypravování.

1903

Vlastenecký kněz-buditel Jan Vyhlídal vydává Naše Slezsko s kapitolou Legendy, pověsti, báchorky, pohádky atd.

1904

Stomatolog František Elpl vydává směsici Řada pohádek a pověstí, nasbíraných v Líšni u Brna na Moravě.

Dialektolog Quido Hodura v Nářečí Litomyšlském zveřejňuje několik nářečních lidových povídek.

Učitel František Homolka sbíral v letech 1904—1906 povídky ve středních Čechách.

Slavista Václav Vondrák v Českém lidu otiskuje „Několik pohádek z Duba u Vodňan v jižních Čechách“.

1905

Péčí Václava Tilleho vycházejí Erbenovy České pohádky sebrané takto knižně zcela poprvé.

1907

Antonín Blažek začíná vydávat „vlastivědné zápisky nejrozmanitějšího druhu“ Pověsti a památky z Chrudimska (1907—1937).

1908

Dialektolog Antonín Kašík otiskuje v Popisu a rozboru nářečí středobečevského ukázky lidových povídek.

1908

Josef Kubín vydává z úst lidu zapsané Povídky kladské. Komentářem doprovodil Jiří Polívka. Druhá část vyšla v letech 1910—1914.

1910

Antti Aarne, finský národopisec, vydává Verzeichnis der Märchentypen (Seznam pohádkových typů) — jedná se o převratnou a navěky nedokonalou „periodickou tabulku pohádkových prvků“. Americký folklorista Stith Thompson dílo při překladu do angličtiny v roce 1926 značně rozšířil a roku 1961 znova upravil se ztrojnásobeným počtem odkazů, příkladů a upřesnění. Toto vydání rozsáhle propracoval a opět zhruba ztrojnásbil (nebo zesedmeronásobil?) Hans-Jörg Uther (2004).

1913

Jiří Polívka byl jako odborník na slovanské literatury a lidovou slovesnost přizván Johannesem Boltem ke spolupráci na komentáři pohádek bratří Grimmů, který vycházel v Lipsku v letech 1913—1932: Anmerkungen zu den Kinder- und Hausmärchen der Brüder Grimm.

Polyhistor Jaroslav Petrbok v prvním čísle časopisu Úhor při referování o Erbenových pohádkách napsal, že je nutno „už jednou pohádkáře zarazit“. Svou ideu bezpohádkového světa rozvedl v článku „Pohádky“ a po četných ohlasech pohádkomilů přitvrdil na závěr ročníku statí „Pryč s pohádkami!“*/

1916

Jiří Polívka vydal a komentářem kriticko-bibliografickým opatřil Povídky lidu opavského a hanáckého.

1917

Jan František Hruška vypravuje chodské pohádky Na hejtě (Na hyjtě, I–V, 1923—1936).

1919

Fr. Lad. Sál sebral a napsal Pohádky, pověsti, a národní písně Královéhradeckého kraje.

1921

Jindřich Šimon Baar v Plzni vydává Naše pohádky.

1922

Josef Kubín vydává ve čtyřech svazcích Lidové povídky z českého Podkrkonoší (1922—1926). Komentářem je opět doprovodil Jiří Polívka. Václav Tille první svazek povídek podrobil kromobyčejně pedantskému rozboru, proti kterému se Polívka i Kubín relativně věcně ohradili.*/

Josef Šíma v Paříži vydává s vlastními dřevořezy sbírku lidových povídek o svatém Petrovi Au temps de Jésus-Christ.

1923

Karel Kazda sebral a vydal Pověsti a staré tradice z Podbrdska.

Matica slovenská začíná v Turčianskom sv. Martine vydávat pětidílný Súpis slovenských rozprávok (1923—1931) Jiřího Polívky.

1927

Jan Kobzáň dle podání lidu napsal a obrázky nakreslil a do dřeva vyryl O zbojníkoch a o pokladoch z moravského Valašska.

Josef Kopáč, Zvěsti z Horácka. Sbírka bájí a pověstí z vysočiny českomoravské.

1928

Karel Vaněček za sběratelské pomoci sých žáků uspořádal Lidová vypravování z Podbrdska a jiných českých krajů (poznámkami opatřil Jiří Polívka).

Vladimir Propp v Leningradě vydává rozsáhlou strukturalistickou studii Морфология сказки (Morfologie pohádky, česky 1999). Propp svou prací vytváří nezbytný pendant k Aarneho katalogu.

