564 ante |
Aisópos (Αἴσωπος), počeštěný z lat. Aesopus jako Ezop, zemřel podle Eusebia Kaisarejského roku 564 př. n. l. — Stal se eponymem ezopských bajek. |
1366 |
Klaret neboli Claretus de Solencia ve dvou svých rukopisných dílech, Astronomiáři a Exempláři, dochovává nejstarší stručné záznamy pohádkových motivů na našem uzemí. V Astronomiáři se objevuje jako glosa zárodek pohádky O dvanácti měsíčkách.*/ |
1443 |
Ve třech rukopisech se dochovaly Příběhy římské neboli staročeská Gesta romanorum (nejstarší rukopis je z roku 1443). |
1518 |
Patrně v Norimberku vytištěná Frantova práva obsahují několik „kratochvílných rozprávek“ jako např. pohádku o kováři Paškovi nebo bajku o zpovědi lva, vlka a osla. |
1550 |
V Benátkách vychází první část díla Giovanna Francesca Straparoly Le piacevoli notti (Líbezné noci). Druhá část vychází roku 1553. Mnohé příběhy jsou v podstatě rozvinuté a propracované pohádky se vším všudy. Kniha byla zprvu cenzurována a od roku 1604 až do roku 1966 byla zařazena do vatikánského seznamu zakázaných knih (Index librorum prohibitorum). |
1634 |
Neapolský knikupec Salvatore Scarrano vydává v neapolitánštině (nebo také napulitánštině) první sešitek s názvem Lo Cunto deli cunti overo lo trattenemiento de' peccerille (Pohádka pohádek aneb zábavy
dětinské) (1634—1636) z pozůstalosti Giambattisty Basileho († 1632). Teprve ve čtvrtém vydání z roku 1674 se na titulním listu poprvé objevuje název Pentameron. |
1697 |
Charles Perrault vydává pod jménem svého syna Pierra Darmancoura sbírku osmi pohádek Histoires ou Contes du temps passé. Contes de ma mère l'Oye (Příběhy a vyprávění z minulých dob. Pohádky mé matky Husy). Červená Karkulka, Popelka, Paleček a Kocour v botách triumfálně vyrazili do knižního světa.
Hraběnka d'Aulnoy vydává ve čtyřech svazcích Les Contes des fées (Vyprávění o vílách / Pohádky) (s vročením 1698). |
1704 |
V Paříži začínají vycházet Les mille et une nuit, contes arabes (Tisíc a jedna noc, arabská vyprávění) ve volném překladu Antoine Gallanda († 1715). Poslední dva díly byly vydány posmrtně (1717). V roce 1709 se Galland v Paříži setkal s Hannou Dijábem, mladým libanonsko-syrským maronitou z Aleppa, od kterého pochází zápis řady arabských vyprávění. Část Galland zařadil do své sbírky Tisíce a jedné noci. Nejpodmanivější příběhy o Ali Babovi nebo Aláaddínovi tak byly otištěny poprvé až v Gallandově překladu, původní rukopis se nedochoval. Zpět do arabštiny byly pravděpodobně přeloženy až dodatečně z francouzského vydání.