Felixi Tauerovi začíná v Aventinu vycházet Kniha tisíce a jedné noci v úplném překladu z arabštiny podle kalkutského vydání Macnaghtenova z let 1839—1842 se zřením k tisku búlackému z r. 1279 h. V roce 1934 je vydávání přerušeno prvním sešitem sedmého svazku. Nakonec vyjde upravený překlad kompletně v osmi dílech až v letech 1958—1963. Třetí pětidílné vydání z let 1973—1975 je upraveno a rozšířeno o vyprávění z nevydaného rukopisu.

1929

Václav Tille vydává v letech 1929—1937 ve třech svazcích Soupis českých pohádek.

Ing. Berty Ženatý se v dopisu synovi a dceři zveřejněném v Lidových novinách vyslovil proti pohádkám, ve kterých „pes sežral babičku a položil se do postele“. Následná diskuse probíhala v rubrice Vzít dětem pohádky?*/

1930

Ve 30. letech probíhá velká sběratelská akce lidové slovesnosti na Slovensku a na Moravě pod vedením profesora Franka Wollmana. Slovenské materiály byly v letech 1993—2004 vydány v Bratislavě ve třech svazcích a s rozsáhlým komentářem Viery Gašparíkové (Slovenské ľudové rozprávky). Česká část tohoto unikátního sběru ústní lidové slovesnosti byla po smrti prof. Wollmana údajně odvezena do sběrny papíru.*/

1931

Hana Štěpánková vydává Zkazky lidu na Kdyňsku a Domažlicku.

1932

Stith Thompson vydává šestidílný motivický rejstřík lidové slovesnosti — Motif-index of folk-literature. A classification of narrative elements in folk-tales, ballads, myths, fables, mediaeval romances, exempla, fabliaux, jest-books, and local legends (1932—1936). V letech 1955—1958 vychází upravené a rozšířené vydání.

Alžběta Malá-Vidláková sebrala a napsala Pověsti z Horácka-Dolácka.

Josef M. Strnadel zapisuje v letech 1932—1933 Pohádky a pověsti z moravského Valašska (rukopis z ledna 1934 jest uložen v Národopisném museu českoslovanském v Praze).

1933

Věra Procházková rukopisnou sbírkou Mlsná Káče a jiné chodské povídky z Kdyňska obesílá soutěž Melantricha.

1939

Josef Lada vypravuje a kresbami doprovází Pohádky naruby.

1940

Jiří Horák vydává v „době nesvobody“ výbor pohádek Český Honza s ilustracemi Josefa Lady. Vyšel v průběhu sedmdesáti let v 17. vydáních s přibližným nákladem přes půl milionu výtisků!

1944

Jiří Horák vydává další výbor České pohádky. Stovka pohádek pro velké i malé s ilustracemi Jiřího Trnky. Výbor vychází opět v roce 1958 s titulem Čarodějná mošna. České pohádky (s vypuštěním 36 textů).

1946

Josef Lada napsal a ilustroval Nezbedné pohádky.

1947

Jiří Marek vydává Veselé pohádky vzhůru nohama.

1955

Vychází druhý svazek edice Lidové umění slovesné České národní pohádky, který je vydáván k 85. výročí smrti Karla Jaromíra Erbena a k 50. výročí prvního knižního vydání jeho českých pohádek. Edice, kterou léta řídil Rudolf Lužík, zanikla v roce 1990.

1958

V edici Pohádky národů vychází první svazek Čarodějná mošna. České pohádky. Poslední svazek edice vychází v roce 1970.

Edice Z pohádky do pohádky vychází s desetiletým přerušením až do roku 1992.

V letech 1958 až 1991 vychází v edici Korálky 176 pohádkových sešitů.

V Edici lidové umělecké tvořivosti vychází sborník Povídky lidových vypravěčů z Čech, Moravy a Slezska zaznamenané v letech 1945—1954.

1960

V Knižnici teorie dětské literatury vychází jako devátý svazek sborník statí a článků O pohádkách (uspořádal Jan Červenka).

1961

Časopis Mateřídouška zahajuje vlastní Knihovničku Mateřídoušky (1961—1971), kam kromě osvědčených autorů pro děti přispějí i Bohumil Hrabal, Ivan Vyskočil nebo Karel Pecka.

1969

V letech 1969—1989 vycházejí Pohádkové lístečky, celkem vyšlo 545 sešitků.

1972

Pohádky naruby Ludmily Lojdové vycházejí v edici Pírko ptáka Ohniváka.

1973

Milena Hübschmannová přeložila Romské pohádky, které v uplynuých desetiletích zaznamenala mezi Cikány v Čechách a na Slovensku. Jedná se v podstatě o poslední velký sběr autentické lidové slovesnosti.

1982

Lhářské pohádky Oldřicha Sirovátky vycházejí v edici Korálky.

2015

Z rukopisných sběrů spolupracovníků Karla Jaromíra Erbena vychází poprvé — polozapomenutý více než 150 let v zaprášených archivních deskách — výbor pohádek a pověstí Černá nevěsta (edice Fabula).

 

Arabské pohádky 1795 Arabské pohádky
vydané Krameriem v roce 1795


Soupis českých pohádek

Soupis českých pohádek Václava Tilleho, první svazek z roku 1929


Český Honza

Český Honza z roku 1940, pohádky vyprávěné Jiřím Horákem a ilustrované Josefem Ladou


České pohádky

České pohádky z roku 1944 vyprávěné Jiřím Horákem a ilustrované Jiřím Trnkou


Humorky

Lidové humorky Josefa Štefana Kubína z roku 1948


Cikánské pohádky

Cikánské pohádky z roku 1959 vyprávěné Marií Voříškovou a ilustrované Františkem Skálou seniorissimem

 

Poznámky a prameny

Antti Aarne: Übersicht der Märchenliteratur. Folklore Fellows' Communications No. 14. Hamina, Suomalaisen Tiedeakatemian Kustantama 1914. — Online: Wikisource.

Zbyněk Andrš: „Česko-moravské nářečí romštiny v tištěných pramenech 19. století: povaha a geneze textů, pohnutky k jejich vydávání a biografické poznámky k autorům“, Český lid 100/4, 2013, s. 469-479.

Václav Flajšhans: „Slovenská pohádka o 12 měsíčkách doložena r. 1366“, Český lid 24, 1924, s. 4-5.

Vítězslav Hálek: „Nekažte nám naše národní pohádky!“, Národní listy 14, 1874, č. 256, 18. září, s. 1. Fejeton přetiskl Čeněk Zíbrt (Český lid 6, 1897, s. 201) se stručnou poznámkou, že četní zasilatelé sbírky své i nadále „přeslazují zdrobnělými slovy“.

Jaromír Jech: „Česká pohádka a bratři Grimmové“, Národopisné aktuality 1988, č. 3, s. 155-158. Online: NULK.

Božená Němcová (1820—1862) — Bibliografie.

Srv. „Diskuse o Kubínových pohádkách“, Slavia 4, 1925—1926, s. 567-580.

Jaroslav Petrbok: „Pryč s pohádkami!“, Úhor 1, 1913, s. 177-180. — K tématu nazvaném „spor o pohádku“ srv. Hana Šmahelová, Počátky kritického myšlení o dětské literatuře I. Praha, Univerzita Karlova 1999, str. XXXV-XXXVII.

Antonín Satke: „Nešťastné ukončení wollmanovských moravských sběrů“, in: Slavista Frank Wollman v kontexte literatúry a folklóru. II. Editorky Hana Hlôšková — Anna Zelenková. Bratislava—Brno, Ústav etnológie SAV / Slavistická společnost F. Wollmana v Brně / Česká asociace slavistů / Slavistický ústav Jána Stanislava SAV, 2006, s. 129-130.

Marta Šrámková: Česká prozaická folkloristika v letech 1945—2000 (přehled, vývoj, témata, bibliografie). Praha, Etnologický ústav AV ČR, 2008.

Václav Tille: Soupis českých pohádek I, II/1, II/2. Praha 1929, 1932, 1934.

Václav Tille (1867—1937) — Bibliografie.

Berty Ženatý: „Milý synu a drahá dcero!“, Lidové noviny 37, 1929, č. 101, 24. února, s. 1. — Na článek zareagoval časopis Úhor (roč. 17, 1929) anketou o dojmech ze strašení v dětské četbě.

 

 

 

❦       ❦       ❦

❦       ❦

 

 

Aktualizace 9. srpna 2017   ∴   Kontakt: info(at)pohadkoslovi.wz.cz

 

 

 

< < < Pohádkosloví

 

Pohádkosloví