Počíná se století tisícijednonočního okouzlení. |
1795 |
Krameriova expedice tiskne Arabské pohádky. |
1796 |
Jakožto druhý díl k Zrcadlu Pošetilostí u Kraméria vychází Žert a pravda. To jest velmi pěkně smyšlené, utěšené historie a rozprávky v několika stech, kteréž se pro vyražení mysli a pro zasmání při dlouhé chvíli, i v každé veselé společnosti, časem také i drobet pro vybroušení rozumu, dobře užívati mohou. |
1798 |
V Praze a Vídni u Schönfelda vycházejí Sagen der böhmischen Vorzeit aus einigen Gegenden alter
Schlösser und Dörfer (Pověsti českého dávnověku z několika končin starých zámků a vsí). Vydání s titulním listem z roku 1808 se dostalo do rukou Jacoba Grimma, kterého zaujala pohádka „Zlatá kachna“ (Die goldene Ente).*/ |
1812 |
Bratří Jacob a Wilhelm Grimmové vydávají v letech 1812 až 1815 ve dvou dílech Kinder- und Hausmärchen (Pohádky pro děti a pro domov). Konečná podoba zahrnující 210 pohádek a pověstí vyšla až roku 1857. |
1819 |
Wolfgang Adolf Gerle vydává ve dvou svazcích Volksmärchen der Böhmen (Lidové pohádky Čech). |
1821 |
Vuk Stefanović Karadžić vydává Narodne srpske pripovijetke (Srbské národní pohádky) a v rozšířené podobě roku 1853 jako Srpske narodne pripovijetke (Srbské národní pohádky). Posmrtně, v roce 1870, vycházejí pohádky i s četnými dalšími texty nalezenými v pozůstalosti. |
1833 |
Vychází první sešitek Eventyr fortalte for børn (Pohádky vyprávěné dětem) Hanse Christiana Andersena. |
1835 |
Vychází první sešitek Eventyr fortalte for børn (Pohádky vyprávěné dětem) Hanse Christiana Andersena. |
1838 |
Jakub Malý vydává Národní české pohádky a pověsti. Do roku 1876 vyšla postupně další tři všelijak rozmnožená vydání. |
1840 |
Josef Kajetán Tyl v časopise Květy uveřejňuje text „Panna jezerní. Báchorka národní“. |
1841 |
Peter Christen Asbjørsen a Jørgen Moe prvním sešitem vydávají Norske Folkeeventyr (Norské národní pohádky) (1841—1844). |
1844 |
V České včele vycházejí dvě pohádky zpracované Karlem Jaromírem Erbenem — „O třech přadlenách“ a „Dobře tak, že je smrt na světě “. K soubornému vydání vlastních českých pohádek se Erben přes několik slibných náběhů nakonec nedostal.
Božena Němcová tiskne v České včele po návratu ze Slovenska tři pověsti — „Silný Ctibor“, „Devět křížů“ a „Rousín“ (Rozkoš). |
1845 |
U nakladatele Pospíšila v Praze vycházejí první sešitky Národních báchorek a pověstí od Boženy Němcové. Poslední sedmý sešit vychází na sklonku roku 1847. Druhé vydání ve čtrnácti sešitech je z let 1854—1855.
Ve Znojmě vycházejí Národní báchorky Matěje Mikšíčka.
Sumlork neboli Krolmus začíná po sešitech vydávat Staročeské pověsti, zpěvy, hry, obyčeje, slavnosti, nápěvy ohledem na bájesloví česko-slovanské (1845—1851). |
1846 |
Rukopis Vojtěcha Bohuslava Svobody Pověsti lidu českého s datováním „únor 1846“ se dochoval v Národopisném museu českoslovanském. |
1847 |
František Jaromír Rubeš vydává Povídky, obrazy ze života, národní pověsti a báchorky. |
1854 |
Beneš Metod Kulda v Brně vydává ve dvou dílech Pohádky a pověsti národu Moravského (Moravské národní pohádky a pověsti z okolí Rožnovského a Moravské národní pohádky a pověsti z okolí Jemnického, 1856). Sbírka vychází znova v letech 1874—1875. |
1855 |
Začínají vycházet Народные русские сказки (Ruské národní pohádky) Alexandra Nikolajeviče Afanasjeva. Do roku 1863 vyšlo v osmi svazcích 579 pohádek.
Ve Zlatých klasech vycházejí jako původní sbírka „České národní pověsti a báchorky“. |
1856 |
Pod iniciálovou šifrou J. K. z Radostova začínají ve dvanácti sešitech vycházet Národní pohádky (1856—1858). Postupně do roku 1918 vyšlo šest různě upravovaných vydání. |
1857 |
U pražského kněhkupce Josefa Šálka začínají vycházet Slovenské pohádky a pověsti od Boženy Němcové, do následujícího roku 1858 vyšlo deset svazků. |
1858 |
Josef Stanislav Menšík sebral Moravské národní pohádky a pověsti z okolí Jemnického.
August Horislav Škultéty a Pavel Dobšinský v Rožňavě začínají vydávat Slovenské povesti. Kniha Prvá. Povesti prastarých báječných časov.
|
1859 |
Josef Pečírka patrně z německé předlohy překládá a vlastním nákladem v Praze vydává v šesti knihách Tisíc a jednu noc. Arabské a perské pohádky (1859—1862).
D. Libčanský v Hradci Králové vydává Zábavné i Poučlivé Pohádky, Báchorky, Bájky, Hádanky, Životopisy, Deklamovánky (1859—1860).
|
1868 |
Františka Stránecká sebrala Pohádky z Moravy.
Alfred Waldau tiskne v Květech na pokračování „České pověsti o Kristu“, které předtím vydával porůznu německy. |
1869 |
Jan Karel Hraše vydává Povídky našeho lidu (první sešit).
|
1873 |
Literární řečnický spolek Slavia v Praze vydává první svazeček sbírky Národní pohádky, písně, hry a obyčeje. Poslední svazeček vychází roku 1882. |
1874 |
František Bayer sebral a v Kroměříži vydal Valašské národní pohádky a pověsti z okolí rožnovského.
Vítězslav Hálek v Národních listech zveřejňuje feuilleton „Nekažte nám naše národní pohádky!“*/
|
1875 |
J. L. Mašek vzdělal a jako první sešit Laciné bibliotéky mládeže vydal Pohádky z Krkonoš.
|
1877 |
Karel Jaromír Bukovanský vypravuje Slezské báje a pověsti národní.
|
1878 |
Fr. Al. Sedláček pro mládež dospělejší napsal Pohádky a pověsti od hor krkonošských.
|
1880 |
Josef Soukal sebral Prostonárodní české pohádky.
František Mnohoslav Vrána sebral a napsal Moravské národní pohádky a pověsti (Z okolí Němčického na Hané).
Pavol Dobšinský v Turčianskom sv. Martině vydává v osmi sešitech Prostonárodnie slovenské povesti (1880—1883).
Joel Chandler Harris knižně vydává Uncle Remus, His Songs and His Sayings (Strýček Remus, jeho písničky a rozprávky). Kmotr Králík, kmotr Vlk, kmotr Medvěd, kmotra Želva, kmotr Luňák, kmotr Lišák, pan Kocour, paní Husa, pan Pes a paní Kráva rozšiřují řady nesmrtelných literárních postav.
|
1882 |
Eduard Peck v letech 1882—1887 zaznamenal sbírku valašských pohádek. (Výbor Valašské národní pohádky z Vizovic vyšel až roku 2011.)
Ve Skalici u dědičů Škarnicla vycházejí Zábavné báchorky.
|
1883 |
Řídící učitel v Brzicích Frant. V. Kodym napsal Co babičky vypravovaly. Pověsti a pohádky.
Lad. Popelka sebral Pohádky a pověsti.
|
1886 |
Josef Brunclík sebral a napsal sbírku Kytice z prostonárodních českých pohádek.
Josef B. Kolář-Kochovský, sebral Chudobinky. Z luhů moravské Slovače. Národní pohádky a pověsti z okolí Uhersko-Brodského.
|
1887 |
Václav Beneš Třebízský vypravuje Národní pohádky a pověsti.
|
1888 |
Václav Tille jako člen Gebauerova slovanského semináře sbírá na moravském Valašsku „lidové podání“. V roce 1901 je otiskuje i s komentáři v sedmém svazku Národopisného sborníku českoslovanského. Sbírka vychází též jako zvláštní otisk: Povídky, jež sebral na moravském Valašsku V. Tille.
Vincenc Prasek, Vlastivěda Slezská, Díl 1. Podání lidu.
Matouš Václavek napsal Pohádky a pověsti moravského Valašska.
Národopisec, dialektolog a lexikograf František Bartoš ve své studii Naše děti, jejich život v rodině, mezi sebou a v obci, jejich poezii, zábavy, hry i práce společné otiskuje též několik na Moravě méně známých pohádek a zmiňuje pohádky bez konce.
|
1889 |
Vycházejí cikánsko-české pohádky pátera Josefa Ješiny.*/ |
1891 |
František Přikryl byl zakládajícím editorem lidopisného časopisu Záhorská kronika. Archiv pohádek, pověstí, obyčejů, starožitností na Záhoří a Pobečví.
|
1892 |
Začíná vycházet Český lid. Sborník věnovaný studiu lidu českého v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku. (Srv. článkovou bibliografii 1892—1932.) |
1893 |
Josef Dufek ve vlastivědném sborníku Naše Horácko jindy a nyní uveřejňuje též několik pověstí a lidových povídek.
Vycházejí Dra F. Slámy Slezské pohádky a pověsti. |
1895 |
František Václav Bouchal v časopise Český lid otiskuje věrně dle vypravování stařen „Pohádky z Krumlovska“. |
1896 |
Dialektolog Ignác Hošek v časopise Český lid otiskuje na pokračování věrné zapsané „Povídky z okolí Svojanovského v Čechách“ (1896—1903). |
1897 |
Karla Bufková-Wanklová vydává sbírku Z Ječmínkovy říše. Moravské povídky a pověsti (1897?).
Václav Křemen vydává Nové pohádky a pověsti.
Anna Popelková vydává v Poličce sbírku pohádek Na besedě. |
1898 |
Vladimír Jan Charvát vydává sbírku jihočeského podání lidového Z českého jihu.
|
1900 |
František Josef Čečetka ve studii Od kolébky do hrobu. Lidopisné obrázky z Poděbradska zaznamenává i několik příkladů lidového vypravování.
Václav Příhoda, rukopisná sbírka pohádek zapsaná Annou Popelkovou (uložena v Národopisném museu v Praze).
Augusta Šebestová ve studii Lidské dokumenty a jiné národopisné poznámky zaznamenává i příklady lidového vypravování.
|
1903 |
Vlastenecký kněz-buditel Jan Vyhlídal vydává Naše Slezsko s kapitolou Legendy, pověsti, báchorky, pohádky atd.
|
1904 |
Stomatolog František Elpl vydává směsici Řada pohádek a pověstí, nasbíraných v Líšni u Brna na Moravě.
Dialektolog Quido Hodura v Nářečí Litomyšlském zveřejňuje několik nářečních lidových povídek.
Učitel František Homolka sbíral v letech 1904—1906 povídky ve středních Čechách.
Slavista Václav Vondrák v Českém lidu otiskuje „Několik pohádek z Duba u Vodňan v jižních Čechách“.
|
1905 |
Péčí Václava Tilleho vycházejí Erbenovy České pohádky sebrané takto knižně zcela poprvé. |
1907 |
Antonín Blažek začíná vydávat „vlastivědné zápisky nejrozmanitějšího druhu“ Pověsti a památky z Chrudimska (1907—1937).
|
1908 |
Dialektolog Antonín Kašík otiskuje v Popisu a rozboru nářečí středobečevského ukázky lidových povídek.
|
1908 |
Josef Kubín vydává z úst lidu zapsané Povídky kladské. Komentářem doprovodil Jiří Polívka. Druhá část vyšla v letech 1910—1914.
|
1910 |
Antti Aarne, finský národopisec, vydává Verzeichnis der Märchentypen (Seznam pohádkových typů) — jedná se o převratnou a navěky nedokonalou „periodickou tabulku pohádkových prvků“. Americký folklorista Stith Thompson dílo při překladu do angličtiny v roce 1926 značně rozšířil a roku 1961 znova upravil se ztrojnásobeným počtem odkazů, příkladů a upřesnění. Toto vydání rozsáhle propracoval a opět zhruba ztrojnásbil (nebo zesedmeronásobil?) Hans-Jörg Uther (2004). |
1913 |
Jiří Polívka byl jako odborník na slovanské literatury a lidovou slovesnost přizván Johannesem Boltem ke spolupráci na komentáři pohádek bratří Grimmů, který vycházel v Lipsku v letech 1913—1932: Anmerkungen zu den Kinder- und Hausmärchen der Brüder Grimm.
Polyhistor Jaroslav Petrbok v prvním čísle časopisu Úhor při referování o Erbenových pohádkách napsal, že je nutno „už jednou pohádkáře zarazit“. Svou ideu bezpohádkového světa rozvedl v článku „Pohádky“ a po četných ohlasech pohádkomilů přitvrdil na závěr ročníku statí „Pryč s pohádkami!“*/
|
1916 |
Jiří Polívka vydal a komentářem kriticko-bibliografickým opatřil Povídky lidu opavského a hanáckého.
|
1917 |
Jan František Hruška vypravuje chodské pohádky Na hejtě (Na hyjtě, I–V, 1923—1936).
|
1919 |
Fr. Lad. Sál sebral a napsal Pohádky, pověsti, a národní písně Královéhradeckého kraje.
|
1921 |
Jindřich Šimon Baar v Plzni vydává Naše pohádky.
|
1922 |
Josef Kubín vydává ve čtyřech svazcích Lidové povídky z českého Podkrkonoší (1922—1926). Komentářem je opět doprovodil Jiří Polívka. Václav Tille první svazek povídek podrobil kromobyčejně pedantskému rozboru, proti kterému se Polívka i Kubín relativně věcně ohradili.*/
Josef Šíma v Paříži vydává s vlastními dřevořezy sbírku lidových povídek o svatém Petrovi Au temps de Jésus-Christ.
|
1923 |
Karel Kazda sebral a vydal Pověsti a staré tradice z Podbrdska.
Matica slovenská začíná v Turčianskom sv. Martine vydávat pětidílný Súpis slovenských rozprávok (1923—1931) Jiřího Polívky.
|
1927 |
Jan Kobzáň dle podání lidu napsal a obrázky nakreslil a do dřeva vyryl O zbojníkoch a o pokladoch z moravského Valašska.
Josef Kopáč, Zvěsti z Horácka. Sbírka bájí a pověstí z vysočiny českomoravské.
|
1928 |
Karel Vaněček za sběratelské pomoci sých žáků uspořádal Lidová vypravování z Podbrdska a jiných českých krajů (poznámkami opatřil Jiří Polívka).
Vladimir Propp v Leningradě vydává rozsáhlou strukturalistickou studii Морфология сказки (Morfologie pohádky, česky 1999). Propp svou prací vytváří nezbytný pendant k Aarneho katalogu.
Felixi Tauerovi začíná v Aventinu vycházet Kniha tisíce a jedné noci v úplném překladu z arabštiny podle kalkutského vydání
Macnaghtenova z let 1839—1842 se zřením k tisku búlackému z r. 1279 h. V roce 1934 je vydávání přerušeno prvním sešitem sedmého svazku. Nakonec vyjde upravený překlad kompletně v osmi dílech až v letech 1958—1963. Třetí pětidílné vydání z let 1973—1975 je upraveno a rozšířeno o vyprávění z nevydaného rukopisu.
|
1929 |
Václav Tille vydává v letech 1929—1937 ve třech svazcích Soupis českých pohádek.
Ing. Berty Ženatý se v dopisu synovi a dceři zveřejněném v Lidových novinách vyslovil proti pohádkám, ve kterých „pes sežral babičku a položil se do postele“. Následná diskuse probíhala v rubrice Vzít dětem pohádky?*/
|
1930 |
Ve 30. letech probíhá velká sběratelská akce lidové slovesnosti na Slovensku a na Moravě pod vedením profesora Franka Wollmana. Slovenské materiály byly v letech 1993—2004 vydány v Bratislavě ve třech svazcích a s rozsáhlým komentářem Viery Gašparíkové (Slovenské ľudové rozprávky). Česká část tohoto unikátního sběru ústní lidové slovesnosti byla po smrti prof. Wollmana údajně odvezena do sběrny papíru.*/ — Podle sdělení Anny Zelenkové byly sběry nalezeny překvapivě v pozůstalosti Slavomíra Wollmana,*/ v roce 2019 proběhla jejich digitalizace.
|
1931 |
Hana Štěpánková vydává Zkazky lidu na Kdyňsku a Domažlicku. |
1932 |
Stith Thompson vydává šestidílný motivický rejstřík lidové slovesnosti — Motif-index of folk-literature. A classification of narrative elements in folk-tales, ballads, myths, fables, mediaeval romances, exempla, fabliaux, jest-books, and local legends (1932—1936). V letech 1955—1958 vychází upravené a rozšířené vydání.
Alžběta Malá-Vidláková sebrala a napsala Pověsti z Horácka-Dolácka.
Josef M. Strnadel zapisuje v letech 1932—1933 Pohádky a pověsti z moravského Valašska (rukopis z ledna 1934 jest uložen v Národopisném museu českoslovanském v Praze).
|
1933 |
Věra Procházková rukopisnou sbírkou Mlsná Káče a jiné chodské povídky z Kdyňska obesílá soutěž Melantricha.
|
1939 |
Josef Lada vypravuje a kresbami doprovází Pohádky naruby. |
1940 |
Jiří Horák vydává v „době nesvobody“ výbor pohádek Český Honza s ilustracemi Josefa Lady. Vyšel v průběhu sedmdesáti let v 17. vydáních s přibližným nákladem přes půl milionu výtisků! |
1944 |
Jiří Horák vydává další výbor České pohádky. Stovka pohádek pro velké i malé s ilustracemi Jiřího Trnky. Výbor vychází opět v roce 1958 s titulem Čarodějná mošna. České pohádky (s vypuštěním 36 textů). |
1946 |
Josef Lada napsal a ilustroval Nezbedné pohádky. |
1947 |
Jiří Marek vydává Veselé pohádky vzhůru nohama. |
1955 |
Vychází druhý svazek edice Lidové umění slovesné České národní pohádky, který je vydáván k 85. výročí smrti Karla Jaromíra Erbena a k 50. výročí prvního knižního vydání jeho českých pohádek. Edice, kterou léta řídil Rudolf Lužík, zanikla v roce 1990. |
1958 |
V edici Pohádky národů vychází první svazek Čarodějná mošna. České pohádky. Poslední svazek edice vychází v roce 1970.
Edice Z pohádky do pohádky vychází s desetiletým přerušením až do roku 1992.
V letech 1958 až 1991 vychází v edici Korálky 176 pohádkových sešitů.
V Edici lidové umělecké tvořivosti vychází sborník Povídky lidových vypravěčů z Čech, Moravy a Slezska zaznamenané v letech 1945—1954.
|
1960 |
V Knižnici teorie dětské literatury vychází jako devátý svazek sborník statí a článků O pohádkách (uspořádal Jan Červenka). |
1961 |
Časopis Mateřídouška zahajuje vlastní Knihovničku Mateřídoušky (1961—1971), kam kromě osvědčených autorů pro děti přispějí i Bohumil Hrabal, Ivan Vyskočil nebo Karel Pecka. |
1969 |
V letech 1969—1989 vycházejí Pohádkové lístečky, celkem vyšlo 545 sešitků. |
1972 |
Pohádky naruby Ludmily Lojdové vycházejí v edici Pírko ptáka Ohniváka. |
1973 |
Milena Hübschmannová přeložila Romské pohádky, které v uplynuých desetiletích zaznamenala mezi Cikány v Čechách a na Slovensku. Jedná se v podstatě o poslední velký sběr autentické lidové slovesnosti. |
1982 |
Lhářské pohádky Oldřicha Sirovátky vycházejí v edici Korálky. |
2015 |
Z rukopisných sběrů spolupracovníků Karla Jaromíra Erbena vychází poprvé — polozapomenutý více než 150 let v zaprášených archivních deskách — výbor pohádek a pověstí Černá nevěsta (edice Fabula). |